Holub v písku aneb skrovné nahlédnutí do filmové vědy

Zbývalo ještě přesvědčit personál sportovního centra v Komárově, že není hezky jen v našich hlavách a 21. května mohla začít pořádná plážová bitva. Poté, co odpadli účástníci, kteří volejbal vyloženě nesnáší, jsme se sešli v počtu čtyři.
Každý, kdo viděl alespoň jeden z dílů početných amerických seriálů, kde jsou pláže a plážový volejbal naprostou nezbytností, ví, že tento počet je pro hru ten nejlepší.
Zlatý fond amerického hraného filmu se hemží případy, kdy dva nemotorní kamarádi hrají s až neuvěřitelnými úspěchy plážový volejbal proti taktéž dvěma namakaným bouchačům, často šampiónům místní malibské ligy, přičemž se tak stávají hrdiny okolních pláží a zvláště pak dívek zde nesourodě rozesetých. Rovněž zápasy dvou namakaných bouchačů proti dvěma dozlatova osmahlým dívkám jsou často jen předzvěstí přicházející svatby na karibských ostrovech.
Ač se někomu může zdát počet dva a dva, tedy dohromady čtyři, zcela irelevantní, není tomu tak. Snad každému je jasné, že porazit dva přerostlé týpky, mohutně obohacující svou potravu předimenzovanými pikslemi steroidů, můžete pouze se svým nejlepším kamarádem, který ač naprostý amatér a neohrabanec, udělá pro vítězství naprosto všechno, ochoten vyplivnout ze svých útrob jakýkoliv orgán včetně duše. A takový nejlepší kamarád je vždy pouze jeden, pokud je vůbec nějaký. S vámi tedy dohromady dva.
Stejně tak navázat kontakt s opačným pohlavím je zdaleka nejlepší ve dvou. Oproti počtu jedna ostych střídá dravost, při vyšším počtu zájemců je tato dravost naopak ubíjena přílišnou konkurencí. Pokud tedy hrát plážový volejbal, pro úspěch a zdar celé akce je třeba tento počet neustále dodržovat, a to jak na jedné, tak i na druhé straně.
Toto všechno v ono páteční odpoledne dodrženo bylo, proto považuji akci za velmi úspěšnou a děkuji tímto Renči, Čápovi, Šmoulovi a sobě za účast, a také za to, že si již nedovedli žádné kamarády, kteří by hladký průběh mohli narušit jen svou prostou účastí!