iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Dernet v Jezerní kotlině
aneb Co zbylo z Foglara

23.1.2022 11:21
Autor: Jezek, Počet přečtení: 903

Kniha Zkáza Jezerní kotliny je nakladatelem označena jako „Ze světa Jaroslava Foglara“. A i když už sám název nebudí dojem optimistického vývoje příběhu ...

Který významný autor by souhlasil, aby někdo jiný „rozváděl“, či modifikoval jeho nápady? Vedle zpracování je přitom zápletka právě tím zásadním, co dělá příběh příběhem. Na druhou stranu, pokud je to činěno s citem…?

Petr „Hugo“ Šlik se letos v lednu přidal ke skupině autorů, jako jsou mimo jiné Jaroslav Velínský, nebo Josef Červinka, kteří se rozhodli jaksi pokračovat po svém ve Foglarově „díle“. I když, prvotní impuls přišel z nakladatelství, byl to Šlik, kdo nakonec souhlasil. Přitom je z nich nejmladší a dlužno dodat, že mě osobně jeho knížka překvapila i sklamala zároveň.

Vraťme se ale na začátek, tak, jako to činí pan Šlik, jinak Hugo. Foglarova Chata v Jezerní kotlině má v podstatě dvě roviny. Tou první je sportovně – zdravotní přesah, kdy se atleticky založený Pavel „ujme“ Ludvy Grygara, aby z něj udělal zdatnějšího a houževnatějšího chlapce. Naopak, Ludva posléze sejde na zcestí, když se zhlédne ve starším sousedovi Filipu Strnadovi a začne se oddávat nikotinu. Jak to celé dopadne, víme…
Druhá rovina příběhu je jejich přátelství. Seznámí se totiž dva na první pohled nesourodí chlapci. Sportovec a poněkud jednodušší Pavel a přemýšlivě založený Ludva, který píše vlastní román. Ten se nepřímo stane zásadní zápletkou pro dramatický prvek celého příběhu, kdy je pronásleduje (doslova) neznámý (a pomatený) člověk a nakonec i tajemná Tarantule.

Hugovo vyprávění začíná právě připomenutím těch předchozích – dávných, rok starých událostí. Jenže, zatímco Foglar se věnoval, jak už to tak v jeho knihách bývalo zvykem výhradně mládeži, Šlik postupně hlavní roli v příběhu předává dospělým. A co víc, děti – chlapci jsou zde oslovování téměř výhradně „kluci“, „kluku“. Ať už záměrně, nebo z jakési autorské přirozenosti. Vždyť přece není normální, „aby třináctiletý děti určovaly, kdy má odejít vláda…“

Další problém je v tom, že zatímco Jaroslav Foglar se snažil rozvést myšlenku příběhu, kterou měl napsanou na jedné straně papíru (to jsem fakt viděl), pan Šlik se zjevně snaží postupně přetvořit to všechno v jiný příběh, přidává dospělé lidi a na nich pak staví hlavní rozuzlení knihy. 
Jestli tohle mladým čtenářům stačí, jako možnost stotožnit se s chováním hlavních hrdinů a rozmýšlet, jak by se v jejich situaci třeba zachovali sami? Zatímco u Foglara byla mládež přinejmenším partnery dospělých, nyní se může jen nadšeně smiřovat s tím, co jim dospělí naservírují. Třeba výlet… Bez foglarovských her – jen za osvětou a poznáním, nebo časopis. A kde je někdejší romantika příběhu dvou chlapců v divoké přírodě Jezerní kotliny, ptám se?! Asi skončila s „úsměvným“ Foglarem.

Jako totální absurdum, přitažené za vlasy Lojzy Rezka, vnímám jeho "ukamenování" kamarády. No, kdo to kdy viděl, aby dospívající, třebaže jen děti…, házely kameny? Vlastně celou spršku?! Jako inkvizice! Možná drny...(u vody) A přitom pro naprostou hloupost. Snad jedinec. Jo, jasně, Vontové…, ale ti se, když Robert Komour podlehl zraněním, káli a na jeho počest… A to byli ti zlí Vontové!
Tady bych spíš čekal, že se prvně budou strachovat o to, co je s Ludvou - zda se netopí po skoku do nebezpečných vod. A pak by se od Lojzy jednoduše "odvrátili", že Ludvu nesmyslně vyprovokoval sám nakonec ucukl. Ne, že na něj budou ihned a agresivně útočit.

