iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Iandži

Je to o Asterionu:)

4.11.2004 13:59
Autor: Hwaelos, Počet přečtení: 2254

[Napsala: Janča] Strefit ptáka v letu? Žádný problém, jen co si najdu sklíčka. Kam já je jen dala?

Jednoho jarního rána, když se dryáda Numbakura procházela po kraji lesa, narazila na něco velice zvláštního. V trávě leželo malé stvoření zabalené do ušpiněných hadříků a slabě naříkalo. Až když ho Numbakura zvedla do náruče, uvědomila si, že je to lidské mládě. Ale i přes to ho nenechala na místě, moc dobře si pamatovala, jaké to je, žít sama bez blízkých bytostí, i když to bylo tak dávno A proto dítě odnesla hluboko do Lesa padajících stínů ke královně dryád Numrakurundži. Dlouho musela prosit, než Numrakurundži svolila a vzala človíčka pod svou ochranu. Děvčátko dostalo jméno Iandži, což v jazyce dryád znamená Probuzená. Iandži rostla jako z vody, Numbakura brzy rozpoznala, že má velké nadání a začala jí učit poznávat moc všemožných rostlin, jejich léčivé, ale i smrtící účinky. Také se snažila seznámit holčičku s životem všech tvorů žijících v jejich lese i salů či entů a především naučit ji rozpoznávat nepřátele milovaných stromů. Když Iandži ještě trochu vyrostla a zesílila, dostala od Numbakury svůj vlastní tisový luk. Nádhernou lehkou zbraň s tětivou z vlasů dryád. Díky tomu začal opravdový výcvik. Čím déle poznávala les, tím více ho milovala a tím více také nenáviděla ty, kteří mu ubližovali. Teď konečně nastal čas, kdy se naučí jej bránit. Numbakura byla velice dobrou lučištnicí, ostatně jako všechny dryády. Nebylo pro ní tedy tak těžké zasvětit svou schovanku do tajů lukostřelby. Dívce netrvalo dlouho a brzy se téměř vyrovnala svojí učitelce. Avšak jednoho dne se začala její schopnost mířit prudce zhoršovat, nakonec netrefila ani terč, což se jí nestávalo ani jako malé holčičce Velice se tím trápila a tak šla s Numbakurou poprosit o radu královnu dryád. Ale ani Numrakurundži jí nedokázala pomoci, alespoň zjistila příčinu jejich problémů. Požádala o pomoc svého dávného přítele a mága. Ten se spojil s alchymistou, sklářem a kovotepcem, díky nimž získala Iandži zvláštní předmět, který ji navracel schopnost vidět na dálku. I proto se již mohla opět toulat lesem sama. Často při svém putování překvapila temné druidy, kteří brali stromům sílu. Avšak jim, ale i jiným zlým stvořením nebyl dopřán dlouhý život.



Za klidných nocí pak sedávala v korunách stromů, její mysl zaměstnávala spousta otázek. Vzpomínala na Numbakuru i na její časté vyprávění o utrpení stromů jejích sester v Jižním hvozdu. Ptala se sama sebe kdo a hlavně proč je schopen takhle ubližovat. Její otázky však zůstaly nezodpovězeny. Po čase Iandži zatoužila po společnosti. Celý život strávila sama s Numbakurou a už jí to přestávalo stačit. Vydala se tedy na Bagadžimbiri, pahorek který byl centrem lesa a na němž sídlí královna dryád. Ale přivítal ji jen nezájem a chlad. Numbakura byla vyslána na okraj lesa za nějakým úkolem, ostatní dryády si jí nevšímali. Sice pomáhala lesu jak jen mohla, ale přece jen pro ně nebyla jednou z nich. A tak se Iandži rozhodla, že odejde hledat svůj národ. Její cesta vedla na jih do města Taros, kde se shodou okolností právě konal lukostřelecký turnaj. Jandži se samozřejmě přihlásila, vždyť to byla dobrá příležitost přesvědčit se, zda opravdu něco umí. Na tento turnaj se sjela spousta vynikajících lučišníků, ale i v téhle konkurenci, z nového prostředí značně nervózní, uspěla. Nevyhrála sice, ale i druhé místo jí přineslo až nežádoucí pozornost. Mimo jiných ji oslovil i vítěz turnaje vůdce skupiny hraničářů chránících okolí Tarosu. Jeho vyprávění o výpadech skřetů na jihu ji zaujalo natolik, že souhlasila shraničářovou nabídkou. Hned druhého dne se vydala s jeho družinou na cestu až k hřebenům Hořkých hor. S nimi Iandži nakonec strávila takřka dva roky stopováním a pobíjením nepřátel. Její obdivuhodná znalost přírody jim nejen mnohokrát zachránila život, ale i zabránila spoustě loupeživých vpádů skřetů. Při jedné takové výpravě narazili na ukrytý poklad, z něhož si Iandži vybrala magickou sponu. Díky ní tak dokonale splývala s krajinou, že se stala takřka neviditelnou. Když se zase jednou vrátili do Tarosu kvůli doplnění zásob, potkala onoho mága, který jí pomohl navrátit zrak. A on jí požádal o pomoc v boji s velmi mocným nepřítelem Když se dozvěděla o koho jde, nemohla nesouhlasit.

Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 3x, naposledy 3. července 2011 v 00:52:10


Diskuze ke článku

29. března 2005, 10:56
Torog

Nemám síce rád dryády (prestrelená kosť je prestrelená kosť) ani tých čo im pomáhjú tu je solidarita invalidov(som zvedavý či jej vdaj robil ten istý tarosan čo mojej pstave)
13. listopadu 2004, 18:23
Mamut

Tak tohle je postava přesně podle mých představ
13. listopadu 2004, 10:25
Sumina

tak athle mi etda je stejne jaky Any nejsympatictejsi
9. listopadu 2004, 19:09
Elwen

Tak ta vypadá aspoň trochu přívětivě...
6. listopadu 2004, 19:40
Anynka

Landži je pro mě zatím rozhodně tou nejmilejší a nejbližší postavou...:-)
4. listopadu 2004, 20:01
Jitulka

Hezka sestricka ;-))
Vložení nového komentáře
*
*
*