iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Tábor Kašgar v obrazech

Chceš přispívat na eStopu a sám/sama psát další články?
Nejprve se zaregistruj a pak nás kontaktuj buď v zóně iKlubovna, nebo e-mailem!

17.9.2019 06:24
Autor: Nancy Blacketová, Počet přečtení: 345

14. - 28. července se na tábořišti mezi Brzkovem a Hrbovem konal další z řady tradičních táborů Bobří stopy, na tomto místě dokonce již 10. v pořadí. Tentokrát pod vedením Nancy, Iče, Spro a Doubí.

Letos jsme se přenesli do dávné doby, kdy na Hedvábné stezce kvetl obchod mezi Evropou a Asií, a kdy Římané utráceli nepředstavitelné sumy za cokoli hedvábného. A císař Justinián se proto rozhodl zjistit, jak se hedvábí získává. Předchozí výprava bohužel skončila nezdarem, zpět do Evropy se dostaly jen útřžky deníků jednoho z cestovatelů. A tak císař s velkou slávou vypravil výpravu novou - vlastně dokonce tři výpravy!

Pribiňáci - Terčis, Míša, Beránek, Peťa

Sufurki - Nik, Vodník, Martin, Terka

Morušovci - Viki, Emma, Ella, Adam, Jenda

A jak to tedy na táboře vypadalo? Podívejte se na 60 fotek z 2 týdnů prázdnin!
 
