Michal Ajvaz: Tyrkysový orel
Inteligentní internetový kulturní časopis
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení19.12.2008 02:02
Po dlouhých čtyřech letech mlčení se na pulty knihkupců v roce 1997 vrací Michal Ajvaz, autor stojící na pomezí magického realismu a filosofické prózy.

Nakladatelství Hynek 1997
Do povědomí literární veřejnosti vstoupil zejména posledním románem Druhé město, v němž odhalil pitoreskní povahu řádu našeho světa. Autorova nespoutaná fabulace sugestivním způsobem poukázala na možnost, že to co pokládáme za realitu, nejspíš není ničím víc než rubem věcí, nahodilou směsí vyzvrácenou z útrob chaosu.
Obě novely spojené do knihy Tyrkysový orel v započatém díle pokračují a snaží se jej nahlížet z poněkud jiných pozic. Příznačným rysem Ajvazovy dosavadní tvorby je soustředěné budování jednoho fikčního světa. Příběhy nahozené v autorově debutu Vražda v hotelu Intercontinental se toposem neliší od zákonitostí Tyrkysového orla. Oba příběhy se odehrávají v Praze a pokud se někam vzdálí, pak jenom ve vyprávění. Rámcem povídek je totiž svorně restaurace, v níž je hlavnímu hrdinovi vyprávěn příběh. V povídce Bílí mravenci je to příběh archeologa, který objevil v Indii prastaré město v útrobách sopky. Jeho žena zde okusila neznámého ovoce, po němž upadla do zlých halucinogeních snů, z nichž se budí pouze dvakrát do měsíce a archeolog pro ni od té doby hledá lék. Pokud jsem mluvil o stejné povaze světa Ajvazových knih (klidně bych mohl říct "města" namísto světa), měl jsem na mysli obecné rysy. Jedním z nich je například úzkost z neznámého, které se ukrývá pod slupkou běžnosti. Pocit hrůzy a cizosti, která na nás číhá v jakémkoli předmětu, jejž denodenně bereme do rukou, strach z démonů obývajících Národní divadlo. Tento přístup ostatně není cizí postmoderní fikci jako celku. Stačí vzpomenout na "Křehké věci" Neila Gaimana.

Naopak, pro hrdiny Zénonových paradoxů se stává existence světa za naším světem jen prostorem k disputaci nad smyslem a povahou jeho jsoucna. Jeho dílčí projevy jsou rozvažovány logicky a klíčové otázky jsou ontologického řádu. Pokud se zde vůbec objevují nějaká dramata, jedná se výhradně o příběhy v příbězích jiných příběhů - o vzdálené ozvěny vyprávění. V některých pasážích knihy se děj příběhu odehrává až na šesté časoprostorové rovině, přičemž všechny mají hierarchickou posloupnost. Vypravěč plynule přechází z jednoho příběhu do druhého a nedává nám možnost zastavit se a vyslechnout nahozené děje až do konce. A tak se spolu s vypravěčem ptáme: "Vrátí se [autor] do mořského světa, až převypráví obsah knihy v zelené vazbě, poté, co se všechny děje uzavřou? ... Zůstane v městě-pohoří, jehož obyvatelé nemají tušení, že jsou jen postavami v knize, o níž je zmínka v jiné knize? Bude pokračovat v bloudění, v sestupu do jiných světů?"

