iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Z Brna do Adamova a zpět – vítězství na dosah

11.6.2019 12:16
Autor: Jezek, Počet přečtení: 181

Tentokrát byl Adamovský tým bez kapitána! Vlastně se skoro ani neběželo – tedy, že se závod nekonal. Chvíli jsme byli bez organizace. Chvíli jsem byl i bezradný. Nakonec jsem běžel naslepo. A nebyl jsem sám!

Můj glosář 14x poprvé k loňskému závodu se stal nakonec neoficiálně/neoficiálním reportem z této recesistické akce. No, a protože má Vojta dost svých starostí, nabídl jsem se, že se opět ujmu sepsání letošního raportu. A dodávám, že mě potěší, když přidá dojmy z brněnské strany.

Jednou Vojta uvodil začátek svého reportu slovy – tentokrát se konalo drama na Adamovské straně. Vypůjčil bych si tento prvek napětí, ale posunul ho ještě dál. Když jsem se na samém konci května Vojty zeptal, co se děje, že se nic neděje, odpověděl: „já zapomněl…“:/

V sobotu předpověď počasí hlásila na neděli zataženo. To se super poběží! Jenže, v sobotu ráno už nebe modřejší být nemohlo! V podstatě nikde ani mráček a na odpoledne už hlásili třicítku. Když jsem doběhl do sluncem doběla - doběla! rozpáleného betonového Adamova, měl jsem ještě dvacet minut k dobru. Co jsem u sebe neměl, byl telefon. Měl by tu být Čáp - nebyl!
Zato tu byl mladík, který když mne viděl, doslova zborceného potem, raději opatrně se zeptal, odkud běžím. "Z Brna!", zazněla moje strohá odpověď. V tu chvíli jsem měl pocit, že ho budu muset křísit spíš já. Bohužel jsem ještě dodal, že za chvíli zase poběžím zpět a už už jsem se chystal pro vodu, kterou bych chlapce skutečně probral z mrákot. A po očku jsem stále vyhlížel Čápa. Aspoň Čápa!!!
S mladíkem jsem se ještě chvíli bavil o běhání a stále vyhlížel Čápa, který  n e š e l. Číslice na mých hodinkách už neúprosně vyřizovaly, že bude za chvíli pět hodin. Čáp nikde – Stopař za hranicemi. Města, kraje i republiky. Co teď?!...?! Chlapce jsem si neprozřetelně nechal zmizet v útrobách úřadu, takže telefonovat jsem od něj nemohl. A na okolo jdoucí jsem se obracet nechtěl.

Tušil jsem, že v Brně tuší, že jsem na startu. Jenže! Taky jsem věděl, že byl mnohdy start posunutý třebas i o 15 nebo i o 20 minut z důvodu pozdějšího příchodu jednotlivců. Myslím, že Hynek jednou vybíhal i z autobusu.
Takže, co teď? Běžet? No, co taky jiného. Jinak než přes Útěchov domů nepojedu a jít, jako neběžet se mi fakt nechtělo.

Tušil jsem, že by to bude/byl od Vojty celkem risk: odstartovat závod, aniž by měl jistotu, že na druhém konci někdo bude – a že vyběhne v pět. Možná se i spoléhal na to, že se na mě dá celkem spoléhat.
Já jsem měl zase obavy, aby vůbec vyběhli. To, když nebudou vědět, co a kdo je na druhém konci závodu. Vždy se totiž startovalo on-line. Po telefonu.

Adamovské startovní foto Nakonec jsem v 17.15 vyrazil od kostela sv. Barbory mírným poklusem po turistické značce směr Útěchov.

A běžel jsem sám…

A vzpomněl si na Vojtu, který takto sám běžel před třemi lety, ale z Brna a vlastně si to nemohl vynachválit. Že si držel své tempíčko a stihl za závod ještě sesumírovat v hlavě článek.
I já jsem si držel své tempíčko a metr za metrem se blížil k místu U Buku, kam by mohli, jakože mohli! ostatní taky dorazit. Třeba jen proto, aby se poplácali po zádech a řekli si; co jsou to ti Adamováci za lůzry. Ježku - musíš!!!
Držel jsem si své tempíčko a vzpomínal, kolikrát jsem tudy běžel/šel, jak mě pohánělo, že jde o závod, jak jsem kontroloval, kde jsou ostatní a tak nějak podvědomě se teď snažil jít na doraz – ale abych zase úplně vypustil duši, ale ani onen závod.