Předtáborový velký nákup není nic lehkého - a to ani doslova. Nancyino malé červené auto bylo nacpané téměř po vrch a poblíž tábora se občas dotklo země i tím, čím nemělo.
Někteří noví táborníci se sbalili na cestu opravdu prapodivně. Slíbili ale, že do příštího roku se to určitě naučí lépe.
Letos jsme neměli nikoho s hodností "táborový kuchař", a tak se při přípravě pokrmů vystřídali všichni účastníci i vedoucí. 
A tady můžete vidět, jak jsme si pochutnávali. Ale ani při skvostném jídle jsme nezapomněli, že "Brzkovské mlýny melou pomalu, ale rychle!"
Tradičně se na táboře objevila Bizonie, tentokrát se ale nechala česat od Terčis. A nejen ona.
Vik, Adam a Jenda se zocelují tvrdou prací. Historie se neptá, kdo ve volném čase pomáhal s doplňováním dřeva v kuchňáku, a kdo si jen odpykával trest. Hlavně že bylo na čem vařit!
Odpočívání na louce se jeví jako krásný romantický nápad. Ale jen dokud nepřijde komando šílených zatravňovačů...
Cestovatelé zaujatě vymýšlí strategie dalšího postupu. Jen Ella má jasno - vezme si s sebou větev.
Terčis s Peťou si Beránka oblíbili natolik, že ji po tábořišti nosili na rukou. 
Vodník pózuje u zatím poloprázdné nástěnky a přemýšlí nad kariérou profesionálního modela. 
Vedoucí zapomněli na tábor zabalit spoustu důležitých věcí, táborníci se tím ale nenechali zastavit. Například lana vyrobili obětavě z vlastního oblečení a ani jim moc nevadilo, že budou muset po zbytek tábora chodit v plavkách.
Jen Elle byla trochu zima, možná se až moc vžila do role cestovatele kdesi v Asijských pohořích. A tak ostatní táborníci zase rozvázali kus lana a Ellu důkladně zabalili. 
I letos vznikaly nové "číslované lístečky" (v současné době už dlouho bez číslování) do stále se rozrůstající sbírky. Mezi nejzobrazovanější výjev patřily týpí, koťátka a Ilič. 
Polední volno tráví každý po svém. Doubravka jí všechno, co se jí vejde do ešusu, Ilič přemýšlí o grilování, Vodník se učí číst, Martin mu fandí, Honza kolem toho všeho běhá kolečka. 
No a takhle to celé vypadalo z ptačí perspektivy. Kuchyň a kuchyňské týpí, vedoucák, jedno týpí pro holky a dvě pro kluky. A taky stožár s vlajkou. A slavnostní ohniště, killball a hřistě na ringo - na druhé polovině louky. 
Ani na klidné louce uprostřed přírody nedokázal Ilič zapomenout na své největší trápení - zamotaná sluchátka. A nebo bylo inspirací pro tuto hru něco jiného?
Táborníci se urazili a demonstrativně sedí zády ke kuchyni. A nebo možná k Nancy.
Co by to bylo za tábor bez kukliček. Po tvrdém boji zvítězila Doubí nad Nancy (která se stále vymlouvá, že měla teplejší spacák takže se více vysilovala). K žádným vážným zraněním letos nedošlo.
Do role kuchaře se občas dostal i Ilič. Ti, kdo ho v takových chvílich spatřili, utíkali ze všech sil a ještě několik hodin se báli vrátit do okolí kuchyně. 
Nancy se zase rozhodla všechny tyranizovat zeleninou. Po pozorování Iče (s poklicí na hlavě) a Vodníka (který se pomalu začal vznášet) totiž usoudila, že s jejich zdravotním stavem není vše zcela v pořádku. 
Z dalekých krajin přivezli obchodníci maliny. Ty se ani nestihly zkazit - Terka, Beránek a Ella si s nimi poradily opravdu rychle. 
Při čekání na vlak na dvoudenní výlet Ella nevydržela ani chvilku na jednom místě. Vedoucí tak byli nuceni přistoupit k razantnímu opatření...
I s Doubravkou (ale bohužel bez Spyro) vyrážíme kolem Doubravky do údolí řeky Doubravy. Naštěstí tento rok vynecháváme Doubravník i Doubravníček. 
Na Sokolhradu čeká odpočinek, ale i tábořící rodinka. Po přestávce, obhlídce okolí a dumání nad mapou tak vyrážíme do okolních lesů hledat místo na přenocování.
Jeden z účastníků dostal na táboře přezdívku Plamínek. Uhodnete který?
Zatímco Plamínek předvádí taneční kreace u ohně, Míša se věnuje studiu mapy až do úplného setmění.
Nedaleko od cíle začalo poprchávat. Naštěstí nás duchapřítomně zachránily Emma a Tečis, když našly a identifikovaly zázračný deštníkovník. 
Všichni jsme s úlevou zahodili batohy a na chvíli si sedli k odpočinku, jen Ella stále plná energie by neúnavně pokračovala dál. 
Na závěr cesty při čekání na vlak čekal cestovatele těžký úkol. Prvním krokem k získání bourců morušových byl totiž kvíz z výletu. Jaké plodiny rostly na poli cestou z tábora? Jakého psa jsme potkali v údolí řeky a jak se ta řeka jmenovala? Na kterém nádraží jsme potkali skutky? Samé otázky....
Mezi Havlbrodem a Přibyslaví jsme sice stáli v oddělení pro kola, ale to vůbec nevadilo - bylo nás tam tolik, že jsme stejně neměli kam spadnout.
Na celém výletu prý byla nejhorší cesta z tábora k vlaku a pak zase od vlaku do tábora. 
...Naštěstí ale vedla přes pizzerii na náměstí v Přibyslavi, kde mají nejlepší pizzu v okolí. 
