Specialisté na Stínadla aneb „Záhada“ pokračuje

Je to jako to Kolumbovo vejce. Teprve až na to někdo přijde, zdá se to být lehké. Snadné jako nic. Tedy, něco vymyslet. Řekněme, zápletku. I když, ani ta zápletka není to nejdůležitější. Neméně podstatné je podání. Byli přece pokračovatelé, kteří těžili z úspěchu Stínadelské trilogie, ale kde jsou, ptám se?

Nevím, zda si sám Foglar uvědomoval, kam až jeho Stínadelská sága dovede čtenáře? I když psal knihy vysoce návodné. Jestli tušil, že přijdou „napodobitelé“ Vontů? Že se jeho nápad stane jakousi biblí pro ty, co chtějí onu Stínadelskou atmosféru opravdu zažít. A že si na ně budou v ulicích měst hrát? Že budou chtít zažít atmosféru žlutých špendlíků.
Jiří Rymáň byl prvním z těch, kteří chtějí jít ve stopách legendárních Rychlých šípů. Byl to tuctový chlapec, jehož zoufalý čin byl právě v tom, pátrat ve Stínadlech na vlastní pěst. Vykročil do tajemných uliček a … a už se nevrátil. Byl zajat Vonty! A, byly to právě Rychlé šípy, jako specialisté na Stínadla, které ho zachránili. Byly to Rychlé šípy, kteří se svou proslulostí, i zkušenostmi byli jediní, kdo byl schopen Jiřího Rymáně osvobodit.
Ano, tak skutečně začíná pokračování Záhady hlavolamu. Knihy, která Stínadelskou trilogii uvádí. Už ne banálním konfliktem. Čtenář je hned první kapitolou, rovnou vhozen do vzrušujícího děje. Do děje, jehož spád mu nedá příliš velkého oddechu.
Až na konci knihy, kdy všechno končí. A stejně, jako na konci Záhady, i zde musíme počítat jisté ztráty. A stejně, jako v případě předchozí knihy, i zde jsou to ztráty na životech.
Zatímco se Záhada hlavolamu točí výhradně okolo života a díla Jana Tleskače (odtud i titul Záhada hlavolamu), ve Stínadlech už jde hlavně o samotná Stínadla. I když, pro Rychlé šípy zase spíš jen tak mimochodem. Hlavní linii drží stále nadřazený cíl: získat ježka v kleci a v něm ukrytý plán vynálezu, jež by měl změnit svět dopravy.
I když i o moc tu tentokrát jde i Rychlým šípům! To když si postesknou, jaká že to je škoda, že Losna není Velkým Vontem. Že by skrze něj mohli působit na Vonty. A ač se to zdá jako bláznivá myšlenka, myslím, že kdyby byl napsán ještě čtvrtý díl, jak jej před svým skonem Foglar ještě avizoval, snad by došlo na situaci, kdyby se Velkým Vontem stal samotný Mirek Dušín. Ostatně, myslím, že sám autor si s touto myšlenkou pohrává. Jaksi nepřímo.

Kniha Stínadla se bouří, má dvě strany. Ta první je, že zde stále ještě působí ona mysteriózní stránka. Vystupuje v ní například nová záhadná skupina „Uctívačů ginga“. Vznikla postava tajemného Širokka. Tomu autor přiřkl v podstatě nadlidské fyzické schopnosti, které mistrovsky rozvinul ve strhující kapitole Hon na Širokka.
V téhle rovině spolu válčí jak Vontové proti sobě (to je přirozený boj o moc) tak probíhá ona dávná bitva, v níž Vontové válčí proti ostatním čtvrtím, aby uchránili svá tajemství. Proti vetřelcům. Vetřelcům, jako jsou Rychlé šípy. To je ostatně jeden z důvodů, pro který se Losna před Vonty schovává. Aby nebyl spatřen s Rychlými šípy. Aby – je vlastně jen využil. Ale aby jeho loajalita Vonta zůstala navenek zachována.
I když proč? I cílem Rychlých šípů je, aby bylo ve Stínadlech bezpečno. Aby mezi Vonty zavládl mír a svornost. Aby do Stínadel mohly děti z ostatních čtvrtí chodit bez větších obav. Ano, dětí. Dospělým totiž žádné nebezpečí nehrozí. Někteří sem dokonce chodí i pracovat. No a pak – pak přece Rychlé šípy mají svůj prioritní cíl! Získat ježka v kleci, aby mohli … ale to už se vlastně opakuji.

Když vysvobodí Jiřího Rymáně ze zajetí Vontů zjistí, že se ve Stínadlech skutečně něco děje. Že se snad dokonce objevil ježek v kleci, jehož útroby stále skrývají plány na Tleskačovo létající kolo. I vydají se tedy opět do Stínadel, po stopách hlavolamu a při té příležitosti, jak jinak, plní i stránky svého TAM-TAMu. A tak se postupně stane, že o Stínadlech vědí zanedlouho víc, než samotní Vontové. Prostě takoví "Specialisté na Stínadla".

Jaroslav Foglar: Stínadla se bouří
Vpřed
1947