iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Popis oblastí Tary

Je to o Asterionu:)

23.12.2006 17:40
Autor: Hwaelos, Počet přečtení: 4545

První tématický článek pojednává o jednotlivých oblastech Tary, jižního kontinentu. Může vám usnadnit tvorbu vaší postavy a rozšířit vaši orientaci v herním světě.

Nezapomínejte však, že se jedná pouze o obecně známá fakta a doměnky, které byste jako zkušenější dobrodruzi na Taře asi věděli.
Pro usnadnění orientace přikládám mapu Tary.



Mapu zvětšíš kliknutím na obrázek


Větrné hory
Větrné hory jsou poměrně vysokým pohořím, které je bičováno nevlídnými mořskými větry, takže nikoho k osidlování nikdy nelákaly. Ještě před několika desítkami let zde existoval jakýsi svaz gobliních kmenů pod vedením nějakého krutého Větrné hory od mořetemného boha. Jeho stín stále leží v kořenech hor a dodnes se nejedná o veselé kraje. Přesto už na úpatí najdete několik lidských vesniček. Žijí zde těžkým životem prostí zemědělci a lovci. Jsou však nezávislí na jakékoli vládě, protože sem prsty Čtyř království nedosáhnou.

Nekonečné hory
Věže Nekonečných hor se pnou v centrální části až do výšky pěti tisíc metrů. Průsmyky, kterými se do jejich nitra dá procházet jsou schůdné pouze několik měsíců do roka a ani tehdy to není příliš bezpečné. Přesto se tací odvážlivci najdou. Je to dáno zejména tím, že se v horském masivu nachází Údolí drahokamů se třemi vesnicemi. Obyvateli jsou především lidé, žijící tu po generace už od Kharova vítězství v Bitvě pěti mečů (před cca. 3000 lety). Celé údolí je totiž plné různých druhů drahých kamenů a místní si těžbu velice dobře hlídají. Na druhou stranu je tu ale zoufalý nedostatek kovů, proto se tu dovážené ocelové nástroje vyvažují diamanty.
Druhou zvláštností je národ quinakotů, proslulých bylinkářů. Tito zvláštní tvorové mají snad původ v lidské rase, ale dnes na to rozhodně nevypadají. Jejich likéry, masti a plody mají zvláštní účinky na organismus a proto jsou v Dálavách cennou komoditou.
Na severu Nekonečných hor se pak rozkládá gobliní říše, kam není radno se zatoulat, pokud k tomu nemáte dostatečně pádný důvod.

Jantarové stepi
Písčité pláže a tropické lesy na pobřeží brzy ustupují savaně porostlé hustou trávou, která přechází rychle ve step. Tato země je domovem gazel a antilop, ale také divošskými kmeny (kteří jsou vzdálenými příbuznými hevrenů), jejichž šamani jsou často proslulými duchovními osobnostmi i za hranicemi své říše. Ve východní části Jantarových stepí se nachází posvátné jezero E'waya, kde je koncentrace domorodých vesniček nejvyšší.

Západní dálava
Danérská kolonie Západní Dálavy se nachází mezi Rychlými dunami a Zelanskými vrchy v poříčí řeky Duren. Jejím hlavním městem je Rilond na severu. Jižně od něj se nacházejí panství některých danérských šlechtických rodů. Na pravém břehu je to (od severu) Mučansko, vyhlášené svým vínem, Jarlebské knížectví, kde vládne tvrdou rukou Traven Jarleb, Tři zuby, kde se koná dvakrát do roka Velký trh, Sinwarské knížectví, kde leží hrad Tevirpon (masivní sídlo Rytířů devíti hvězd) a úplně na jihu nejnovější Horní knížectví. Na levé straně se rozprostírá úrodná „nudle“ léna rodu Čerevů. Tento rod je proslulý svými dobrodružnými výpravami. Jeden ze synů knížete Vuka Čereva je subotamským mnichem, další dcera Eldebranskou valkýrou (rytíř. řád), atd.
V současnosti je jih Západní Dálavy postižen začínající válkou se skřety a přisluhovači Zylova Dračího království.

Rilond
Rilond je někdy nazýván „Klenot Tary“. Toto město je sídlem Danérského místodržícího, proslulé Rilondské univerzity, svou první diasporu si zde zřídili pouštní elfové a zdejší konvent pamatuje dobu, kdy Západní Dálavu spravoval řád Eldebranských rytířů a valkýr.
Jedná se o jeden z nejdůležitějších přístavů na Taře a centrum vzdělanosti.

Rychlé duny (Mar'Nub)
Podle legendy se po Bitvě pěti mečů a následném útěku temní elfové (magawa-ngo), rozdělili na tři skupiny: jedna zamířila do hor, jedna do Červeného lesa a poslední se ukryla v nehostiné poušti, kterou nazvali Mar'Nub. Sami sobě potom říkají mba-magawa-ngo. Jejich osud byl krušný, pronásledovali je skřetí oddíly a oni sami se teprve učili přežít ve vyprahlé pustině. Časem se jim to však podařilo a dnes jsou považováni za nejmoudřejší rasu Asterionu. Což však moc nezmírňuje lidskou xenofobii vůči nim. Pouštní elfové jsou vysoké postavy, pokožku mají temně ebenovou a vlasy úplně bílé. Oni jsou naprostými pány pouště a ačkoli Skalní město ukryté v jejím srdci láká mnohé k navštívení, jen málokomu se poštěstí zahlédnout jeho zdi. Mba-magawa-ngo si střeží svá tajemství a k těm největším náleží Proroctví na třiceti kamenných deskách, které údajně popisuje vše, co se stalo a v budoucnu stane. Velmi ceněnou komoditou ve Čtyřech královstvích je kapalina s podobnými vlastnostmi jako ropa, která se nazývá dhangha a nachází se pouze zde. Má i jisté magické vlastnosti a pouštní elfové si pečlivě vybírají, komu ji dají (či prodají).Rychlé duny
Dalšími obyvateli Rychlých dun jsou Nunmejci, lidští nomádi z Lendoru. Jsou sice znalci přežití a orientace v poušti, ale nejsou příliš spolehliví. Často karavanu zanechají napospas slunci a myšlenkovým bytostem a později si přijdou pro náklad.

