iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Do skautské klubovny ve Kbelích

12.8.2019 19:35
Autor: Menhart, Počet přečtení: 691

...ale hlavu nasoukal do otvoru pro ruce, tam mu asi trošku natekla a nešla zbroj sundat. Zděšený skautský vůdce už málem volal požárníky, aby košili rozřezali flexou. Nakonec se podařilo dvou dospělákům nebohou hlavu z brnění vypáčit a ani se nemusela namydlit nebo naolejovat. Trochu dětských vlasů zůstalo v kroužkové košili, ale na stěně u okna už visel jiný indiánský skalp, takže v této klubovně se asi dějí různé prapodivné věci...

 
První den příměstského tábora Rychlé šípy  bývá hodně náročný, protože vedoucí musí ráno vyřídit spoustu administrativy (co to je?) s rodiči - od souhlasu s fotografováním až po zdravotnický průkaz a vyzvedávání dětí.

Účastníci tábora si musí první den vytvořit pracovní sešity, nalepit si tam morseovkubobříkynákresy uzlů atd. Musí se rozdělit do klubů, zapamatovat si množství jmen nových kamarádů a hned začít s programem, kde za vítězství získávají bodovací lístečky - Ulčovky.

 
Celkem 24 dětí se rozdělilo do 4 klubů: Rychlé stíny, Ježci v hrnci, Bystří bobři Profíci. Abychom se poznali jmény, rozdělili jsme se na polovinu a dva kluby hrály s hadráky Na jménaŘekneš jméno a hodíš mu hadrák, který dotyčný musí chytit. Obměnou této hry bylo, že řekneš třeba: "Modrý hadrák hoď Emanuelovi", ale hadrák pošleš po zemi někomu jinému.
 
Začali jsme na táboře plnit Modrý život a kvůli těm, co ráno doma necvičili jsme si dali hned po nástupu rozcvičku. Taky jsme zkusili první vysílání v morseovce - jehličnatý strom byl čárka, listnatý tečka. Používáme k luštění morseovkového pavouka. Zbytek šifry byl k samostatnému luštění na nástěnce a ukrýval slova Nehlučte na hřbitově.
 
Venku pršelo, ale to nevadí - jsme turisticko-branný tábor. Déšť nás nerozhází. 
Jeli jsme autobusem do Kbel. Než přijel učili jsme se v podchodu pod silnicí ambulanční uzel a v autobuse jej pak až na konečnou procvičovali. Každý, kdo ho uvázal správně v dalším podchodu pod železniční tratí ve Kbelích, obdržel další bodovací lísteček. Zde jsme také hráli Kimovku po klubech, kdy jsme si měli zapamatovat co nejvíce zvířat, ptáku atd. z místní naučné stezky.
V podchodu jsme také cvičili morseovku vysílanou praporky.
Bylo už skoro poledne, pořád poprchávalo, tak jsme si v tunelu naobědvali.
 
V nedaleké skautské klubovně spolku Skaut S.S.V. : Pěší skauti  nás uvítal vůdce Kamil a představil nám klubovnu a 4 oddíly - vodní a pěší vlčata, skauty a Bobříky, celkem asi 50 dětí. Ti nejstarší skládají zkoušky jako rytířský řád Templářů a mohli jsme si zkusit obléci rytířskou drátěnou košili, co váží 35 kg. Některá starší děvčata zvládla se obléci - kluci to jen potěžkali a odložili jako moc těžké. Pouze jeden z nich (kvůli GDPR nelze jmenovat) to zvládl natáhnout na sebe, ale hlavu nasoukal do otvoru pro ruce, tam mu asi trošku natekla a nešla zbroj sundat. Zděšený skautský vůdce už málem volal požárníky, aby košili rozřezali flexou (co to je?). Nakonec se za pomoci Tajlóra (má zdravotnický kurz) podařilo dvou dospělákům nebohou hlavu z brnění vypáčit a ani se nemusela namydlit nebo naolejovat. Trochu dětských vlasů zůstalo v kroužkové košili, ale na stěně u okna už visel jiný indiánský skalp, takže v této klubovně se asi dějí různé prapodivné věci. :-)
 
 

V klubovně jsme hráli také obměnu Kimovy hry, kdy klubaři měli mít zavřené oči a rukou postupně ukázat na oštěp, lebku, kolt, vlajku Rychlých šípů. Stěny jsou totiž posety množstvím nejrůznějších věcí, takže si zapamatovat, kde co je, bylo obtížné.
Každý, kdo v klubovně ukázal, že umí uvázat ambulanční uzel, dostal od skautského vůdce odznak s Rychlými šípy. Škoda, že to všichni nezvládli.
 
