iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Bobříka odvahy "nedali" zdaleka všichni

17.8.2018 13:58
Autor: Menhart, Počet přečtení: 771

Čtvrtek, 16. srpna 2018, 4. den tábora - Divoká Šárka: Cílem dnešní výpravy bylo jisté místo v Šáreckém údolí. V Kobylisích roste několik stromků ginga, jehož listy jsou odznakem stínadelského sdružení Uctívačů ginga. Po klubech jsme nasbírali hrst těchto vzácných listů na čaj...

Ráno na nás v klubovně opět čekala šifra, úkol z Výklubníku, hledání vzkazu v komiksu a pro ty rychlejší hledání odpovědí na otázky z knihy Hoši od Bobří řeky. Na ranním nástupu se hodnotily naše výkony ve včerejším běhu na 50 metrů, skoku dalekém (v němž ti největší skokani skočili skoro 3, 5 m) a ve vybíjené.

 
Cílem dnešní výpravy bylo jisté místo v Šáreckém údolí, a tak naše první kroky mířily postupně na autobus, metro a tramvaj. Před Katastrálním úřadem v Kobylisích roste několik stromků ginga, neboli jinanu dvoulaločného. Tento strom je zajímavý nejenom tím, že je z morfologického a anatomického způsobu třídění těžko nezařaditelný, ale pro nás zejména tím, že se vyskytuje v díle Jaroslava Foglara, a sice jako odznak stínadelského sdružení Uctívačů ginga. Po klubech jsme nasbírali hrst těchto vzácných listů.
 
Před vstupem do této oázy metropole jsme na konečné tramvaje dočerpali zásoby pitné vody a vydali se severozápadním směrem po asfaltce, ze které za chvíli odbočila pěšina více na západ. Na loučce jsem se občerstvili a uvařili čaj z listů ginga. Čaj by nám prý měl pomoci se lépe soustředit a prokrvit mozek. Menhart nám ukázal další místo z příběhů o Rychlých šípech - jeskyni tuláků.
 
Po té jsme se přemístili k takové velmi nenápadné, do terénu zasazené, desky, za kterou se skrýval vstup do podzemí.  Za doby Protektorátu Čechy a Morava se většina vojenských objektů ze strategických důvodů umisťovala do podzemí. Jelikož hrozilo, že spojenecká vojska budou bombardovat tehdejší letiště Ruzyně (nakonec se tak nestalo), bylo zřízeno i v Praze náhradní letiště, které dnes představuje široká a pevná Evropská ulice, a prostory podzemního velitelstva. Šárecké podzemí  má žebříkový půdorys, chodby o rozloze 2, 5 m x 2, 5 m, ručně stavěli terezínští vězni, kteří byli posléze bohužel zastřeleni, aby nevyzradili, na čem se podíleli. Projektanti mysleli i na letecké pumy - v hlavní chodbě, kousek u vstupu, se nachází obrovská krychle, která by byla bývala odrazila tlakovou vlnu.
 
My jsme zde však lovili bobříka odvahy. Sami jsme se po svíčkách vydali tajuplnými zákoutími podzemí, kde to ledově táhlo a mohli jsme vidět to, co jsme ještě neviděli, až jsme došli do cíle, kde jsme se podepsali pod tvrzení "Každý den buď odvážný tak, jako dnes". Když jsme tuto stezku odvahy splnili všichni (až na výjimky), vrátili jsme se do podzemí a Menža nám přečetl příběh o žlutém kvítku ze Stínadel, kde figurovala ctnost, odvaha a přátelství. Tato poměrně emotivní chvilka vygradovala naší vlastní úmluvou o tom, že se vždy budeme chovat čestně a budeme odvážní. Na stvrzení tohoto jsme byli obdařeni odznáčkem Žlutého kvítku.
 Ti, co nebyli v podzemí, se věnovali azimutovému závodu.
 
 
Na závěr našeho podzemního dobrodružství jsme se vydali pod čáru povrchu všichni dohromady a podívali se, jaké taje chodby ještě skrývají. Na povrchu jsme šli k potůčku, kde jsme pouštěli vlastnoručně vyrobené lodičky a zkoušeli vodní mlýnky.
 
Jelikož už bylo hodně hodin, museli jsme se vrátit zpět. V klubovně jsme se podívali na další díl Záhady hlavolamu.

Foto: SPJF, Zapsala Kačka.
 
Vytvořil 18. srpna 2018 ve 14:17:19 Menhart. Upravováno 1x, naposledy 22. září 2018 v 08:22:50, Menhart


Diskuze ke článku

Vložení nového komentáře
*
*
*