Zahrady 4

...pomalu se blížili k cíli cesty , poznali to protože vontové okolo se začali tiše bavit a domlouvat.Uličky se stále zužovali,cesta vedla do kopce a někdy i po schodech,Jirka a určitě ani jeden z jeho kamarádů nechtěli ani pomyslet , ze míří ke kopci , v této čtvrti nazývanému Šibeniční vrch , na něm byla stovky let stará věž, která byla svědkem mnoha krutých událostí i osudů lidí.Vontové z této části Stínadel patřili mezi nejzákeřnější a nejbojovnější,v jejich domácích ulicích to platilo obzvlášť.Ale pomalu a jistě se na to místo blížili , přímo do středu těch nepřátelských a tajemných ulic.Najednou se zastavili,slyšeli jen jak se otvírají nějaké dveře,někdo jim sundal šátky z očí a surově je hodili za ony tajemné dveře.Všude bylo temno , nikdo jim nic neřekl,jen že o východu slunce se dozví víc.Hoši zůstali sami v té neznámé věži , na celou noc.Rodiče je budou hledat, budou mít strach a oni budou na tomhle strašidelném místě.Jirka se však nevzdával a stále přemýšlel na mnoha plánech.Jirka rozeslal své kamarády ,aby propátrali celou věž a on zatím vymýšlel způsoby , jak se aspon částečně osvobodit.Když se hoši vrátili , rekl jim Jirka svůj plán.Jednoho z nich musí dostat ven ,aby dal vědět rodičům a známým vontům.Hoši mu zatím povídali co našli ve věži, jen dlouhé schodiště , nahoře zazděný vchod a dole silné okované dveře s několika zámky.Jinak jen spousta zamřížovaných okének u dolních dveří.Jedna mříž byla celkem povolené a tak se stala jedinou možností pro chlapce.když ji vysadili rozhodovali se , kdo na tak nebezpečnou a důležitou cestu půjde.Nakonec se rozhodli pro nejmenšího a nejobratnějšího Svatíka , který tuhle cestu bral jako důvěru ostatních a nechtěl zklamat…