iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Svátek klubů oslavili foglarovci na Brlence

Chceš přispívat na eStopu a sám/sama psát další články?
Nejprve se zaregistruj a pak nás kontaktuj buď v zóně iKlubovna, nebo e-mailem!

4.6.2014 13:13
Autor: Rolf, Počet přečtení: 3772

BrlenkaPíše: Rolf a Filip, Fotografie: Rolf. Byl 8.květen 1937 a 36.čísle druhého ročníku Mladého hlasatele vyšla výzva na zakládíní klubů - dětských mikrokolektivů Jaroslava Folgara, které v různých obdobách exitovali i v 70. letech a existují nyní také v podobě KBS - klubů Bobří stopy. A právě toto datum si v SPJF připomínáme jako svátek klubů. Zatím co loni jsme ho oslavili na staré železniční vechtrovně na Berounsku, letos se základnou pro sraz klubů stala chata Brlenka na Svitavsku.

Osmý květen podle foglarovského kalendáře připadá na svátek klubů, který slavili již kluby Mladého hlasatele. Každé jaro již pár posledních roků si ve Sdružení tento svátek připomínáme symbolicky srazem klubařů, stopařů a dalších členů SPJF. Ovšem cesta k ní se nezdála tak jednoduchá, jak se nám na první pohled mohlo zdát.

Na sraz klubů jsme se vydali tradičně vlakem a při přestávce v České Třebové nám Alča při čekání zahrála na klavír, které jsou na některých nádražích v České republice rozmístěny. Potom už se k nám přidávají také Východočeši a po přesedání ve Svitavách přijíždíme do obce Mikuleč. Zde však zjišťujeme, že nikdo nemá u sebe mapu a tak musíme spoléhat na instinkt a i díky troše štěstí přicházíme na Brlenku někdy kolem půl jedné, kde nás u táboráku čekali ostatní

Zrovna jsme s bratrem Lukáškem přijížděli do České Třebové, kde k nám přistoupila skupinka klubařů ze Zborovic vedená Rolfem, která si mezitím užila hraní na klavír na místním nádraží.  Společně jsme pak dojeli přes Svitavy až do vesnice Mikuleč, což bylo okolo 21 hodiny. Odtud jsme se vydali na cestu pěšky. Vyrazili jsme po té nejmenší cestičce z této mrňavé vesničky směrem do velkého lesa. Když jsme došli do něj, byla už téměř tma, která se dala téměř krájet, takže v lese nebylo vidět vůbec nic. Zde jsme také zjistili, že nikdo z nás řádně neprozkoumal mapu, takže jsme spoléhali na Rolfovu fotografickou paměť a to jak si zapamatoval mapu, kterou viděl asi před měsícem. Zpočátku všechno vypadalo dobře, byli jsme na cestě, kde nebyli žádné odbočky, takže jsme počítali, že do hodiny do srubu dojdeme.  Ovšem za se chvíli pocit jistoty začal pomalu vytrácet a tak jsme se  rozhodli tedy snížit k moderní technice: k Rolfovu telefonu, který podle všeho zažil ještě rozpad Československa… přes velké úsilí tohoto statného staříka jsme byli vyautovaní nedostatečným pokrytím internetové sítě. Poté nám však poradil přítel na telefonu Čáp a žlutá turistická značka, byla tou správnou volbou, po které se vydat.  Naštěstí jsme měli s sebou Rolfa, zkušeného cestovatele, který kouknul na Měsíc a byl si jistý, že jdeme dobře.  Sice jsme  z předpokládaných 3 km urazili bezmála 10km, byli jsme na správné cestě. Párkrát jsme si zašli, vykoupali se v kalužích, třásli se strachy a zimou, ale nakonec jsme šťastně dorazili do nějaké osady, kam nás přišel vyzvednout Sova.  Když jsme přišli, dostalo se nám velkého přivítání v podobě večeře a také vtipných komentářů na téma našeho zpoždění. Ač nerad, musím připustit, že komentáře byli víc než trefné. Bylo totiž půl druhé ráno.

Druhý den jsme časně vyrazili na výlet do Toulovcových maštalí. Nejprve nás čekala cesta autobusem do Litomyšle a poté do Proseče. Odtud již pěšky vzhůru do skal. Cestou jsme si zahráli třeba závod vlastnoručně vyrobených lodiček v klikatící se říčce a to se samozřejmě neobešlo bez pár mokrých bot a zabahněného oblečení.  Poté ve skalním městě proběhl boj o území, kde bylo docela rušno.  Dále proběhla cestou zpět tradiční hra „letadlo“. Po celodenním výletě jsme se vrátili opět na Brlenku, kde jsme si udělali oheň a večer mohli soutěžící získat ještě další libry na zítřejší dražbu. Ceny byly vskutku zajímavé a kromě sladkostí o které byl největší zájem bylo možné zakoupit i různé zálesácké časopisy a knihy. Poté se již vydáváme na zpáteční vlak a klubaři se rozjíždejí různými směry do svých domovů. Do Plzně, Náchoda, Brna, Štramberka či  Přerova. Tak na dalším klubovním srazu zase na shledanou.

Fotogalerie připomínají loňské setkání klubů v Srbsku na Berounsku:

https://plus.google.com/u/0/photos/106687596027845681194/albums/5882748650828799105

Alík

Veřejné hraní na klavír - přesně jak se o něm píše v časopise Bobří stopa

Foglarovci

Parta foglarovců na výletě do skal nedaleko Proseče u Litomyšle

Šumák

Šumáky od Dr. Vraspeare - vykouzlí na tváři dětí zaručeně úsměv

Bocan krocan

Čáp už měl zřejmě šumáku dost a těšil se na odpolední špekáčky

Maštale

Ukazatel KČT nás potěšil - k cíli zbývá jen půl kilometru!

Maštale 2

Poté už na nás pod borovicemi vykoukl začátek skalního městečka

Maštale 3

Skalní uličky jsou přece jen trochu podobné těm ve Stínadlech

 

Jump

Skočí děvče na druhou skálu, nebo neskočí - kurz Tipsportu pro ANO byl 90!

Maštale 4

Zde celá parta ze Sdružení po velké bojovce ve skalním městě

Oběd v lese

Na nedalekém místě jsme si na ohínku opekli uzeniny firmy Špejlík

Plnotučná

Dva nesmiřitelní rivalové - plnotučná vs. křemžská!!!

Orion

Na skále v Mikulči naleznete vzpomínku na adamovský klub Orion

Mikuleč

Mikulečská skála, oblíbené místo foglarovců s vytesanými nápisy

Záznam nebyl nikdy upravován.


Diskuze ke článku

22. června 2014, 21:09
Stopař (administrátor)

nápis

Ahoj, díky za vzpomínku na nápis našeho klubu na skále! kLubovním setkáním zdar.

Vložení nového komentáře
*
*
*