iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Karel Líba - 28. 7. vzpomináme jeho úmrtí.

Znak pobočky

Severomoravská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara vznikla v roce 2004 v Ostravě. Tou dobou ji založily tamější aktivní kluby a oddíl (OBS Plameňáci, KBS Pluto, KBS Ostré šavle), které hledaly možnost zastřešení své činnosti.
Za dobu své existence pobočka uspořádala desítky akcí, z nichž některé se staly legendou - Boj o zlatodoly, Po stopách tajemství Uctívačů Ginga, Kuličkiáda či klubařská setkání. Tradičně se pobočka také zapsala jako pořadatel výstav, propagujících Jaroslava Foglara.
V současnosti pobočka sdružuje jak mladé klubaře, kteří připravují aktivity pro děti a mládež v regionu, tak sběratele a letité tahouny činnosti, kteří připravují výstavy a pořádají tradiční akce.

Členem pobočky se může stát každý řádný člen SPJF. Předpokladem, ale nikoli povinností, je bydliště v Moravskoslezském kraji. Přihlášení do pobočky je nutné provést písemně na adresu pobočky nebo meilem.
Člen pobočky může očekávat více informací o dění v pobočce i v celém sdružení. Má také právo spolupracovat na fungování pobočky,

V této zóně se dozvíte nejdůležitější informace o činnosti Severomoravské pobočky SPJF. Webové stránky pobočky se nacházejí zde: www.smp.spjf.cz.

facebook: www.facebook.com/groups/1395269057437330/members

Současné vedení pobočky:

Vedoucí: Ivan Jung - Mexičan
1 zástupce: Tomáš Černecký - Miki
2 zástupce: Vojtěch Kuldan - Pulec

Kontakt:
Email: smp@spjf.cz

Adresa: Ivan Jung, Na Líškovci 7, Ostrava - Přívoz


30.7.2016 10:56
Autor: Kosta, Počet přečtení: 919

Dne 28. 7. 2000 zemřel v Ostravě-Hrabové zakladatel a dlouholetý vedoucí tábornického oddílu mládeže BVÚ (Bojovnost – Vytrvalost – Úsilí) Karel Líba, zvaný též ostravský Foglar. Kdo ho znal tak vzpomene jalý to byl skvělý člověk.

(* 17. 11. 1924 v Jiřicích u Brandýsa nad Labem, + 28. 7. 2000 v Ostravě-Hrabové)
Rodiče Karel a Anna se dvěma hochy, Karlem a mladším Vladimírem, se přestěhovali někdy v letech 1932-1933 za prací do Ostravy. Bydleli v jejím centru na Brandlově ulici čp. 9 a při odchodu do důchodu si koupili malý domek na ulici Jezdiště čp. 10 v Ostravě-Hrabové. Tam se Karel odstěhoval s nimi. Po absolvování základní školy navštěvoval Karel v letech 1938 až 1941 v Moravské Ostravě tříletou Odbornou pokračovací školu pro pánské živnosti oděvnické, kterou ukončil s velmi dobrým prospěchem - vyučil se krejčím. V době 2. světové války neměl stálé zaměstnání, byl ale stále veden jako krejčí. V dubnu 1946 byl odveden a 1. 10. 1946 nastoupil v Levoči na Slovensku základní vojenskou službu. Po jejím ukončení 26. 9. 1948 se vrátil do Ostravy a pracoval na Koksovně generála Svobody jako pomocný dělník. V koksovně nepřetržitě pracoval až do odchodu do starobního důchodu v roce 1984, postupně ve funkcích pomocný dělník (1948-1963), vzorkař v laboratoři (1964-1968), požární preventista (1968-1984).

Před rokem 1939 založil Karel Líba místní čtenářský klub Mladého hlasatele. V průběhu II. světové války vstoupil do Klubu českých turistů. V roce 1943, na základě náboru dětí do Kuratoria mládeže, se stal jedním ze čtyř vedoucích, kteří patřili pod Lubomíra Motana, spojku mezi nimi a legendárním skautským vedoucím Vláďou Čermákem. V průběhu války se zapojil do ilegální činnosti skautské organizace. Četa pod Karlovým vedením se scházela na hřišti u kina Oko na Slezské Ostravě a podnikala výpravy do okolí Vratimova. Po osvobození se Karlova četa přeměnila na ostravský 49. oddíl Junáka. Po návratu z vojenské služby, kdy v důsledku únorových událostí roku 1948 došlo k zákazu junácké organizace, byl Karel vyslýchán Státní bezpečností a hledal východisko, jak oddíl zachránit. Za pomoci rodičů hochů z oddílu a spolupracovníků z koksovny začlenil svou Děvětačtyřicítku do Dělnické tělovýchovné jednoty generála Svobody v Přívoze, v níž setrval téměř 50 let. Tělovýchovná jednota později měnila několikrát název - nejdříve na TJ Baník Vítězný únor, v 70. letech pak na TJ Vítězný únor a v 90. letech na HTJ Odra. V roce 1950 přibral Karel do oddílu svého přítele Boleslava Moravce-Slávu, včetně jeho oddílu Třicítka. Se Slávou pak vedl oddíl BVÚ do období 1967-1968. Oddíl měl průměrně 60-70 členů ve věku od 10 do 20 let, každoročně jezdil na tábory - nepřetržitě od roku 1946 na různá místa, nejčastěji do Pochně u Karlovic v okrese Bruntál. 

