Scott McCloud: Jak rozumět komiksu

A pokud hovořím o "komiksovém umění", není to náhodné. Scott McCloud si vytyčil nelehký úkol, definovat komiks jako svébytné médium. Díky McLuhanově teorii zpětného zrcátka už několik desetiletí víme, že každé nové médium je reflektováno prizmatem těch starších. Stejně tak komiks, který je často řazen jako literární žánr či výtvarný směr. Samozřejmě není těžké dokázat opak. Stačí poukázat na skutečnost, že stejně široký rozptyl žánrů a stylů může obsáhnout samo komiksové médium. Ovšem dostat tuto skutečnost do povědomí odborné i laické veřejnosti, to je věc jiná. A přesně o to se autor pokusil. A přesně v tom tkví síla i slabina jeho opusu.

Protože je McCloud na tomto poli prvním (nepočítáme-li u nás nevydanou studii Willa Eisnera, která ovšem nepostihuje celou šíři problematiky, ale zabývá se "grafickým románem" pouze jako sekvenčním uměním), nemůžeme očekávat průvodce ucelenou teorií a dostává se nám tak do rukou pouze kniha, mapující nejzákladnější znaky, které komiks tvoří.

Zdálo by se, že tento průvodce vysvětluje až příliš elementární věci, jenže pokud se v první kapitole dozvíme, že "komiks je záměrná juxtaponovaná sekvence kreslených a jiných obrazů, určená ke sdělování informací nebo vyvolání estetického prožitku", můžeme si být jistí, že se nejedná o exhibici autorova slovníku, nýbrž o skutečně první definici komiksu. Na dalších stranách se pak věnuje všem podstatným stránkám tohoto umění jako je význam karikatury, meziobrázkové mezery, časového rámce, linky i barvy, písma a slov. Svá tvrzení opírá o kontinuitu historického vývoje (tendence v soudobém malířství a dalších druzích umění).
McCloud aplikuje na komiks již známé teorie z pole sémiotiky, literární vědy, výtvarného umění a psychologie. Neváhá popsat čtenáři míru extenze smyslů prostřednictvím komiksového média a popularizovat tak oblasti považované za nepopularizovatené. V tomto pohledu se částečně podobá Umbertu Ecovi. Za shodný rys považuji zejména přístupnost jazyka, aniž by jeho ideje ztrácely hloubku. Vše navíc podpořeno sdělností komiksové formy. Zde se dostáváme k podstatnému detailu, který jsem doposud nezmínil. Jak rozumět komiksu je skutečně komiksovou knihou. Není to však nijak překvapivé. Pokud autor tvrdí, že se jedná o svéprávné médium, které může být stejně sdělné a obsahově rozmanité jako starší média, je forma komiksu takřka nutností. Navíc v tom můžeme vycítit jisté ironické gesto vůči těm, kteří stále pohlížejí na grafické knihy s despektem.

V celkovém hodnocení považuji vydání Understanding comics za podstatný přínos pro teorii literatury i umění jako takového a je poměrně ostudné, že český překlad vychází v patnáctiletém odstupu od amerického vydání. Nicméně několik výhrad by se přeci jen našlo. V některých ohledech jde kniha málo do hloubky rozebírané problematiky, což je možné přičíst i faktu, že u nás nebyla publikována dvě volná pokračování (Reinventing Comics a Making Comics). I přesto je však zjevné, že autor spotřebuje mnoho prostoru, aby dokázal, že je komiks umění, namísto toho, aby ho jako hotové umění už rozebíral, čímž vlastně kráčí proti svému zamýšlenému cíli. Nadto se neustále vrací, aby čtenář nezapomněl fakta, předestřená v předchozích kapitolách a často spotřebuje množství stran k vysvětlení něčeho velmi prostého (kapitola o pohybu). Zcela zbytečná je pak kapitola "Šest kroků" kde rozebírá motivace komiksových kreslířů. Ve vší obecnosti, se stejný cyklus dá vztáhnout k jakémukoli druhu umění a přesto se tím nedozvíme nic objevného.

Na závěr bych snad dodal, že Jak rozumět komiksu je studie teoretická, nikoli dějinná. Historie grafického románu zde slouží pouze jako dokladový materiál a tvoří okrajovou stránku celého obsahu. Na druhou stranu se alespoň nedopouští významných faktických nepřesností, které jsou přičítány nedávno vydané Krumově Stručné historii komiksu.

Nejlepší vizitku pak tvoří pochvalné reakce předních světových umělců. Jeden z nejuznávanějších současných komiksových autorů, Neil Gaiman prohlásil, že Jak rozumět komiksu je "jednoduše nejlepší kniha o komiksu". Podobně se vyjádřili i Allan Moore (první autor, který dodal tomuto médiu obsahovou hloubku), či Art Spiegelman, který svým fascinujícím Mausem dokázal, že je komiks vhodný i k otevírání tak závažných témat jako je holocaust.

Orig. název: Understanding Comics, Praha: Crew (2008), 218 s., 499 Kč