iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Smrt... aneb co člověk nenajde

Je to o Asterionu:)

21.11.2007 17:49
Autor: Hwaelos, Počet přečtení: 1276

...když se probírá starými mejly. Uznávám - povídka je krapet neaktuální (dostal jsem ji 2. dubna tohoto roku), ale určitě se bude líbit;)

Smrt

Seděla jsem na smluveném místě v hostinci a čekala jsem na posla. Ten den nestál za nic a jediné, co mi poskytovalo útěchu byl večer a s ním dopis z dálav. Společnost mi dělala zatím netknutá sklenice červeného vína. Bylo jednoduché nechat se příjemnou atmosférou hospody unést. Lidé tady jednoduše zapomínali na své starosti a v objevování nových radostí jim pomáhala ostrá pálenka
Sledovat ty lidské životy byla příjemná změna. Neustálý pobyt v lese a ubíjející samota změní i obyčejnou krčmu v nesmírně zajímavé místo. To, na co jsem tolik čekala konečně přišlo.
Můj posel.
Převzala jsem od něj dopis. Snažila jsem se skrýt svoji nervozitu a nedočkavost a podala jsem mu minci. Až když odešel k výčepu, otevřela jsem ušpiněnou obálku.

Nienno,
vím, že čekáš dopis z dálav a vím, že od někoho jiného, než mně. Musím potvrdit to, co už možná tušíš. Mamut je mrtev. Nejsem muž velkého slova a je mi líto, že Ti to nemohu sdělit šetrněji. Truchlím pro jeho smrt a vím, že Tě tato zpráva zasáhne, jako nikoho jiného. Snad Ti pomůže vědomí, že zemřel jak se na takového muže sluší; byl zabit v boji a jeho meč okusil krev mnoha nepřátel, než padl.
Je mrtev a tak to zůstane. Jeho smrt jsme pomstili.
Jannuth


Nemýlil se; zasáhlo mě to.
Říkala jsem si, že to nemůže být pravda. On nesmí být mrtvý. Malý, ale neúprosný hlásek mi našeptával, že se tak stalo.
Zvolil si svou cestu sám, a když jsme se poznali, upozorňoval mě na to. ...Upozorňoval, ano to je to správné slovo. Jen upozorňoval na něco, čím si byl snad jist.
Snad věřil, snad v naději.
Věděl, že to jednou přijde a já se budu trápit. Musím jít za ním.

o o o o o

Tráva je mrtvá. Na jedné straně ji bičuje vítr, na straně druhé ji sužuje polední slunce. Jako skála se tady vyjímá pevnůstka. Už je pro mě minulostí.
Odcházím. Jdu kolem mohyly a v ruce svírám černý měděný náramek.
Je ve mně prázdno.
To prázdno potřebuje být něčím vyplněno, takové jsou zákony rovnováhy, přírody. Zaplním jej tedy vztekem. Vím, že Mamuta pomstili. Vím to, ale...za jeho smrt nemůže jen ta jediná tlupa skřetů. Může za ni každá z těch pokřivených bytostí, každý, kdo se kdy pokoušel o jeho život, každý, kdo na něj vytáhl zbraň. Hlavně za ni může ten, kdo jim všem velel.

Mar(f)uška

Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 2x, naposledy 3. července 2011 v 06:29:10


Diskuze ke článku

Vložení nového komentáře
*
*
*