Karel Líba vybudoval jeden z nejznámějších chlapeckých oddílů v Ostravě a v širokém okolí. Jemu věnoval doslova celý svůj život. Schůzky ve staré klubovně byly vždy v úterý, ve středu a ve čtvrtek. Když ještě nebyly volné soboty (asi do roku 1968), jezdil s oddílem na výpravy s přenocováním v sobotní podvečer, na jednodenní výpravy pak v neděli ráno. Po zavedení volných sobot se výpravy zpravidla prodloužily. A již v neděli večer, po návratu z výpravy jako vášnivý fotograf už vyvolával ve své malé komůrce v rodinném domku filmy a kopíroval snímky. V pondělí události z výpravy vylíčil v oddílovém časopisu Kompas, doplnil je fotografiemi, a již na schůzce v úterý se hodnotily uplynulé události a byl určován plán na další období. Tak tomu bylo mnoho let. Karel ve své pozůstalosti zanechal stovky nádherných fotografií z "dávných i nedávných" let. Nespočítatelné hodiny věnoval péči o oddílový majetek - opravoval celty a teletiny, šil polní čepice, šátky, plavky "bikiny", vedl oddílové účetnictví, jezdil objednávat slevy na dráhu do Čedoku nebo na hlavní nádraží, organizoval brigády kolem klubovny, na tělovýchovné jednotě a později i na Staré Pevnosti a pak na Nové Pevnosti; prostě byl "všude", vše dokázal zorganizovat, pečlivě vedl bodování, docházku, kreslil a tvořil nádherné diplomky za bodování i za soutěže na Třináctkách, na srazech. Od března už připravoval tábory, sháněl materiál a zajišťoval opravy velkých věcí. I účast v prvomájových průvodech a pochodech "Po stopách ostravské operace" dokázal proměnit v normální oddílový podnik! Jeho tábory byly nabité programem a zážitky od rána do večera. A uměl pomoci i dalším oddílům. Nejtěsnější vazby udržoval s oddílem Sírius a taky plzeňských Sov. Miloval rozkvetlé voňavé stráně, divizny a hvozdíky ("slzičky Panny Marie") patřily k jeho nejoblíbenějším květinám. Vášnivě rád jezdil na motocyklu, občas nás svezl. Byl pro nás prostě druhým tátou. Řada známých ho nazývala "Ostravským Foglarem". 

Za svou odbojovou činnost za války byl oceněn Junáckým křížem, za činnost v oddíle a pro oddíl mu byly přiznány tituly "Vzorný občan Ostravy", "Vzorný cvičitel", "Zasloužilý cvičitel" a rovněž mu byl udělen Zlatý březový lístek za celoživotní práci pro oddíly na Ostravsku. 

V průběhu let 1988-1994 Karel postupně předával vedení svého oddílu Petru Mikovi-Akimovi. Po celou dobu bydlel v ulici Jezdiště čp. 10 v Ostravě-Hrabové společně se svými rodiči. Po jejich smrti zde zůstal sám. Od roku 1996 se o něj v jeho domku staral Luděk Boháč. Karel vlastně po celý život nebyl nemocný. Až teprve po svých sedmdesátých narozeninách začal "marodit", ale své potíže nedával najevo. V roce 1998 vážně onemocněl a musel se podrobit operaci na Fifejdách, kde se o něj starali lékaři - bývalí členové oddílu. V roce 2000 byl na svém posledním táboře jen pár dnů, ze zdravotních důvodů se musel vrátit domů. V pátek 28. července 2000 jej Luděk našel spícího - Karel odešel na poslední výpravu, ze které se už nevrátil…. Pohřeb měl 10. srpna 2000 na Slezské Ostravě a jeho popel byl rozptýlen v Pochni, na jemu nejmilejších místech… 

(převzato od Břéti Boháče)

Vytvořil 30. července 2016 v 11:04:54 Kosta. Upravováno 1x, naposledy 30. července 2016 v 11:07:26, Kosta


Diskuze ke článku

30. července 2016, 11:06
Kosta (administrátor)

Karle díky.

Díky za to že jsm tě mohl znát osobně téměř čtrnáct let.....

Vložení nového komentáře
*
*
*