Z archívu Almendorské tajné služby, adresováno Černé vdově

Má paní,

Omlouvám se, že jsem Vám již tak dlouho nenapsal, ale okolnosti tomu vždy bránily. Podám Vám tedy zprávu o své činnosti alespoň teď, se zpožděním.

Jak již víte, v Sintaru jsem se nechal najmout do Almendorské armády k jednomu menšímu oddílu, který byl vyslán na pomoc Lamiusově církvi. Jakožto šlechtic jsem byl okamžitě jmenován praporčíkem a poměrně záhy kapitánovým vrchním diplomatem a pobočníkem. Během pátrání po relikviích jsem se v podstatě ujal velení za pomoci této lsti: nasadil jsem si svoji zelenou masku a zašel za kapitánem. Navrhl jsem mu spolupráci s Pavučinou a když přijal, řekl jsem mu, že mezi jeho muži již mám kontakt, skrze který mu budu předávat rozkazy. Dal jsem mu znak pavučiny a zmizel v lese. Navázal jsem také kontakt s Gorovou církví, avšak pozdější spolupráce s nimi neprobíhala podle mých představ. Po mém návratu jsem se představil jako kontakt na pana G a začal jsem předávat své pokyny. Během této akce se nám nepodařilo nalézt ani jediný artefakt, nicméně alespoň jsem s pomocí našeho stopaře (který se stal mojí pravou rukou, je to poměrně schopný muž) vyměnil Lamiusovu knihu za pouhý padělek Siaronova čepce, čímž jsem si znepřátelil Siaronovu církev. Podařilo se nám však uprchnout.

Po několikadenním pochodu jsme dorazili do Zelanských vrchů abychom se utkali v Cantii s hevrenskými šampiony o část Proroctví pouštních elfů. Bylo nám jasné, že v aréně máme mizivou šanci na úspěch, proto jsme se rozhodli znemožnit v očích ostatních, aby nás do budoucna nepovažovali za sobě rovné soupeře. Nechal jsem se v souboji porazit jistým bojovníkem tuším z Alcairiných lidí a od ostaních jsem neočekával příliš velké úspěchy. Náš plán vyšel dokonale, naše skupina zůstala na posledním místě. Ale ani tak jsme celou dobu nezaháleli - sice se nám nepodařilo desku s Proroctvím ukrást, ale alespoň se nám podařilo vytvořit opis, který vám zasílám s touto zprávou. Také jsem navázal dobré vztahy s hevrenským náčelníkem - předstíral jsem ochotu pomoci zajatkyni s útěkem, ale potom jsem její pokus oznámil, za což jsem byl pochválen. Také jsem prozradil plány o útoku na hevreny, bohužel ani příprava na útok nezachránila Cantii před vypleněním, takže mé přátelství s hevreny zřejmě nevyužijeme.

Po našem odchodu z Cantie jsme se pokusili navštívit samotného Siomena v jeho sídle, což se nám nakonec kupodivu podařilo. Vyluštili jsme několik šifer z různých zdrojů a z nich jsme odvodili heslo do jeho hradu. Toto heslo Vám sdělím nejlépe osobně, neboť se obávám, že by tento dopis mohl padnout do rukou Almendorské tajné službě. Cenu této informace vám jistě nemusím zdůrazňovat, podle mého názoru by zejména Šinova církev byla ochotná zaplatit velmi vysokou částku, aby ho získala... Tak tedy, se Siomenem jsem mluvil osobně pouze já. Omlouvám se Vám, paní, ale bázeň mi nedovolila vyptávat se ho na informace důležité pro naši síť, dozvěděl jsem se však, že Drik je naživu a že vlastní Slzu boha slunce. Od té chvíle se veškeré mé plány upřely na tento artefakt.


