iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Elektronický časopis TAM-TAM.

27.7.2007 18:01
Autor: Grizzly, Počet přečtení: 1223
REPORTÁŽE Z AFRIKY
Olda a mindha gentde, ahoj vsichni

Tak konečně. Po týdnu na cestě jsem se dostala k tomu, abych vám napsala první dopis. Zdravím všechny z Mozambiku;). Je toho hodně, co by se dalo o dnech minulých napsat, ale času o dost méně, takže aspoň stručně. K internetu se dostanu mizerně, jsem závislá na tom, že mě někdo pustí ke svému počítaci, a to je docela problém, asi si to dovedete představit... O internetové kavárně zatím nemám zdání, takže tak. Mozambik je zajímavý a pěkně drahý. Projekt neexistujici a moji kolegové nepoužitelní, stejně tak jako moje portugalština. Tak to zkusim trošku rozebrat. Prijeli jsme ve čtvrtek děsně luxusnim letadlem přes Dubaj a Johannesburg. Z Dubaje jsem viděla houby, protože jako Čech bohužel, musim mit pekně drahé vízum, takže smůla. Z Johannesburgu jsme viděli tak podobně. To město je tak o hubu, že se tam nedá pohybovat jinak, než taxikem. Ten náš vysadil v Newtown. Na otázku, kam až můžeme sami pěšky jit, nám taxikař odpověděl, ať neopouštime rozhodne náměsti, protože tam už to neni střežené kamerama. Hm... Takže to byl Johannesburg. Ale jo, viděli jsme aspoň galerii, kde zrovna byla úžasná výstava současného africkeho umšní. Tak to bylo dobrý. Do Maputa nás dovezl velmi slušný nočni autobus. Na hranicich obehnaných ostnatým drátem jsme čekali aspoň dvě hodiny na odbavení ve frontě spolu s babkami v šátcích, křičícimi dětmi, cestující drůbeží, nábytkem i pytli brambor. Oproti JARu - takové africke Britanii, je Mozambik díra světa. Hliněné silnice, proutěné chatrče a všude odpadky. Bem vindo - vítejte. V Maputu jsme vystoupili na něčem, čemu se ani nedá říkat autobusák, a hned jsme vyrazili taxikem k domu Portugalců, se kterymi bychom měli spolupracovat na projektu. No a to byl zase šok. Rázem jsme se ocitli v diplomatické čtvrti, kde maji pronajatý dům. Okolo bouraky, osobni strážci, ostnatý dráty a pěkný vilky, no něco. Tak teda nevim. V našem domě neni sporák ani pračka. Za to máme sluhy, kteři spravuji dům a perou. A na jidlo pani chodi přece do restaurace, ne? Zaroveň se tu ale nedá vařit na ohni, v těchto podminkách, to asi chápete... No. Absolvovali jsme s Portugalci návštěvu komunitniho centra v mistnim slumu - chudinské čtvrti. Děs a hrůza. Moji prvni cestu mistnim MHD - chapas, jsem prezila vcelku dobře. Pohled na usměvavé lidi, žijici v krabicich mezi špínou a odpadky, už hůře. O to hůř, že jsem se ocitla v roli přesně těch bilých spasitelů a idolů, ve které být nechci. Jinak celá Matiční. V Casa de Alegria pracovat nebudu. Hnusi se mi role bělocha-spasitele, kterou bych tam měla. Na tomhle se teda podilet nechci.Vikend jsme strávili na Ilha de Inhaca, krásnem, ale preturistickem ostrově v Indickém oceánu. Mistni vesnice tam kontrastuje s megahvezdickovymi superhotely. Dalši kontrast. Nak nevim, co si mám o tom myslet. Jedno je jisté - náš projekt neexistuje. Portugalci pro nás nemaji práci a s žadnou mistni organizaci nespolupracuji. Co si neseženem, nebude. Za druhé: je tu pekně draho. Pokud chcete žit po evropsku. Ve měste to ale jinak nejde... Tohle je pro mě tři měsice nereálný. Naposled: naše vzájemná spolupráce v ramci tridemu stoji za starou bačkoru. Mí dva partneři mě v podstatě odepsali a jedou si po svém. Prostě nejsem zrovna průbojný typ, tak mě převálcovali. No, jsem zvědavá. Aspoň jedna dobrá zpráva - lépe se ke mě chovaji Portugalci. Sice jsou tu spiš na dovče, čehož se úcastnit nechci, ale myslim, ze by mě mohli aspoň pomoct s jazykem. Taky tu mám aspoň někoho. I kdyz ta jejich skupina je až moc velká. Ale nakonec dobře, že tu je.
No, bude to zajimavý. Je hroznej rozdil mezi projekty ve mestě a na vesnici. Myslim, že na všem nejsložitejši bude ne pobyt v neznámém prostředi, ale vydržet své kolegy. Ale i to je zkušenost. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Když k tomu navic tady nemáme ani práci... Ale hlavu vzhůru, je to teprv začátek. Takže - pokusim se ozývat tak jednou za týden, uvidime, jak to půjde. S posílanim fotek to nevidim. Takže vám spíš nezbyde než se těšit na ručně psaný denik (pro ty otrlejsi) a na osobni povidáni, už se na vás moc těšiiiim. Končim, mějte se tam za horama (no, spiš vodama). Lenka










Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 3x, naposledy 4. července 2011 ve 12:34:37


Diskuze ke článku

5. srpna 2007, 20:51
Grizzly

Přestaňte laskavě komolit mé články !!!
29. července 2007, 19:56
Gumidek

Týýý jo, tak to je super. A´T se ti tam vede lépe.
27. července 2007, 18:02
Grizzly

A to nenní vše !!!!!!!!!!
Vložení nového komentáře
*
*
*