Nedostupné hory
O tomto kraji není známo téměř nic. Vrchní polovina hor je téměř celý rok pokryta ledem a není znám žádný průsmyk vedoucí na jih. Proslýchá se, že jsou domovem téměř vymřelého národa ledových elfů, ale nejspíše je to jen pověra, stejně jako ta o obrovských sněžných mužích, kteří při boji ulamují vrcholky hor a používají je coby kyje.

Zelené bažiny
Centrální část Zelených bažin obývají nebezpeční ještěří lidé, podivní primitivní mutanti, kteří občas přepadávají karavany a osady v Severní a Východní Dálavě. Díky jejich bojovnosti může málokdo říct, že by znal alespoň část tohoto území. Přesto mezi nestabilním povrchem rašelinišť a jezírek údajně vedou cesty, kterými se dá bezpečně cestovat. Ani oblast jezer na západním okraji Zelených bažin není bez rizika. Magie tu nefunguje zcela jak má a proslýchá se, že to mají na svědomí čarodějnice, které tu mají své příbytky.

Zelanské vrchy
Hned z kraje si rozdělíme oblast kopců, nazývanou podle Zelanu - stálezeleného stromu s dužnatými listy – který je zde hojně zastoupen, na tři oblasti. Nejčastějšími obyvateli jsou nebezpečná zelanská zmije a osamělí leopardi.
V severní části si vybudovali svá města trpaslíci. Nejstarší z nich se nazývá Kraz. Jeho základy spadají do roku 790 královského letopočtu. Trpasličí kmen Thirstedů sem cestoval z Lendoru za vidinou nalezení lintiru. Lintir je vzácný namodralý kov zvláštních materiálních a magických vlastností. Doposud se však na žádnou jeho žílu nenarazilo. Podzemnímu městu a jeho 15 000 obyvatel vládne Gain Čtyřprstý. Poněkud východněji nalezneme mladší Kwesar. Devítipatrové město je úctyhodným dílem, čehož si je místní klan Holgů vědom. Králem hory je Borin 3. Železná pěst. a udržuje vřelé přátelské a obchodní vztahy s Východní Dálavou.
Střední část nejvíce vyniká jediným klášterem subotamských mnichů na Taře, který se jmenuje Daine (o Subotamech se budeme zmiňovat v jednom z dalších článků, věnovaných organizacím na Taře). V jeho čele stojí visitár (představený) Iskalon, nezdolný bojovník a hluboce oddaný stoupenec Gora. V širokém okolí kláštera je vidět jeho blahodárný vliv na krajinu. Cesty jsou bezpečné, pole nezvykle úrodná a vyskytují se tu jednorožci a další dobré myšlenkové bytosti.
V této části Zelanů se nachází také třetí trpasličí město Kargat. Stojí jen pár roků a zatím se jedná spíše o pár povrchových hradeb, masivní bránu a jedno vytesané patro, které obývají pouze vojáci a horníci. Kargat se totiž nachází na hranici s hevrenským územím a hevreni jsou nejzarytějšími nepřáteli trpaslíků. Ebeldové jsou však tvrdý klan a už také uzavřeli spojenectví proti hevrenům s almendorským králem Waldenem.
Jižní Zelanské vrchy jsou již chladnější oblastí, také se už jejich vrcholky zvedají více do výšky a přibývá skalisek. Slouží jako zimoviště národu plání, hevrenům. Jejich osady jsou roztroušeny po úbočích a údolích kopců a v poslední době už se i částečně obklopují políčky s různými plodinami. Ve východní části vrchů se pak nachází jediné město hevrenů – Canthia. Ve skutečnosti se jedná o mnoho malých arén propojených s cenrální Arénou slávy a smrti, kde bojují největší šampioni s nejděsivějšími protivníky (válečnickými legendami a myšlenkovými bytostmi). V současnosti se v této části Zelanských vrchů ukrývá většina hevrenů, kteří přežili válku s trpaslíky a Almendorem. Canthia je obležená, ale zdaleka to nevypadá na snadné vítězství. Město je dobře opevněno a každý hevrenský muž umí zacházet se zbraní.

Severní Dálava
Hned na počátku si dovolím drobnou vsuvku. Kolonie Čtyř království na Taře se nazývají Dálavy. Přídomek ovšem nedostávají podle své polohy, ale podle království jehož vládě podléhají. Proto se Jižní Dálava (patřící Keledoru, neboli Jižnímu království) nachází severněji než Severní Dálava.
Severní dálava je trestaneckou kolonií více než čím jiným. Jedná se o odkladiště zejména politických vězňů ze Storabska. Ti zde ve vražedném klimatu dřou do úmoru na polích při vesnicích obehnaných palisádou. Málokomu se podaří uprchnout, na každého odpadlíka je vypisován hon. Vzhledem k tomu, že je Severní Dálava sevřena Džunglí padlých stromů, Zelenými bažinami a Červeným lesem, útoky domorodců jsou častou záležitostí. Storabsko se o svoji kolonii téměř nestará, byť téměř veškeré výnosy jsou odváženy na Lendor.