Takhle jsou to vlastně  o b y č e j n á  zlá děcka, která (dejme tomu nešťastnou náhodou – „Říkal jsem vám, že spadnete…“ – Rozmarné léto) vlastně udělají to stejné, za co si "vybíjí vztek". Jen - jim se to povede realizovat.
No, jestli tohle vyprávění má nějaký morální přesah (jak bývalo ve Foglarových úsměvných knihách zvykem), tak jedině k autorovi, aby se vážně zamyslel nad tím, co vážně píše. Když děti čtou jeho knihy. Takhle začínám mít z jeho dalších počinů strach, aby děti nezačaly nakonec v reálu kamenovat nás dospělé, když to ZDE prošlo jiným… a z Foglarova světa.
Vedle této epizodky mi jako zvrácenost připadá i Hugova KRAPOZA, jak si přejmenoval(!) Foglarovu legendární KáPéZeku. Snad, aby byl za každou cenu originální? Nebo kvůli autorským právům? 

V komentářích na tuto knihu jsem často četl poznámky o reakcích „skalních foglarovců“. Jakoby lidé, kteří mají rádi knihy Jaroslava Foglara byli tímto do jisté míry ostatními cejchováni, že jejich názory budou automaticky brány jako přinejmenším zkreslené.
Ono je to jako s Haškovým Švejkem. Třebaže tehdy nedokončené dílo dopsal už někdo jiný - tuším, že Karel Vaněk. No, dokončení to nebylo nijak valné. A když pak v okamžiku, kdy Josefa Ladu, dvorního ilustrátora Švejka v jednom vydání vystřídal – jen vystřídal(!) Petr Urban, vnímal jsem to doslova jako svatokrádež.

Jaroslav Foglar byl mimořádným literátem, jehož kvalitu můžeme v konečném důsledku poměřovat jen a pouze oblibou jeho knih mezi čtenáři, kterým byly orčeny. Nakolik je jeho spisovatelství zpochybňováno, na kolik jsou jeho morální principy zlehčovány… na kolik je jeho role v dětské literatuře (zvlášť mezi dospělými – dospělými) vnímána skrze prsty.
Asi nejvíc se Foglarova mimořádnost ukazuje třeba na příkladu knih Vojtěcha Matochy, nebo právě nově vydaného Huga. Zatímco Vojta Matocha přišel s něčím novým, co místy může někomu připomínat svou ponurostí Stínadla… (jen drobným odrazem).
Potom – teď Hugo zkusil navázat na jednu z významných Foglarových knih. 
Jeho výsledek je možná mezi „nezúčastněnými“ lidmi, kteří Foglarovy knihy četli v dětství a dnes je berou shovívavě vnímán vlastně bez větších námitek, ale možná by však měli i oni zapřemýšlet, na kolik je dílo pana Šlika srovnatelné…, na kolik OBSTOJÍ v porovnání k Foglarovi. Na kolik vystihl ráz jakým Foglar psal i myšlenky, které do svých knih vkládal – pokud bylo opravdu cílem vážně navázat na jeho literární dílo.

Ne, jen jeho náměty, nebo zaštítění se jeho jménem nestačí k tomu, aby knihy mohly být alespoň trošku označovány, jako „Ze světa Jaroslava Foglara.“

Zkáza Jezerní kotliny
Petr „Hugo“ Šlik
Albatros, 2022

Vytvořil 23. ledna 2022 v 11:26:21 Jezek. Upravováno 6x, naposledy 25. ledna 2022 ve 13:24:21, Jezek


Diskuze ke článku

11. září 2022, 22:21
Bohumil

Šlik to trefil

Chatu i Zkázu jsem četl dětem před spaním. Rozhodně jsem od nich neslyšel nějakou kritiku na "druhý díl" a za mne je Zkáza elegantní poctou oblíbenému příběhu.
Zbytek jsou kavárenské kecy, které plynou jako voda.
14. února 2022, 19:05
Češtinář

Mimo mísu je ten, co napíše neexistující slovo "mymo".
13. února 2022, 23:44
Datel

Duch romantiky Jezer.Kotliny tam je ...

Romantický až ikonický foglarův román "Chata v JK" má v novém pokračování důstojného partnera. Foglar si kdysi "pustil fantazii na špacír" a vznikla Jezerní Kotlina, do které jsme se (asi) všichni někdy "tak trochu zamilovali" .. a nové pokračování romantikou také oplývá a konkrétnosti "foglaringu" si snad může každý nazývat a osvojovat dle vlastní fantazie, ne?? Foglarův nereálný - romantický - vysněný "svět Jezerní Kotliny" může zažít mnohá další dobrodružství. Kdo někdy toužil po "intimitě sounáležitosti s přírodou", jak ji kdysi viděl Foglar, potom mu nemůže vadit, jak by (asi) mohlo dále pokračovat jeho bájné univerzum :)
10. února 2022, 09:46
Tomáš F.