Kousek před Olešenkou nás chytil pořádný liják. Co nejrychleji jsme se spěchali schovat pod přístřešky na hřišti. A dívali jsme se na zeleného mimozemšťánka, který si moc užíval houpání v dešti. 
A protože obyčejný přístřešek se stolem a lavicemi přišel Vikimu příliš nudný, stočil se před deštěm do trubky. 
Nancy se snaží ukázat lidskou tvář a tak pro tentokrát nachystala k svačině ananas a přidala i příděl piškotů. Snažíme se nemyslet na to, že ananas se objevil v kuchyni poté, co zmizela Beránek. 
Larvy bource morušového visí na stromě a cestovatelé se snaží je sestřelit a nerozbít. A vedoucí doufají, že se nikdo nepřijede ptát, proč máme v kuchyni tolik stříkaček. 
Konečně pořádně vysvitlo slunko, louka začala usychat, a tak jsme vykasali týpí. Kromě vlhkosti najednou začal jako zázrakem mizet i nepořádek kolem některých postelí. 
Dvoudenní výlet si vyžádal i své oběti. Abychom nepřišli ani o Martina, ani o jeho nohu, zařídila si Nancy polní chirurgickou ordinaci. Obří řeznické nože byly z fotografie pro jistotu vyretušovány. 
Další ukázka rozmanité a chutné táborové kuchyně. 
Služby kadeřnického salonu "Terči's" využil i model Vodník, a stylově si nechal učesat fontánky. 
Stejně tak i Spyro. Práce v táboře se jí pak od oběda pozorovala ještě o něco příjemněji. 
Plamínkovi na ruku usedl motýl, který se objevil sprvním slunečným dnem. Táborová pohoda jak má být. 
No a tohle je Evžen. Malý kámen s velkou historií i popularitou. Účastnil se spousty her, ohňů, navštívil dokonce i vsakovačku. Jeho hlavní opatrovnicí byla Emmča.
Kdo alespoň jednou nezakopl o Jendovu prádelní šňůru, jako by na táboře ani nebyl. Pokud tedy nezakopl místo lana o ceduli "Pozor lano". 
Nancy slavnostně předává uměleckou instalaci "Všechny moje ešusy" a přidává navíc elegantní dřevěnou misku na špici. 
Martin s Vodníkem jsou důkazem, že dobré zprávy o táborovém jídle nejsou jen reklamní žvásty od vedení.  
Stejně tak Emmča. O tom, jak se tvářila Spyro samozřejmě nemáme vůbec tušení a na této fotografii ani nikdy nebyla. 
Nástěnka se během tábora zaplnila tolik, že jsme začali používat jako její pokračování i kuchyňský sloup. Není divu - bodování a rozpisy služeb, kronik a hlídek totiž doplnily ještě výzvy v několika oborech (zdravověda, uzlování, šifry a příroda). 
Postup po mapě a zabírání oáz byla každovečerní záležitost. Vlevo nahoře postupují Sufurki, vlevo dole Morušovci, vpravo nahoře Pribiňáci. 
Večerní zpívání a povídání se letos odehrávalo převážně v kuchyňáku, a tak svítil do noci ještě dlouho poté, co v táboře zhasla všechna ostatní světla (krom petrolejky pro hlídku).
Koupáním ve Vampoláku začínal každý den a když v polovině tábora konečně začalo být teplo, chodily k němu skupiny vodomilů ještě několikrát během dne. Mezi nimi vždy Vodník, který stále znovu potvrzoval, že si svou přezdívku zaslouží. 
Nancy se nechala slyšet, že krásnější pláž letos nenavštívila. 
A tohle je poslední pohled na kompletní tábořiště. V pátek přijely posily a v sobotu ráno jsme začali postupně balit týpí, zasypávat latríny...
Odtravňovací četa má spoustu práce. A stejně tak všichni ostatní. Vypadá to, že se blíží další déšť a týpí nesmí zmoknout - uprostřed Brna je těžko vysušíme. 
Všichni se pilně činili, a tak netrvalo dlouho a z většiny stanů zůstaly pouze kostry. Do neděle přežil jen kuchyňák. 
Těžká práce bouračů zasluhuje náležitou odměnu a tak Spyro s Emmčou připravují puding. Tento tábor byl co se týče pudingu rekordní. Vařili jsme ho na ohni dvakrát a ani jednou nebyl připálený!
Krom bourání je potřeba v sobotu stihnout také připravu posledního slavnostního ohně. Pod vedením Doubí je naštěstí dostatečné množství chrastí nasbíráno rychle a fagule se také povedly. 
Poslední celý den na tábořišti je vždy trochu jiný. Všichni si uvědomují, že se již brzy budou muset s loukou, táborem i kamarády rozloučit. Míša se tak raduje dokonce i z umývání obrovského hrnce. 
Ohněm ozářený a šiškou zjizvený.
A to je konec našeho tábora. Poslední oheň zapalovali bourači - Barča a Vítek. Povídali jsme si o táboře, zpívali, ale hlavně proběhla tradiční dražba za gramy zlata, získané na závěrečné cestě. 
Vytvořila 17. září 2019 v 06:30:28 Nancy Blacketová. Upravováno 1x, naposledy 17. září 2019 v 06:31:46, Nancy Blacketová


Diskuze ke článku

26. září 2019, 05:44
Jaroslaf Voglar

Victor Hugo

Ubožáčci...
25. září 2019, 13:36
Berta Žďárská

Ani jsi mi nepopřál k svátku Roberte!
23. září 2019, 10:38
Stopař

Hodně dobré! Su rád, že tam bylo hodně stanů a účastníků. Netušil jsem, že jsme tam poprvé tábořili před deseti lety :-)
23. září 2019, 07:10
Ježek

name

Kalinová...?! Něco mi uniklo?
22. září 2019, 21:21
Nancy Kalinová

Hned bych s váma jela na tábor! Paráda!
19. září 2019, 13:46
Čáp (administrátor)

Super nástěnka (a ten zbytek taky ujde).

Vložení nového komentáře
*
*
*