Východní dálava
Území největší Dálavy na Taře je vymezeno řekou Rubis, tekoucí z Červeného lesa, na severu, Zelanskými vrchy na západě, lesem na východě a zasahuje i do severní části Trhlinové pláně. Infrastruktura je za necelých sto let existence kolonie již řádně rozvinutá. krom desítek větších či menších vesnic tu najdeme i několik měst, které snesou srovnání s těmi nejkrásnějšími v Almendoru (Východním království). Za všechny zmíním Albireo, Athor, Kor, Sintar, či magický Nový Amir. Východní Dálava požívá velké míry samostatnosti. V jejím čele stál guvernér. Roku 839 však vypukl převrat organizovaný Orlími poutníky (více o nich v článku o spolcích na Taře), díky kterému vznikl svaz Svobodných měst, hlásající úplnou nezávislost na Almendoru. Záměr se zdařil a téměř všechna velká města krom Sintaru se přidaly ke Svobodným městům. To vše skončilo před několika lety ofenzívou vedenou králem Waldenem, kdy se zase celé území sjednotilo pod praporem Almendoru, který si v Albireu zřídil svoje sídlo a nyní je přímým správcem oblasti.
V současné době navazuje Východní Dálava první přátelské styky s orky, kteří jí svou vynalézavostí přinášejí značné zisky a na jihu vede s trpaslíky vyhlazovací válku proti hevrenům.


Mapu zvětšíš kliknutím na obrázek


Albireo
Nikoli neprávem se hlavní město Východní dálavy honosí přídomkem „Město bílého mramoru“. Vzniklo na základech původní arvedanské metropole na soutoku Královské a Měsíční řeky a zachovalo si její typickou architekturu. Domy jsou nízké s plochou střechou a vystavěné převážně z bílého kamene. Za nedávno dostavěnými mohutnými hradbami najdeme šest čtvrtí.
Honosná Zlatá čtvrť je nejpřepychovější. Je to sídlo bohatých obchodníků, kteří si rádi užívají luxusu. Budovu tu má mi Bardská akademie a dominantou je Albirejský palác, sídlo almendorského krále Waldena. Oproti tomu Vnitřní čtvrť je spíše sídlem menších obchodníků a řemeslníků. Najdete tu krámky se vším, co si jen dovedete představit. Nejzajímavější budovou je ovšem Univerzita magie v Malé čtvrti, kterou spravuje velmistr Alwarin. Nejnovějším přírůstkem do Albirea je Diaspora pouštních elfů. Po Rilondu se jedná už o druhou enklávu tohoto zvláštního národa. Je obehnaná vnitřní hradbou a je to rozhodně nejklidnější čtvrť Albirea.

Kor
Přístavní město na Královské řece (zhruba ve třetině cesty od Albirea k Sintaru). Rozkládá se na obou březích a na ostrově mezi nimi. Díky své poloze a čilým obchodním aktivitám je na centrální vládě mnohem méně závislý, než jakékoli jiné město. Díky tomu je zde korupce a úkladné vraždy v nejvyšších kruzích na denním pořádku. Lidé už si zvykli. Zuří zde totiž válka mezi Tetragonem (viz. budoucí článek o spolcích a organizacích) a místními cechy, které tu mají velkou moc. A nezůstává jen u obchodní roviny.
Lidé, žijící na Lilianině ostrově jsou zpravidla bohatí obchodníci a podle toho taky čtvrť vypadá. Ulice září čistotou a kamenné domy mají dvě a více pater. Oproti tomu Horní Kor na pravém břehu je ztělesněním bídy. Dá se tu snadno přijít o život a ani vojáci se sem neodváží, není-li jich aspoň pět. Na druhou stranu je to ráj pašeráků a zakázaných komodit.

Sintar
Druhé největší město Východní Dálavy. Za doby Svobodných měst se stal dokonce centrálou Almendorského vlivu na Taře. Dnes zde sídlí správce celé oblasti viceguvernér Sarni er Irean.
Ulice Sintaru jsou nezvykle rovné a úzké, aby případný nepřítel nemohl rozvinout své šiky. Domy mají více pater a rovné střechy chráněné cimbuřím, z něhož se dá prostor dole ostřelovat. To ovšem předpokládá, že někdo rozboří masivní hradby, nebo překoná bránu chráněnou dvěma předsunutými citadelami. Tyto opatření nejsou módním výstřelkem. Není to tak dávno, co se Sintar nacházel na samotné výspě civilizace a musel se každou chvíli bránit nájezdům hevrenů a skřetím tlupám. Dnes už je ale spíše v protiofenzívě a stal se centrem tzv. Války koní – tažení proti hevrenským sídlištím.