Zkáza Jezerní kotliny mýma očima

S některými argumenty souhlasím, jiným pouze rozumím, ale stejně si říkám: není to příliš přísné hodnocení? Bohužel už se nedokážu začíst s týmž zaujetím, s jakým jsem kdysi objevoval foglarovky; z toho už jsem odrostl. Můžu si jenom představovat, jak bych tuto knížku asi vnímal. Určitě by se mi zdála náramně napínavá, protože mi taková připadala i teď. A dřív jsem měl pro napětí daleko větší cit.

Vidím v ní i výchovný vliv – staví se za ochranu přírody a v indiánském příběhu naznačuje, že lopocení se za bohatstvím štěstí nepřináší. Pavel s Ludvou se zachovají velkoryse, když nenechají Radeckého se utopit. Pravda, asi by ho tam nechal ležet málokdo (i když kriminálky v televizi se nám snaží ukázat naši společnost v úplně jiném světle). Radecký jim chtěl zničit Kotlinu, Ludvovi Zavřenou knihu… Takže to snad přece jen byla velkorysost. (Pořád jsem čekal, co se z mecenáše vyklube. Byl mi podezřelý tím, jak pořád kouřil doutníky!)

Kdyby Šlik použil zmiňované motivy z Chaty v Jezerní kotlině, kdyby znovu prověřil přátelství Pavla a Ludvy nějakou hádkou a znovu se hlouběji zaměřil na posilování Ludvova zesláblého těla, neopisoval by příliš? Podle mě je lepší, že přinesl vlastní motivy. Hned jsem si uvědomil, že Foglar se v Chatě obešel bez dospělého vzoru, ale beru to tak, že Kipling je takový slabší odvar podobných vzorných dospěláků z jiných foglarovek. Zlí dospěláci mi proti srsti nebyli, myslím, že jejich jednání je popsané tak, aby mu porozuměl i dětský čtenář. Možná je to poněkud černobílé, ale to jsou foglarovky snad ještě ve větší míře. Chlapci povyrostli, a tak je logické, že se začínají více zaplétat do starostí dospělých (narážím hlavně na pomoc starému lékárníkovi).

Jsem rád i za to, že se Šlik nepokusil přesně napodobovat Foglarův sloh. Pokud by se mu to nepodařilo dokonale, byla by z toho karikatura a celému příběhu by to jen ublížilo. Vypráví svým stylem a jen občas odcituje nějakou větu z Chaty (např. „Jezerní kotlina není pro třetího!“), čímž se na původní text nenásilně a hezky napojuje.

KRAPOZA. Prvně mě to zarazilo, ale KáPéZetka je z jiných příběhů. Dernet s Jílkem mohli slyšet o „krabičce poslední záchrany“ a udělat si svou zkratku. Proč ne? Snad mi jen není jasné, kde o ní mohli slyšet, když byli o tolik starší… A celá ta krabička je ve Šlikově příběhu poněkud zbytečná, stačilo by přece najít jen ten zápisník. To mě zaráží daleko víc, než že se jmenovala KRAPOZA.

Házení kamenů samozřejmě není příkladné. Nemám se čím chlubit, ale přiznám se, že když jsme kdysi „válčili“ se sousedním bunkrem, vzduchem taky nelítaly jen šišky… A že by to mohlo ošklivě skončit, to nás, blbečky (jo, blbečky), nenapadlo. Takže tuhle část příběhu bych si nedovolil odsuzovat jako nereálnou.

Souhlasím s tím, že Šlik se zaměřil daleko víc na příběh než na myšlenku (ne že by se na ni vykašlal – viz druhý odstavec). Nesnaží se příliš působit na zušlechťování ducha, neklade až takový důraz na pevné přátelství, v tomhle směru skutečně nenavázal na Foglara bezezbytku. Jako dětský čtenář bych si to však asi ani neuvědomil… Zhoubného vlivu na čtenáře se nebojím. Nemyslím, že by po vzoru dětí ze Spálených Mlýnů začali házet kamením. Většinou budou rádi, že se mohou vrátit do oblíbené Jezerní kotliny, přečíst si další část Zavřené knihy a zažít chvíle napětí v dramatickém finále. Zklamání jsem při čtení necítil. Copak bych si dovolil očekávat, že se Zkáza Jezerní kotliny směle vyrovná původnímu Foglarovu příběhu?
29. ledna 2022, 17:04
Jezek

názory

Hele, ne že bych se domáhal oslavných ód, jako tomu bylo u některých mých předešlých textů, ale uvítal bych reflexi nadšenců - zda jsem vystihl podstatu, nebo jsem jako ovykle mymo mýsu.
Vložení nového komentáře
*
*
*