V červenci jsme opět pracovali V Munním zájmu
Muna je bývalý vojenský objekt, je to sklad munice, areál s pohnutou historií a zvláštní současností. Území zarostlé letitým lesem, protkané cestami vedoucími ke spoustě zvláštních staveb, které jakoby čísi ruka rozhodila po kopcích nedaleko hranice s Polskem. Po desetiletí uzavřená zóna, obehnaná elektrickými ploty, ukrývající skladiště, dílny, nádraží a změť vleček a kolejí, vedení ukrytá v zemi a možná ještě další tajemství, která na své objevení teprve čekají.
Muna je také sídlem Městečka neziskových organizací - projektu občanských sdružení, která se rozhodla přebudovat tento kousek země na lesní mětečko s táborovými, sportovními nebo odpočinkovými objekty. Svoji volnočasovou základnu zde vlastní od roku 2010 také SPJF.
Základní informace se dočtete v Prvním článku o Muně.
Fotky naleznete ve Fotogalerii Muny.
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení
Hlavními úkoly pátého pracovního tábora na Muně, který trval rekordních jedenáct dní, byly stavba zdí, pokládka plovoucí podlahy a obklady. K práci se přihlásilo sedm dobrovolníků a výsledky jsou uspokojivé.
Drobek s Radkou se poctivě chopily poslední nedodělané práce v pokoji 1 - položení plovoucí podlahy. Ostatní, když šli kolem, jen se zájmem nakukovali do stále krásnější místnosti.
Volta s Iličem se téměř celý tábor věnovali stavbě zdí v zadní části objektu - budoucí koupelny a pokoje 3. Zatím staví spodní části z cihel...
K poslechu a tanci hraje v již téměř hotové spací místnosti Ilič. Děvčatům šla práce hned lépe od ruky!
A zde již půlnoční společné foto na hotové podlaze. Ta přímo vybízela k zaslouženému odpočinku. Další den už jen dodělat lištičky...
Sova s Voltou se pustili do stavby příček, které oddělí tři kabinky na WC. Metoda přikládání tenkých tvárnic ke svislé desce se ale příliš neosvědčila...
Do pokoje 1 jsme hned nastěhovali patrové postele a patřičně jej zabydleli. Je to také zatím jediný pokoj, kde se podařilo dodržet pravidlo přezouvání.
Příčky rostou jako z vody, pro futra však bylo potřeba zajet do polských Glucholaz. Získat tam futra správných rozměrů, dveře správných vlastností a dopravit vše na Munu v jedné Felicii i se čtyřmi cestujícími, to byl úkol hodný hvězdného týmu.
Už zbývá jen dodělat poslední kabinku. Odpadní trubky jsou připraveny, přívod vody také, napojení záchodů už stojí v cestě málo...
A jdeme na obklady. Jejich naprosto přesné řezání si vzali na starost Volta s Iličem. V pozadí můžete vidět Vojtu, který přijel, jak jinak, omítat.
Všechny tři kabinky jsou již hotové, zvenku už je Vojta omítá a uvnitř už Čáp se Sovou dělají obklady - každý v jedné z nich.
V parných dnech jsme si od práce odpočinuli malým výletem a koupáním ve vychlazené řece. Ještě zastávka na točenou Kofolu a zpět do práce.
Čáp již svou kabinku téměř dokončil, ve skladu materiálu však stále nemůžeme najít zbytek dlaždic.
Chvíle volna využili kluci ke zprovoznění fichtla, na kterém následně Ilič podnikl spanilou jízdu do Mikulovic. Zpáteční jízda se mu však stala osudnou a poslal stroj zpět do fáze oprav.
Vyhledávání