Nový Amir
Nový Amir leží severně od Albirea na řece Rubis. A asi by na něm nebylo nic tak moc zvláštního, kdyby se jmenovalo nějak jinak. Amir bylo totiž magii zasvěcené město v dávných dobách na Lendoru. Postavili ho Tři čarodějové a zvláštní architektura ulic sloužila jako brána do Stínového světa. V dobách osídlování Tary byly nalezeny plány v jakési staré knihovně a rozhodlo se, že se ve Východní Dálavě vybuduje Nový Amir. To by se nejspíš i zdařilo, kdyby někdo v průběhu stavby plány neukradl. Konečná podoba města se tedy dotvářela spíš po paměti a možná proto je okolí Amiru rájem lovců myšlenkových bytostí. Ty sem totiž pronikají skrze trhliny, které se občas otevřou, ze Stínového světa.
Město má tvar šestiúhelníku a přesně dvacet ulic. Každá budova tu má své přesné místo, zbytek ulic tvoří chodby kryté zástavbou. Proto se může cizincům Nový Amir zdát nepřehledný a bizarní. Sdružují se tu však kapacity různých magických oborů a díky nim získává nebývalou prestiž.

Trhlinová pláň
Kraj jižně od Albirea je zcela ve znamení širých plání od obzoru k obzoru, narušovaných sem tam úzkými roklinami. Tyto trhliny velmi narušují cestu pláněmi, protože většinou nemají schůdné svahy a často jsou i několik desítek metrů hluboké. Toto území není tak pusté, jak se zdá. Hevreni sice už byli povětšinou vytěsněni jižněji, ale v některých roklích ústí štoly Podzemní říše, které slouží za úkryt orkům, goblinům a dalším více či méně přátelským rasám.
Lidé zde žijí spíše v dobře obehnaných osadách a loví zde buvoly nebo divoké mustangy, kteří zde žijí ve velkých stádech. V jižní části Trhlinové pláně a částečně i v Divoké pláni se rozkládá nová Dálava Storabska. Tentokrát již nejde o trestaneckou kolonii, ale o regulerní osídlované území. Panovník Almendoru Walden ho před šesti lety daroval králi Krutjimu za pomoc v dobách sucha a hladomoru. Centrem je kamenná osada Vrchov na staré arvedanské cestě. Čítá pět tisíc obyvatel a disponuje stálou vojenskou posádkou.

Divoká pláň
Tento kraj je o poznání méně civilizovaný než Trhlinová pláň. Krom prvních přistěhovalců z drsného lendorského severu, tu loví občas hevreni přírůstky do svých stád. Přesto je to zatím země nikoho. Travnatou plochu sem tam naruší malý lesík kolem nějakého mělkého vodního zdroje, ale jinak – ráj jaguárů, gazel, mustangů a myšlenkových bytostí, které se tu z neznámých příčin sem tam objeví.

Planina šedého prachu
Bezútěšnější místo si nelze představit. Všude kolem jen duny šedého prachu a popela, který je přítomen i ve vzduchu. Tady nemůže existovat žádný život. Zvláštní ovšem je, že na starých arvedanských mapách rostl v těchto místech letitý hvozd.

Tisíc jeskyní
V horském masivu Tisíci jeskyní pramení Královská řeka, Duren a Ellion. Na jihu jsou hory mohutnější a ve vyšších polohách se nacházejí náhorní plošiny. O těchto krajích se ví jen velmi málo protože jejich severnější část si vybral za své sídlo rudý drakočlověk Zyl poté, co zradil Khara. Vybudoval si tu vlastní panství s názvem Dračí království. V systému jeskyní a vzájemně propojených chodeb žijí pospolu skřeti, lidští renegáti, hevrenští a skřítčí uprchlíci a bůhví kdo ještě. Nyní se však Dračí království zřejmě trochu vyprázdnilo, neboť Zylovy armády zaútočily zřejmě na jih Západní dálavy.

Derteon
Arvedanské podzemní město, o němž koluje nejedna legenda. Kdysi to zřejmě bylo centrum vědy a vzdělanosti. Původní obyvatelé jej ale před odchodem opatřili mnohými obranými mechanizmy a zapečetili mocnými zaklínadly, takže vstup dovnitř je velmi riskantní záležitost. Přesto sem proudí zástupy dobrodruhů, aby zkusili své štěstí a vyzvedli odtud poklad či vzácný artefakt. Na ty nejvytrvalejší možná čeká legendární Derteonská setba – možná nejmocnější předmět Asterionu, známý pouze z útržkovitých legend.
Derteon má podle všeho více než 4 podzemní patra, jistě to ale nikdo říct nemůže, protože pohyb zajišťují časté teleporty a přemisťovací zařízení, které zkracovali vzdálenost. Problém je v tom, že nikdy nevíte, kam se při průchodu dostanete a jestli transport vůbec přežijete, protože některé brány už neslouží jak mají a některé možná byli přímo konstruovány jako past.
Vstup do Derteonu střeží z povzdálí pouštní elfové a udržují zde jistý status quo mezi dobrodruhy, zylovými skřety a Eldebranskými rytíři, kteréžto tři frakce tu mají stabilní základnu.
Jižní dálava
Jižní dálava
Je poměrně nevelkým územím Keledoru na Taře. Rozkládá se na severním pobřeží Džungle padlých stromů s centrem v okolí Nomiladova zálivu, kde leží i hlavní město oblasti, centrum obchodu – Erin. Největší část Jižní dálavy tvoří zemědělské usedlosti na obou březích řeky Rutung. Kdyby nebylo útoků divochů z džungle, jednalo by se o ideální místo ke klidnému životu. Domorodci nedávají keledorským ani píď vykáceného lesa zadarmo. Přesto je oběma stranám jasné, kdo tu má navrch. Jak na pobřeží, tak při hranicích s džunglí stojí mnoho malých pevnůstek osídlených vojáky. Naopak větší ozbrojenou sílu tvoří pevnost Zvenigorog na Korunním mysu poblíž Erinu. Jejím pánem je severský pirát Izjaslav, který za ochranu Dálavy před nebezpečím z moře získal titul knížete od keledorského krále. Na západ od erinských ostrovů najdeme osamocený útes Rybina. Funguje jako nejdokonalejší věznice na Taře. Uniknout odsud se podařilo dosud jen jednomu člověku – mágu Xillosovi.