Není samozřejmě pochyb, že se jedná o promyšlenou autorskou hru, která situuje čtenáře do podobné situace jako postavy románu. A sice do pozice obětí, jejichž snažení nemá zpravidla ceny, protože klíčem k druhému městu není nalezení zákonů jeho existence, ale poznání, že je třeba přestat hledat. Tento ústupek autorské strategii snad může někomu připadat až příliš velký, ale bez přistoupení na tato pravidla není možné prózy Michala Ajvaze vůbec číst. Jistým zadostiučiněním může být však skutečnost, že autor v Tyrkysovém orlu svůj svébytný styl často ironicky reflektuje.
Stejně tak by bylo oprávněné vytýkat nedostatek osobitosti při vytváření postav a jejich nulový osobnostní vývoj. Podobně jako se děje knih soustředí na brouzdání po povrchu věcí, k jejichž skutečné podstatě se nemůžeme přiblížit, tak i hlavní postavy jsou jen stopou ve sněhu, konturou s uzavřenou hranicí, ale neznámým nitrem. Máme je pouze coby průvodce fascinujícím světem imaginace. Zatímco v Druhém městě jsme ještě mohli alespoň přímo pociťovat tíseň, která sužovala vědomí hrdiny příběhu, tentokrát se však stáváme svědkem pasivní hry, která se nikoho nedotýká. Zatímco v Bílých mravencích jsme se přímo potkali alespoň s jednou zainteresovanou postavou, v druhé povídce už nám tato opora zcela chybí. Jak se nechat vtáhnout do děje, který je stejně neživotný, jako prázdné bílé paláce indických měst? Můžeme být nadále Ajvazem překvapováni, když známe schéma, jakým prochází většina figurek stojících na pomezí jeho světů? Tušíme přeci, že musí přijít chvíle, kdy zděšení z neznáma vystřídá jeho přijetí a následná katarze. Jak se můžeme nechat unášet "podivnou směsí imaginace s klidnými rozvláčnými popisy?"
Jednoduše - my totiž nemáme jinou možnost. Přes všechny tyto nedostatky nás dílo přitahuje magickou silou, stejně jako jsou Ajvazovy postavy připoutávány k říši chaosu, která se prostírá za tenkou hranicí všednosti. A stejně jako ony se vzdáváme konečného řešení, cíle v němž se vše objasní. Necháváme se unášet houštinami slov, protože si nejsme jistí, zda to není tak, že "skutečnost vždy spočívala jen ve vlnících se spletích znaků? Lišilo se tím však její bytí od způsobu, jakým jsou pro nás ostatní věci?" Právě tyto nezodpovězené otázky nám nedají zaklapnout svazek po deseti stranách. Ovšem, jak dlouho se může Ajvaz na stejných základech stavět, ukáže až čas.
Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 6x, naposledy 5. července 2011 v 17:44:21
Diskuze ke článku
13. března 2009, 21:58
Já to právě taky jenom okukovala v knihkupectví a přemýšlela, zda si napsat Ježíškovi nebo tak něco :)))
4. února 2009, 23:06
Já to teda nečet, ale díval jsem se na to v knihkupectví. Vypadá to hodně zajímavě a trochu jako vybočení z té klasické ajvazovské linie.
1. února 2009, 21:10
Nečetl jste už někdo další, myslím, že teď nejnovější, Ajvazovu knihu Cesta na jih? A co na ni případně říkáte?
23. ledna 2009, 18:52
zde, další dvě internetové knihkupectví (mají stejné rozhraní, dávám odkaz jen na jedno.
20. ledna 2009, 14:26
Almanach Na věky věků byl ve čtvrtek předán do distribuce pražské Sequoie u tudíž by se snad brzy měl objevit v kamenných knihkupectvích (schválně, kdo ho tam objeví první...:)) Já ho zatím našel v prvním internetovém knihkupectví... http://www.daemon.cz/kniha/11129/kubensky-petr-ed--na-veky-veku-almanach-mladych-autoru.htm
Správa článků

Na chatu nikdo není.
Poslední komentáře:
-
Kosta | 12. května 2022
Menharte... ...,zajímavý komentář. Nebudu se zabývat do jaké míry je vše pravda Určitě bych některým věcem aji věřil a taky nehci nějak... -
Menhart | 12. května 2022
Ad Cibulka Kosťo, Galén mě udělal v 90. letech viceprezidentem své "nadace". Byli jsme si velmi blízcí. Vozil jsem ho na akce, spravoval... -
MV Bobr | 11. května 2022
Hadži odešel... Smutná zpráva se nese ČR z Prahy. Dnes ráno zemřel Vlastislav TOMAN-Hadži, a to ve věku nedožitých 93 let (´1929 - 2022). Jak... -
Rolf | 10. května 2022
Poplatky na srazu jelikož nebylo uvedeno, tak doplňuji, že vybírat se bude 300 Kč za účastníka. -
Čáp | 10. května 2022
Jedeme oddíl Bobří stopa hlásí příjezd. Bude nás nejméně šest a nejvíce dvanáct. -
Kosta | 4. května 2022
Michal Beránek V Cibulkových seznamech je mnoho lidí a některé známe osobně. Nechápu proč se pořád i po 30 letech vracíme do nějakých... -
Rolf | 25. dubna 2022
Náhradní termín Poháru DD bude v neděli 15. května od 9:30 v Brně na Holedné. Všichni příznivci kulatého nesmyslu jsou srdečně zváni. -
Michal Beránek | 25. dubna 2022
Krycí jm=no Galén Galén – Jan Šimáně byl nejen členem různých institucí a organizacé, ale také figuruje v seznamu v registračních protokolech... -
Rolf | 21. dubna 2022
Pyramida doplnění Souhlasím, že některé osoby v pyramidě uvedeny být úplně nemusely, takže jsou již nyní vymazány. Proč tam byly, je napsáno v... -
Menhart | 21. dubna 2022
Pyramida Březových lístků SPJF Zrovna Galén byl členem také Skauta, Pionýra, Ymca atd. Každá tato organizace ho tedy bude uvádět ve své pyramidě? Nevím,...