Ve Včelařské ulici v Útěchově jsem toho měl už fakt plné Adidasky (boty) a dál pokračoval s mírným pícháním v boku Útěchovem - hledat fáborky. Fáborky, které by značily cestu lesem, oproti předchozí trati po silnici. Fáborky, které tam ale nebyly…!

V tu chvíli jsem znejistěl, zda si ze mě Vojta fakt nevystřelil a závod nakonec nezorganizoval. Jenže, vytrvalost i mé bohaté zkušenosti mě naučily dokončiti misi a tak jsem větším poklusem už bez píchání, pokračoval lesní pěšinou. Když tu najednou…!?!
Drama se nakonec konalo až úplně dokonce, protože zatímco já jsem běžel lesní pěšinou, zahlédl jsem na silnici Sovu. Tedy nikoli ptáka, ale místopředsedu SPJF. Pro nezúčastněné – ona ta stezka nekopíruje silnici dokonale. Na chvíli dokonce zmizí celkem hluboko v lese. Takže jsme se se Sovou mohli dokonale minout! Ale! Potkali jsme se v pravém okamžiku!
Co mě zarazilo, možná přímo vyděsilo, když mi Sova oznámil, že před ním běželi ještě Ondera a Žižík. To jsou borci – šampioni! Kteří, pokud bysme se minuli tak by si nejspíš zaběhli až do Adamova! Což by při jejich kondici asi nebyl problém. A klidně by si ten kopeček vytáhli i nazpátek jen tak mezi řečí, debatou, jaké je horko.

Naneštěstí jsem měl ještě před Útěchovem opravdu dojem, že kohosi slyším v lese. Ovšem, zda to byla zvěř, nebo civilisté, to už se dnes nikdo nedozví. Třeba jsem měl slyšiny.
Naštěstí jsme se nevydali se Sovou zpět, hledat tyhle dva rychlíky a zamířili si to k U dubu, abychom tam po pár minutách dorazili - mezi dalších pět rozjívených účastníků 16. ročníku tohoto legendárního běhu. A k mému nemalému překvapení mezi nimi byli i Ondera a Žižík. Tedy, krom samotného Vojty, Jerryho jeho manželky a dítěte.

Podtrženo sečteno – závod se nakonec vyvinul tak, že sprinteři ze strany Brna byli už u pomníku "U Buku" a čekali, zda-li tam dorazí někdo z Adamova a občerstvovali se u studánky. V podstatě jediný Sova ještě běžel, protože zde napoprvé poněkud zabloudil, dokud se se mnou nesetkal.
Páni kluci z Brna pak obsadili celou bednu, čili stupně vítězů, kam já jsem ze zásady nechtěl (jako vyhrát proto, že jsem běžel jediný, to fakt ne). No a, jak řekl Vojta, díky tomu, že se se mnou Sova i potkal - vyhrál! No a pak jsme šli do hospůdky, kde si všichni závodníci dali do nosu dle libosti.
Vojta rozporcoval ananas vítězů a jelo se domů. Za rodinami – prospat se do práce. Ano, do práce.

Tak, třeba zase za rok…!

16. ročník běhu Adamov – Brno, Brno – Adamov
Adamov, Brno
9. června 2019

Vytvořil 11. června 2019 ve 12:20:43 Jezek. Upravováno 8x, naposledy 14. června 2019 ve 12:33:45, Jezek


Diskuze ke článku

14. června 2019, 12:36
Ježek

pojmy

Emocemi jsem myslel komentář uživatele, nikoli svůj článek.
14. června 2019, 12:19
Tonda P.

dojmy

jsou to hezké emoce, je to takové milé. Snad ti to vydrží a budeš pro Sdružení třeba přínosem jako dříve!
14. června 2019, 07:34
Ježek

pojmy

To jsou emoce...

Já se nerozplývám nad závodem. Já jsem připravil report. S Vojtovým souhlasem.
Bohužel, se k němu nepřipojil.

Myslím, že například Pavel Čech je se spoustou lidí (i ze SPJF) kamarád, ale že by byl členem? Pokud tedy tazatel, označený "jako" Tonda Plíhal myslí členstvím členství v SPJF.
Jestli je to Čáp...? Vojta to asi nebude.
13. června 2019, 23:04
Tonda Plíhal

Už jsi zase kamarád s Vojtou a Čápem? Už jsi opět členem?
13. června 2019, 23:03
Tonda Plíhal

Jež běž

Tak jak je to s tebou Ježku? Teď se tu rozplyvas nad závodem jak ranní mlha nad Vltavou
Vložení nového komentáře
*
*
*