Erin
Erin. Při vyslovení tohoto jména se většině lidí vybaví cinkající zlaťáky, lodě plné koření a slonoviny a také atmosféra neustálého boje a konkurence. Málokomu vyvstane také obraz stovek dělníků pracujících v manufakturách a v přístavu šestnáct hodin denně. Erin je nejbohatším městem na Taře, jedná se o obrovský přístav na přibližně třiceti propojených ostrovech v Nomiladově zátoce, kam ústí řeka Rutung. Přirozené i umělé kanály slouží coby hlavní ulice, kudy plují loďky a pramice. Architektonicky připomínají zdejší domy směs renesance a honosného baroka. Většina dělníků dojíždí do zdejších dílen z kontinentu, kde stojí tzv. Chudý Erin. Jak jméno napovídá, nejedná se o vlídné místo k životu. Erinu vládnou kupecké rody a gildy, zasedající v Koloniální radě. Svůj nezanedbatelný vliv zde má i Siaronova církev, jejíž Větrné gardy udržují pořádek a dbají na dodržování zákonů a církev Dunril, která profituje z množství štědrých darů námořníků a kupců a leží zde její nejkrásnější svatostánek: Chrám dvou světů, jehož část je vystavěna pod hladinou moře.

Džungle padlých stromů
Jedna z nejméně probádaných oblastí. Není se taky co divit. Po celý rok je tu úmorné vedro a dusno, vlhkost dělá vzduch takřka nedýchatelný a téměř každodenně prší. Déšť dal vzniknout porostu obrovitých stromů a podmáčenému, takřka neschůdnému terénu. I těch málo cest, které tudy vedou, rychle zarůstá a byly by riskantním podnikem i bez jedovatých hadů, krokodýlů a domorodců. Ti usmrcují své oběti z houštin šipkami z foukaček, jež máčí v přírodních jedech. Nejedná se zdaleka jen o lovce lebek a lidožrouty, ale ani ostatní černoši nemají lendořany rádi, protože houfně kácí porosty a ničí jim domovy. Proto většina obchodních tras vede mokrou cestou skrze jeden z mnoha veletoků. Protéká tudy totiž Královská řeka z Východní dálavy, Marabo z Khelegových hor, Rutung, ústící v Erinském přístavu a Tumba z Červeného lesa. Duhový prales

Duhový prales
Ačkoli je porost Duhového pralesa stejně hustý, jako v případě Džungle padlých stromů, je na rozdíl od ní méně vlhký a proto schůdnější. Přesto tudy moc poutníků nikdy neprošlo. Na většině rozsáhlého území se totiž rozkládá domorodá říše Asari Kasim, která si svou zemi dobře hlídá. Asarijci jsou vzhledově podobní na své západní sousedy, ale netvoří je jednotlivé kmeny, nýbrž centrální stát se svým náboženstvím a kastovním systémem. Nejvyšším představitelem říše je poma. Momentálně je jí Očulawa – první žena v historii. Většina národa pracuje na primitivních políčkách nebo v bronzových a kamenných dolech, z níž pochází většina nástrojů.
Duhovým pralesem prochází Démantová stezka. Důležitá obchodní trasa mezi Erinem a Khelegovými horami. Na pobřeží Vnitřního moře pak leží několik Plavenských kolonií. Největší je Svatograd a Nový Perselik.

Khelegovy hory
V Khelegových horách je stále dosti teplé klima, takže jsou do značné výšky pokryté těžko prostupnou džunglí a pouze vrcholky (kolem 3000 m.n.m.) jsou holé a rozeklané. Na západních neobydlených svazích jsou pány obrovské gorily, kdežto na východě najdeme mnoho trpasličích osad při zdejších dolech. Těží se zejména železná ruda, zlato a stříbro. V horském pásmu se nacházejí také dvě větší trpasličí města Bergond na severu a Seliak na jihu. Zejména Bergond je pak významným obchodním centrem v měřítku celé Tary. Vede sem Démantová stezka z říše Asari Kasim a Cesta malých národů ze Zlatého lesa. V současné době se vousatý národ potýká s bojovnými národy podzemní říše. Ale jde jen o lokální potyčky.

Skřítčí vrchy
Ráz Skřítčích hor je poněkud jiný než v Khelegových horách. Jedná se spíše o vysoké kopce porostlé listnatými lesy. Do hlubin země vedou četné tunely a štoly, kde místní skřítci těží drahokamy. Samotné svahy jsou často využívány jako čajové plantáže či ovocné sady. Nápoji z těchto dvou surovin jsou totiž skřítci proslulí. Skřítčí císařství vede dračí císař Wu Šeng. Svými poddanými je ctěn jako moudrý vládce. Jeho sídlem je město Him Pchei Lao (Imchejla), ale nalézá se tu i mnoho dalších měst a městeček. Všechny působí čistě a upraveně. Mnoho skřítčích produktů se vyváží do světa, proto s nimi většina království udržuje čilé obchodní a diplomatické styky.

