Tábor Isla de Muerta je za námi. Pojďte se podívat na shrnutí!

Vedoucích nás bylo 6: Já, Volta, Očihi (kuchař), Doubravka, Nancy (zdravotník a účetní) a Anežka (hlavní vedoucí). Každé ráno se šlo do Vampoláku, protože horní tuňka vyschla úplně a ta dolní se používala výhradně na mytí nádobí.

Pro vodu se chodilo dvakrát denně nahoru na louku, kam se přivezla autem. Pokud někdo ale chtěl body navíc, mohl pro ni zajít až do Brzkova na dvoukoláku. Pro jídlo se však chodilo povinně. 

Ale dost řečí, jdeme se na to kouknout. Plnou parou vpřed!

Letos, právě kvůli přemnožení účastníků, se stavělo 5 stanů týpí a jeden hangár, který sloužil jako ochrana před deštěm a úschovna náčiní. Zároveň se zde hrály deskové hry a pohybovalo po mapě v celotáborové hře.

Ta spočívala v tom, že každá posádka (byly 4, v každé 5 až 6 lidí) měla za suroviny, koupené za body z her, prozkoumat moře a na ostrovech hledat zprávy o pirátovi, jenž zná polohu ostrova Isla de Muerta. Každé pole mohlo skrývat bohatství a prospěch, ale i nástrahy moře, jako například mořské hady (umít všechno nádobí v táboře), sirény (zazpívat dvě písně ze zpěvníku) apod.

Říká se, že piráti neuměli číst ani psát. Zde vidíme, že jsou to jen žvásty, které si vymyslelo královské námořnictvo, aby nás očernilo.

No dobře, pardon, to trochu kecám. Ale kvalita kronik o tom opravdu svědčí! Tohle je mimochodem Jenda, který si na dvoudeňáku vysloužil přezdívku "Rychlík", protože se držel stále vpředu.

Akrobacie ale u pirátů nesměla chybět, proto jsme si dovolili trochu vyškolit naše účastníky.

Na táboře se občas vyskytli duchové zemřelých a žádali zpátky to, co jim bylo ukradeno. Naštěstí vsakovačka byla plně funkčí. Nebo ty duchy vyslali skauti, které jsme v půlce tábora přepadli?

Hry byly různorodé, protože takový byl i život piráta. Jak chcete bojovat v podpalubí bez patřičného tréninku?

Na dvoudeňák jsme se rozdělili na tři skupinky, každá šla na jiné místo. Tato fotka je ze skupinky Volty a Nancy, kteří se rozhodli prozkoumat okolí Chotěboře. V noci je navštívil nedaleký divočák, kterého se jim povedlo zahnat baterkami. Fotku prasete bohužel nemáme, neb se neustále cukal...

Skupinka vedená Iličem a Doubravkou se zase vydali do CHKO Ždárské vrchy, Očihi šel s nejmenšími do lesa nedaleko Polné. Z těchto dvou skupinek bohužel nejsou žádné fotky.

Ani účast na táboře nezabránila Nancy v prozkoumávání urbexu. Na výletě ucítila šanci a nikdo ji nemohl zastavit. Dokonce k sobě stáhla i Barču!

Na nedaleké louce jsme zahráli bojovku Král a klaun. Hráči byli týmově odlišeni pomocí pokrývek hlavy, takže nebojte, že by nastala móda mladých babiček.

Znáte někdo větší pohodu než opékání brambor na ohni a zpívání k tomu? Bruno a Ondra se vyloženě vyřádili na kořenění, a proto si každý přišel na své.

Ke konci tábora přijela na návštěvu Iličova sestřenice Bizonie, aby zkrášlila účastníky. Ondřej byl samozřejmě nadšený a hned se stal prvním pokusným objektem.

Roura přijel předpředposlední den, aby ztvárnil piráta, kterého posádky celý tábor hledaly. Musely mu opéct rybu na ohni a porazit jej ve veršovací soutěži, aby získaly mapu k ostrovu. Další den se vyráželo na závěrečku, která končila na ostrově nedaleko Přibyslavi.

Jako první tam dorazila skupinka Modrých v čele s Kikou a Vítkem. Hned za nimi Červení s Barčou, pak nastejno Zelení a Oranžoví. Pořadí určovalo body v dražbě na závěrečném ohni.

Zahrál se samozřejmě i tradiční fotbal bez pravidel, tentokrát Plnotučná versus Kremžská versus Kečup. Dopadlo to 18:17:0. Na fotce má míč v rukou táborový kuchař Očihi, zatvrzelý Plnotučňák.

Letos byla dražba obzvláště veliká. Aby ne, padlo na ni bezmála třikrát více peněz než na dražby minulé! Trvala přes hodinu a bylo v ní vše od tyčinky Big Corn po luk se šípy. Po jejím konci se ještě hrálo dlouho do noci a pak už všichni spali svůj poslední spánek na tomto táboře...

Tak takto nějak vypadal tábor Isla de Muerta. Vzhledem k úmrtnosti, která byla narozdíl od loňska menší než 10%, si myslím, že to byl vydařený tábor.