Pak jsme zde ještě cvičili příjem morseovky z píšťalky. Vysílán byl nápis z plakátu Rychlých šípů "Po stopách" RŠ. Také jsme hráli hru na paměť - četla se řada čísel a každý měl zapsat součet posledně dvou přečtených - tedy druhé číslo předcházejícího součtu bylo prvním číslem následného součtu. Kdo měl více než 10 správných součtů získal bodovací lísteček. Více správných součtů bylo za dva lístečky a vítěz obdržel hned tři lístečky. Hra je to těžká a ještě ji budeme procvičovat.
 
 
Asi po 1 a 1/4 hodině v klubovně jsme vyrazili do nedalekého Pralesu - to je ekocentrum, kde jsme vařili Panádlovou polévku (letos byla moc slaná) a chodili bosí se zavazanýma očima po hmatové stezceVedoucí klubu oči zavázané neměl a vodil zbytek klubu, kteří se drželi za ruce, přes nejrůznější povrchy a říkal jim, po čem právě jdou (šišky, sláma, větvičky, piliny, polena, kamínky atd. Okruh byl na čas a na konci měl každý klub odpovědět na otázku ohledně pořadí jednotlivých povrchů (dříve byly špalky nebo seno nebo dlažba?). V ekocentru byly také milíře na pálení dřeva a ukázky semen, kmenů a dřev jednotlivých stromů. Viděli jsme nutrie, ovce a sovu. Je zde velký altán, kde se dá schovat před deštěm a dělat oheň. 
 
Využili jsme chvilku, že neprší, a přesunuli jsme se během na železniční zastávku Praha-Kbely, kde se loni odehrával příběh Rychlé šípy získávají Pátka. Našli jsme zápisník (něco jako keška) z loňské hry SPJF, spočítali zápisy a připsali letošní záznamy. Asi 2 družiny zkusily ještě běhat, ale už tu byl autobus 202, který nás odvezl zpět do Čimic. Tentokrát jsme během jízdy hráli Mávanou - máváte na lidi venku a započítáte si bod za každého, kdo vám taky zamává. Nejlepší mávači měli přes dvacet rozmávaných lidí. Dokonce pak i autobusák nám po výstupu zatroubil na pozdrav.
 
Zase pršelo a tak jsme se v podchodu pod silnicí rozdělili na dvě skupiny. Pomalíci si oblékli pláštěnky a šli normálně do klubovny. Rychlíci si nic neoblékali a běželi rychle v tričku a s batohy do suché klubovny. Zde se odevzdávala zátěž (hrací míček hadrák) a kdo ji neztratil během výletu obdržel bodovací lísteček. Pak jsme si pustili film z tábora Hochů od Bobří řeky Tábor Černého delfína. Zítra totiž budeme bojovat o Poklad Černého delfína.
 
Protože nám zbylo ještě asi 20 minut do vyzvednutí rodiči, pustili jsme si po roce první díl seriálu Záhada hlavolamu, kde jsou příběhy Rychlých šípů ve Stínadlech. Oba filmy jsou ze 60. let - tedy už asi 60 let staré a černobílé. Na našem táboře zkoušíme prožívat podobné příběhy jako legendární klub Rychlé šípy. A u kbelských skautů nebo v oddíle Hoši od Bobří řeky můžete prožít zase příběhy jako z Tábora Černého delfína.
 
Ještě jsme si řekli, že máme přes noc prolistovat Výklubník a ráno hned ukázat splnění úkolu. 
 

 
Připomínáme  účastníkům tábora:
s sebou každý den nezapomeňte placku se jménem, pracovní sešit, uzlovačku, Výklubník, svačinu, pití, šátek a ráno se zase uvidíme v klubovně.
 

Sepsáno jako kronika tábora SPJF - hlavně  pro rodiče a další  zájemce  o klubovou činnost .

Foto: SPJF

 
Vytvořil 12. srpna 2019 v 19:40:31 Menhart. Upravováno 5x, naposledy 19. srpna 2019 v 00:44:54, Menhart


Diskuze ke článku

Vložení nového komentáře
*
*
*