Zahrady-záchraná cesta

Všichni hoši se tedy přemístili k onomu oknu jež bylo jejich poslední nadějí.Jirka a dva silnější hoši se zapřeli o mříž a snažili se
ji vypáčit.Šlo to z tuha mříž tu jistě byla už nějaký ten rok, chlapcům se do ruky nepříjemně zarýval rez z ní, ale nevzdávali se.Asi po deseti
minutách se přeci jen mříž trochu povolila a pak už to nebylo nic složitého, splesnivělá a mokrá omítka se lehce drolila a tak byla mříž hned venku.
Svatík už nervozně přešlapoval kousek od chlapců, kteří byli v okolí mříže.Věděl, žě on je poslední naděje hochů a proto nechtěl zklamat sebe ani je.
jirka mu ještě dodal pár instrukcí a pak už ho ponechali, aby se o sebe postaral sám.Svatík se ztěží protáhl malým okénkem a vydal se na cestu.Hochů ve věži
bylo zase o jednoho méně, ale nikdo jiný ven nemohl otvor byl příliš malý a tak nezbývalo než spoléhat na to, že Svatík přivede pomoc.Svatík se zatím potácel
přišeřenými uličkami co nejrychleji pryč z Šibeničáku a z celé části čtvrti.Všechno mu připadalo tak tajemné a cizí, ale byl rád, že cesta probíhá celkem bez obtíží.
Jen tu a tam se musel občas někde skrýt v domě či průchodu, když šla velká skupinka neznámých vontů.Když byl Svatík v Dlážděné ulici velice si oddychl,
vždyt tahle ulice už byla pod nadvládou sdružení Vycházejícího slunce, ale šeredně se mílil, hned u konce Dlážděné, kde se doprava šlo na Schody svornosti narazil
na hlídku Pavouků.Nejdřív se snažil utíkat, co mu nohy stačili, ale už byl příliš unaven po namáhavém dni a bitvě a tak se se rozhodl pro jinou cestu-vběhl do domu.