Červený les
Tato část hvozdu dostala název podle rudých plodů stromu zde hojně rozšířeného, karenu. Žije zde jedna z větví temných elfů. Lesní elfové nežijí v klasických rodinných svazcích, jako lidé, ale sdružují se do „stromových rodin“, podle svého cítění a povahy. Žijí pouze přítomností. Jsou to totiž zarytí individualisté a velice si cení své svobody. Proto se zcela nedá mluvit o centralizovaném státu. V hlavním městě elfů sice žije královna Rungil a je velmi ctěna, ale přesto je spíše symbolem a nejvyšším soudcem v případných sporech než svrchovaným panovníkem. Mde-magawa-ngo (jak sami sebe nazývají) si staví obydlí v korunách stromů a ve Wutabengo, jediném městě Červeného lesa pěstují platany, jejíž kůra má podobné vlastnosti stříbru, ale je mnohem tvrdší. Je velice ceněná pro výrobu zbraní a zbrojí. Tomuto kovu se říká Athorské stříbro, podle almendorského města Athor, které leží na hranicích s lesní říší.

Zlatý les
Je panstvím lesních skřítků. Kdysi zde měli mocnou říši, Zlaté císařství. Po jeho rozpadu a následné občanské válce zůstalo sedm provincií se samostatnými panovníky. Historii lesních skřítků neblaze poznamenala magie, takže je ve většině provincií její používání zakázáno. Na jihovýchodě lesa pak stojí temné panství Fu, bývalého mocného černého mága Zin Zara. Ten už je mnoho desítek let mrtev, ale sem se přesto odváží vstoupit málokdo. V očích lidských kupců žijí skřítkové ve svých vesnicích idilickým životem, mezi jednotlivými provinciemi však panuje rivalita a stupňuje se napětí. V jižní provincii Su totiž žije potomek dávných vládců, císařovna Mia Tače. To však není mnohým po chuti, protože by to mohlo znamenat znovusjednocení Zlatého císařství pod její správou.Zlatý les
Skřítkové žijí v souladu s přírodou, která jakoby přetvářela les do podoby, která jim vyhovuje. Je to vskutku líbezné místo, což už zjistili i někteří lidští přistěhovalci, kteří si na západním okraji postavili několik vesniček. Některé také zprostředkovávají obchody s čajem a dalšími přírodními komoditami od skřítčích pěstitelů.

Les padajících stínů (Minkor, Taros)
Tento les je ze všeho nejvíce bitevním polem. Válka se vede sice spíše skrytě, prostřednictvím jednotlivých komand, ale bojuje se každý den a jsou tu zastoupeny takřka všechny mocnosti. Na severu budují svoje pevnůstky Plavenští, poblíž řeky Ellion při Skřítčích vrších mají základnu skřítci, kteří dodávají zbraně všem zúčastněným, na jihu je několik lidských vesniček pod správou města Taros, jihozápad patří skřetům, kteří ale s pádem drakočlověka Drika ztratili podporu temných druidů. V tomhle kotli mají své cíle také lesní elfové, osamělí druidové a dryády, které vedou marný boj za záchranu lesa. Jsou také asi jedinou stranou, která zná všechna tajemství hvozdu, neboť neexistuje žádná mapa lesa a je jen málo cest, které vedou skrz (a ty jsou ještě většinou při okrajích, které jsou osídleny).
Taros je původní arvedanské město s rozsáhlým dosud neprozkoumaným podzemím. Znovu ho osídlili Orlí poutníci za časů Svobodných měst. Po jejich pádu sem přesměrovali své domovy a jsou momentálně trnem v oku Almendoru. Leží však mimo jeho vliv.
Minkor je asi nejpodivnějším městem vůbec. Svorně zde žijí lidé, trpaslíci, skřítci, elfové a zástupci jiných ras, včetně jednoho skřeta, v harmonii a naprosté samostatnosti na okolním světě. Minkor leží na hranici Lesa padajících stínů a Země šelem.

Les dávno mrtvých(Marellion) Tento hvozd neztrácí svou zelenou krásu po celý rok. Jenže není nikdo, kdo by ji obdivoval. Jedinými obyvateli jsou totiž nemrtví. Jsou postrachem každého, kdo by chtěl tuto oblast kolonizovat. Zombie a ghúlové se soustřeďují zejména kolem bývalého arvedanského města Marellion. Podle staré legendy se jedná o Arvedany, kteří zde padli při válce s Kharovými vojsky. Skřeti se však z dobytého knížectví dlouho neradovali, protože se mrtví bojovníci zanedlouho začali zvedat ze země a za chvíli nezbylo mnoho těch, kteří by mohli o bitvě vyprávět.

Smutný hvozd
Jak mohou potvrdit dobrodruzi, kteří se roku 846 vydali překazit plány Drika Oranžového (účastníci Asterionu 1) není Smutný hvozd o nic pohostinnějším místem než Les dávno mrtvých. Pod vládou Alwarinovy učitelky Xintry totiž les spravují čarodějky Pavoučího řádu. Celý les je protkán jejich sítěmi a ony samy jsou strašnými protivníky. To už mohli zjistit kolonisté Mořského čísařství (Plaveny), kteří na severní výspě začali těžit dřevo.

Jižní hvozd
I přesto, že je bývalý leník Khara Démona, Drik Oranžový mrtev, země se z jeho řádění stále nevzpamatovala. Les je pořád temnou krajinou s pokroucenými stromy a nebezpečnými tvory. Ale blýská se na lepší časy. Svatyně přírody, někdejší centrum temných druidů je očištěna a je sídlem těch, kteří se snaží odčinit Drikovy škody. Vede je adoptivní dcera dryád Iandži a k ruce má krom několika dobrodruhů i zástupce lesních elfů, druidů a vyslance Subotamských mnichů.