Bohužel při pátrání po Drikovi jsme byli neúspěšní, pouze jsme s vypětím všech sil prošli hory na jihu známých oblastí Tary a také jsme byli v Zemi nářků. Na žádnou stopu jsme však nenarazili, tak jsme si vymysleli nějaké falešné důkazy a potom jsme se jednoduše zeptali skupinky nepříliš inteligentních dobrodruhů, jak se jim dařilo a oni nám bezelstně sdělili výsledky svého pátrání. Drik se údajně ukryl v Zelanských vrších. Připojili jsme se tedy k veliké trestné výpravě a vydali se do této oblasti. Drika jsme později skutečně našli a měl jsem v plánu pomoci mu při útěku a vyměnit s ním Slzu za výše zmiňované heslo. Bohužel ho však šílený dav zlynčoval, aniž bych mu mohl jakkoli pomoci. Během bitvy jsem se pokusil nenápadně odstranit jednu nepohodlnou ženu, která se nám již jednou pokusila překazit plány, ale po boji ji kdosi záhadně vzkřísil. Od jednoho z jeho skřetů jsem se dozvěděl, kde bylo jejich poslední sídlo a chtěl jsem tedy pátrat tam. Zde bych také rád pochválil kapitána, který v nestřežené chvíli ukradl Drikovi pár magických mečů. Potom však přišlo několik kritických okamžiků, kdy jsem se skutečně bál o svůj život. Jeden z Faeronových bojovníků totiž zpozoroval, že mé chování nebylo zcela v pořádku a označil mne za zrádce. Pokusil jsem se argumentovat tím, že jsem byl očarován nějakým Drikovým kouzlem a že jsme nechtěli nepřítele zabít, nýbrž ho zajmout a získat od něj nějaké další informace. Od zlynčování mne nakonec zachránilo to, že bylo veřejně známé, že jsem se osobně radil se Siomenem a mohl jsem tedy tvrdit, že jsem se od něj něco dozvěděl. Padla věta: "Je načase vyložit všechny karty na stůl." A potom jsem si vymyslel snůšku prostých lží, protože nikdo zatím netušil můj záložní plán. Tvrdil jsem cosi o Drikově deníku a podobně. Ostatní mi vše věřili a to mě zachránilo. Ztratil jsem však důvěru u bojovníků jiných bohů.

Použil jsem tedy (jako obvykle, jistě si pamatujete na některé mé takřka husarské kousky ze Sintaru) podlou lest. Během přestávky jsem se převlékl do své zelené masky a vrátil jsem se k ostatním. Svým mužům jsem tento plán prozradil a oni mne kryli. Prohlásil jsem se za druida jménem Goblin a tvrdil jsem, že pátrám po artefaktu jménem Srdce lesa a dal jsem jim popis Aria tumap. Řekl jsem, že ho potřebuji pro obnovu Lesa dávno mrtvých a Jižního hvozdu. Nějakou dobu jsem putoval v přestrojení a potom jsem se zase vrátil bez masky. Bloudil jsem po lese a hledal Arium na vlastní pěst, bohužel mne předběhla zase Faeronova církev. Mí muži jim však byli v patách a již měli poměrně silnou armádu, aby je porazili. Bohužel Faeronovci si zajistili neméně početnou ochranku a již nevěřili "zelenému druidovi". Pak se začali dít podivné věci. Stále mne svírá v hrdle úzkost, když o nich píšu. Raději vám o tom řeknu někdy osobně, jediné co mohu sdělit je to, že se objevila bohyně Gwi, ale byla odvrácena přisluhovači sedmnáctky. Již brzy se opět uvidíme, paní. Doufám, že vám tento dopis dojde a že ho nepřečte nepřítel.




Poznámky Almendorské tajné služby:
Podle všeho se pod jménem pan G skrývá sir baron Martin Dostowski, nadporučík naší armády. Jeho komplici mohli být kapitán oddílu vyslaného na pomoc Lamiově církvi a jeho stopař. Tito tři však nedlouho po popsaných událostech záhadně zmizeli v Zelanských vrších, je možné, že jde o další oběti jisté myšlenkové bytosti zvané Rytíř zkázy, která se zde nedávno objevila. Všichni byli oficiálně prohlášeni za mrtvé. Dle místa nálezu je možné, že Černou vdovou je skutečně markýza Darniová, jeden ze zajatců ale označil za Černou vdovu baronku Sabbiovou. Tato možnost byla však zcela vyloučena, baronka Sabbiová je velmi důvěryhodná osoba. Markýza Darniová bude nadále sledována našimi agenty, myslím, že tentokrát jsme již na správné stopě.