Stínadla Adamov 2015 aneb Z velitelského můstku do kotelny.

Dnes, s odstupem (z mého pohledu) můžu konstatovat, že počasí toho dne dokonale kopírovalo vývoj boje o Velké Vontství. Před devátou se u kostela sešla čtyřčlenná Vontská rada ve složení: Skříťa - poslední známý organizátor Stínadel v Adamově, Soki - garant akce za pořadatele (SPJF), Berny - poslední člen Orionu (klubu Bobří stopy, zakládající tradici Stínadel v Admově) dosud bydlící v Adamově a já - Ježek, strůjce letošní hry. Dorazil i televizní štáb, jež přišel z této komorní akce udělat velkou reportáž. Vzápětí dojelo vlakem z Brna šest účastníků. Tedy polovina zájemců o Velké Vontství.
Krátce po čtvrt na deset přijelo autem od Třebové zájemců ještě pět. Tedy zbytek. Konečně jsme mohli začít. To už se solidně rozpršelo a mě se organizace začala poněkud vymykat kontrole. Z bezradnosti mě vytrhl až „malej bůh“ Soki, který se naštěstí chopil organizačních otěží a, … a po první hře už je nepustil. Vytvořili jsme tým…!

Po první etapě: Ulice ve Stínadlech a Odvlečen Vonty, kdy měli hráči nejen zmapovat Stínadla, ale především osvobodit Jiřího Rymáně ze zajetí Vontů bylo jasné, že celá hra je příliš náročná na jeden jediný den. Takže, po té co se všechny tři skupinky vrhly do druhé etapy: Pro Hačiříkovo prohlášení a za Rezavými kliči, se organizátorský štáb sešel k bojové poradě, aby hru uzpůsobil na rozumnou, realizovatelnou mez. Výsledkem tohoto snažení byly paradoxně stížnosti hráčů, že jsme nebyli v ulicích. Že jsme je nepronásledovali.

Ještě na konci druhé etapy občas drobně mrholilo, ale po krátké pauze na oběd, kdy nás čekala hra – Co skrývá Mirek Dušín, vysvitlo i slunce! Oddychovou etapu, v níž se hráči museli nazpaměť naučit daný text, vystřídala bojovka dne – Ve svatyni uctívačů a Boj o ulice. Ano, čtete dobře. Hra byla připravena tak, že měli hráči v každé etapě vždy dva úkoly.
V tomto případě byly po Stínadlech umístěny čtyři zámky, které měli hráči „otevřít“ pomocí nalezených klíčů, a to tak, aby získali název ulice, kde je Svatyně uctívačů a tím se dostali k Vránově vzkazu. Přesto, že byla tahle hra spojena s bojem o ulice, bojem v ulicích, boje v ulicích, při níž měli od protihráčů získat střelbou papírovými míčky co nejvíce ulic (paralela životů), se hráči, jak jsme se později dozvěděli, této hry odmítly kolektivně zúčastnit. Takže absolvovali jen onu „svatyni“. Inu, náročnosti hry se prostě nepodvolili a jeli tak, aby si hru užili podle svého.

Začalo se smrákat, když přišla na řadu předposlední etapa – Pro první Vontskou kroniku. Úkolem bylo, najít Vonta s lucernou (skřítka) získat od něj křížovku, která se mi ale vůbec nepovedla, vyluštit ji, a za heslo získat informaci, kde jsou ony Červené schody s legendárním pětibokým kamenem a ona vytoužená kronika. Kdo mohl tušit, že komediální situace nastane už tehdy, když Vont bude chtít za křížovku list ginga. Hráči nejen, že nechápali, jaké že to listy chce, ale nakonec přesto, že si je v minulé hře nasbírali, museli se teď vracet na základnu, protože je nikdo u sebe neměl.
I stalo se, že křížovku nakonec intuitivně vyluštila jediná skupinka a o umístění zbývajících skupin rozhodl rozstřel – znalostí ze Stínadel, který dopadl nerozhodně, po jedné správné odpovědi. Obě skupinky věděli jen to, že Vláďa Dratuš nebyl slepý od narození.
To už byl regulérní večer a nás čekala nejočekávanější část boje - Hon na Široka. Ten se sice v ulicích objevil podle očekávání, ale ke vší smůle jej dvě ze tří skupin chytly vzápětí po té, co jej vyběhly hledat. První paradoxně ti nejslabší. Zklamání, které nastalo, bylo oboustranné. Děvčata byla smutná, že přišla o adrenalin z honičky po Stínadlech, a chtěly se vydat jej stíhat znovu – ač lístek už měly a když se mi pak svěřil i Široko, že se těšil, jak si zaběhá, bylo myslím vymalováno. Nakonec tato etapa trvala jen pár minut, když jej pronásledovala jediná skupinka.

Nezbývalo, než se vypravit do svatyně, abychom slavnostně vyhlásili vítěze a tím i Velkého Vonta. V kostele sv. Jakuba bylo nebývale prázdno. Šestnáct lidí se choulilo okolo stěn.
Volba byla provedena! Samotného aktu jmenování se za organizátory chopil Soki, díky jemuž především, se podařilo onu vizi „ježkových Stínadel podle románu“ realizovat tak, že proběhla relativně hladce a bez větších komplikací.

Velké poděkování za podíl na úspěchu boje o Velké Vontství patří všem, kdo se hry zúčastnili. Hráčům (bez nich by nebylo co pro koho připravovat), organizátorům Skříti, Sokimu a Bernymu, kterým se povětšinou zprvu do tak náročné akce jako Stínadla vůbec, ale vůbec nechtělo, a v neposlední řadě i kostelníkovi od sv. Barbory Josefu Novotnému, který nám poskytl neocenitelné zázemí v deštivém dni. Třeba za rok zase na viděnou!

Buďme svorni!

Stínadla se bouří
Adamov, 7. listopadu 2015