Planina kamenů
Jak napovídá jméno této oblasti, jedná se o pustou kamenitou poušť, kde žijí maximálně hadi a ještěrky. Neroste tu vůbec nic a pokud se lidé pamatují ani tomu nebylo nikdy jinak.

Země šelem
Oblast tropické savany. Půl roku tu prší a půl roku trvají neuvěřitelná sucha, kdy tráva a nízké křoviny sesychají na prach a vodní zdroje nahrazuje rozpukaná země. Jediná stabilně úrodná místa tvoří veletoky Ellionu a Agrenu.
Stabilní obyvatelstvo tvoří primitivní černé kmeny kočovníků. Žijí z lovu zvěře primitivními oštěpy a luky. Té je tu víc než dost, čehož využívají plavenské výbojné výpravy, které odsud v pravidelných intervalech odvážejí lodě naložené kůžemi lvů, gepardů a gazel a slonovinou.

Dračí skály
Název této lokalitě daly špičaté a ostré vrcholky třítisícových hor. Pokud je známo, žijí zde pouze divocí sokoli. Ale je jen málo lidí, kteří by to mohli potvrdit, protože se jedná o zastrčenou a zapomenutou končinu.
Dračí skály
Arrvea
Rovina planiy Arrvea není ničím zajímavá. Podnebí je poměrně konstantně teplé s vlhkým vzduchem od oceánu. Porost zajišťují stálezelené keře a stromy. Místní domorodci, žijí hodně roztroušeně a primitivním způsobem v nuzných vesničkách. Už i sem ale začíná pronikal vliv Plavenského císařství. Uvidíme co přinese budoucnost.

Oblé hory
Dá-li se věřit těm několika málo cestovatelům, kteří tvrdí, že tu někdy byli, jedná se o vysočinu s nejvyššími vrcholky kolem 1500 metrů. Mají zaoblený tvar a na svazích rostou stromy podobné zelanům. Jedinými zdejšími vládci jsou majestátné pumy.

Ohnivé pobřeží
Podle zpráv mořeplavců se zde nachází pás rovinatých stepí s řídkým porostem travin a písčitou půdou. Své jméno získala tato oblast podle četných ohňů, které svítí o jednom z domorodých svátků na pobřeží.

Štítové hory
Podle toho, co vyprávěl o své domovině barbar Tarag, dosahují oblé vrcholky Štítových hor 3000 metrů. Probíhají zde neustálé střety mezi skřetími jednotkami, které hlídají zdejší doly a místními horaly. Jsou to urostlí, dva metry vysocí lidé s dlouhými vlasy a tváří zarostlou vousy. No horských loukách chovají stáda ovcí a skotu. Jsou to vyhlášení bojovníci, divocí a nezkrotní. Používají kovové nástroje, jejichž výrobní tajemství střeží kováři, nejváženější muži kmene.

Trpaslíkův hvozd
O Trpaslíkově hvozdu kolují mezi horaly a námořníky děsivé historky. Jedná se prý o nádhernou kopcovitou krajinu, zarostlou statnými jedlemi a smrky. Avšak málokdo z těch, kteří se tu pokusili stromy kácet o tom může dnes vyprávět. Les prý obývají prastaré přírodní bytosti, nepřátelské vůči lidem.

Tiché vody
Takto se nazývá obrovské mělké jezero se spoustou ostrovů a ostrůvků porostlých rákosím. Na vorech a lehkých loďkách zde plují opálení domorodci. Říká se, že to jsou potomci uprchlíků z Kharových držav. Mají pouze dřevěné zbraně k lovu ryb a primitivnímu zemědělství. V kopcích na severní straně jezera se pak rozkládá Oyarzin, země hrdých válečníků, kteří jsou snad příbuzní s hevreny.

Kharovy državy
Následující země spadají částečně anebo úplně pod vládu Khara a jeho přisluhovačů: skřetích knížat a pohanských kmenů, které Démonovi slouží. Náleží sem Mrazivé štíty, Hořké hory, Země nářků, Poslední les, Obklíčené stromy, Bílé hory a Rudá pole. V těchto oblastech není snadné se pohybovat, aniž byste přišli o krk a zcela nemožné to dělat nepozorovaně. Není těžké se stát jedním z vojáků, nebo jako dobrodruzi plnit nějakou misi pro některého ze zdejších vládců, ale musíte mít silný žaludek, vládnout dobře zbraní, vědět co si kdy můžete dovolit a hlavně pokud je to pro vás pouze maskování, dávat dobrý pozor. Mnohdy stačí jediná podezřelá věta a už se nikdy nevrátíte do rodného domu. Proto je také tak málo věrohodných zpráv o tom, jak to zde vlastně vypadá. Podle vyprávění si lze poskládat alespoň hrubou představu.
Mrazivé štíty
Mrazivé štíty
Geografové předpokládají, že se jedná o nejvyšší pohoří Tary s vrcholky v šestitisícimetrových výškách a možná i vyššími. Podle legend se tu nachází posvátný Meagrind, kde mají své sídlo bohové Sedmnáctky. Severní část podle zpráv Mitogara Čorna a dalších odvážlivců využívá Kharova říše pro těžbu a na úpatí pohoří má prý sídlo samotný Temný pán.

Hořké hory
Severní strana hor je prý bohatá na mnoho druhů dřevin a mnoho potůčků a potoků sytících řeku Nún. Jižní strana je oproti tomu zohyzděná skřetími doly kovové rudy, která proudí ke zpracování do Bílých hor.

Země nářků (Poslední les, Obklíčené stromy)
Země nářků není žádná strašidelně vyhlížející pustina. Jedná se o velmi úrodnou oblast plnou polí, na níž pracují otroci a místní domorodé kmeny věrné Kharu Démonovi. Jedná se o hlavní zdroj potravin pro celé državy. Z hlavního sídla říše Nočního hradu vládne oblasti fialový drakočlověk Lien.
Poslední les i Obklíčené stromy jsou zbytkem původního hvozdu. Poslední les však není dále těžen, protože podle skřetích legend sem chodí odpočívat duše mrtvých válečníků. Oproti tomu Obklíčené stromy zřejmě brzy padnou pod sekerami obrů, kteří zde údajně kácejí pro Kharovy pece.

Rudá pole
Dříve se jednalo o obrovskou obilnici Kharovy říše. Během několika desítek let se ale půda vyčerpala a proto je největší část Rudých polí opuštěnou pustinou a jediné, co je zde vidět je tmavočervená kamenitá půda a ostrůvky seschlé trávy.Rudá pole

Bílé hory
Toto pohoří už dávno nedělá čest svému romantickému jménu. Z velké části je to ohyzdná krajina plná železných dolů a dýmajících pecí, kde se vyrábí ve velkém zbraně a zemědělské náčiní.
Na jižní straně hor se ovšem nachází Braghina, město světlonošů. Jde o obrovskou nedobytnou pevnost na vrcholku hory. Údajně byla postavena světlonoši, dobrými myšlenkovými bytostmi a zavilými nepřáteli nemrtvých. Prchají sem s nadějí uprchlíci z Kharovy říše i Umrlčího království, z nichž někteří pak vedou partyzánskou válku se svými bývalými pány.

Yrakan
Na jezeře Yrakan se rozkládá Umrlčí království, které založil Vieen Prokletý (o něm více v jednom z pozdějších článků). Nekromanti a jejich nemrtvé výtvory proměnili celou oblast v hrůznou krajinu prosáknutou smrtí. Snad je božím trestem, že je okolí jezera sužováno častými přírodními katastrofami. Na ostrovech probíhá výzkum v mnoha oblastech zakázané magie. Jsou zde vyvolávány nemrtvé myšlenkové bytosti, oživována mrtvá těla a podobně. Celá říše vede dlouhou stabilní válku s Kharem a Braghinou. Opět není tak těžké se sem dostat a vydělat zde hodně peněz, ale je to nebezpečný podnik a hlavně málokdo na něj má žaludek a nervy.
Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 3x, naposledy 5. července 2011 v 03:58:22


Diskuze ke článku

15. ledna 2007, 16:24
Sweety

kvalitka...:D
8. ledna 2007, 12:25
Hwaelos

To sice jo, ale bylo to jen pár řádků, z nichž se člověk nic moc nedověděl. Tohle je komplet. Skoro bych to ani nenazýval rozsáhlejší verzí, páč to předchozí ani moc verze nebyla:)
7. ledna 2007, 19:47
Renca

Čiki, na asterion II byly na stěnách vylepený papíry taktéž s popisem Tary. Měly nějakou podobnost?? (je toto jejich rozsáhlejší verze??) díky..jen mě to tak napadlo:)
6. ledna 2007, 16:29
Killien

četl četl, kvalitní počteníčko :)
5. ledna 2007, 14:29
Hwaelos

No jo no, teď aby to ještě někdo četl:)
5. ledna 2007, 11:34
Dudlinka

Čiki - klobouk dolů, hlavn před rozsahem díla :-)
4. ledna 2007, 11:47
Rozum

To jsem se vracíval taky a to jsem tam tohle nikdy nedělala:D
30. prosince 2006, 20:50
Hwaelos

Tvůj bůh je Tarfein, ale mě můžeš uctívat taky:) Ani se neptej. Z počítačový studovny se teď vracím běžně tak o půl třetí. Ráno, samozřejmě.
30. prosince 2006, 19:54
Killien

čiki : oh můj bože, asi tě miluju.. tohle je boží ... ani se raděj netám jak dlouho's to psal ... je ot fakt žúžo...
30. prosince 2006, 16:38
Hwaelos

To Zorro: Dokážu si to představit, i když předpokládám, že většina lidí (popř. jiných ras) pochází ve hře z civilizovanějších krajů (Dálavy, Červený les v případě elfů, Zlatý les či Skřítčí vrchy v případě skřítků a Zelanské vrchy, či Khelegovy hory v případě trpaslíků). Ovšem, když si dobře opodstatníš, jak ses do těch "civilizovaných končin" dostala, pak nevidím problém. Horší je, že ti domorodci jsou tmavé pleti:)
Jo, ta řeka je Duren. Západní dálava se nachází podél toku té řeky a částečně zasahuje do Zelanských vrchů.
No, ony spíš bojují vojska a nevolníci těch jednotlivých knížectví, protože Danérie vlastní vojsko nemá. Ale každý šlechtický rod má vlastní.
30. prosince 2006, 16:26
Zorro

A je možné,že bych ve hře pocházela třeba z té země šelem?
Jestli to správně chápu, tak ta řeka, co teče zespoda do města Rilond se jmenuje Duren a Západní dálava se rozkládá těsně okolo ní, že? A dole bojuje vojsko té Danerie se skřetama?
29. prosince 2006, 21:42
Hwaelos

Konečně jsem to dopsal. Ani se neptejte, kolik je to stránek ve Wordu:p
Vložení nového komentáře
*
*
*