iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Názor - Jan G. Šimáně: Jste mi vzorem soudruhu Husáku

Chceš přispívat na eStopu a sám/sama psát další články?
Nejprve se zaregistruj a pak nás kontaktuj buď v zóně iKlubovna, nebo e-mailem!

6.10.2023 12:12
Autor: Menhart, Počet přečtení: 1014

Obrázek ke článku Názor - Jan G. Šimáně: Jste mi vzorem soudruhu Husáku

Před 99 roky, 1. října 1924, se narodil Jan Šimáně, který si nechal říkat Galén (dále JŠG). K tomuto výročí připravují jeho obdivovatelé (mezi které jsem dříve také patřil) knihu vzpomínek na JŠG.

I já jsem byl vyzván, ač je znám můj současný negativní postoj k JŠG, abych do knihy přispěl. Ve svém textu se někde odvolávám na dopis JŠG komunistickému prezidentu Husákovi pár týdnů před Listopadem 1989. Sám JŠG popisuje Husákovi, co je zač, takže nikdo z jeho obdivovatelů vlastní slova JŠG nemůže znevěrohodnit. 

Svůj negativní postoj k osobě JŠG, ač dříve jsem mu byl velice blízkou osobou – dokonce jsem zastával funkci viceprezidenta v Galénově nadaci, jsem popsal na Bohouškovi ZDE.

Nesnažím se JŠG nějak pošpinit – měl i světlejší chvíle svého života, ale jako člen Badatelské skupiny SPJF považuji za přínosné jeho glorifikaci v mikrokolektivním, dětském a mládežnickém hnutí doplnit o nezpochybnitelná fakta. Jeho dopis komunistickému prezidentu Husákovi mezi ně rozhodně patří a neznají ho mnozí přátelé JŠG.

Nebude-li můj příspěvek do vzpomínkové knihy otištěn v plném znění, nabídnu jej redakci Bohouška ke zveřejnění, ale na to je ještě rok času.

Menhart

vedoucí Badatelké skupiny SPJF

 

PS: Pokud naleznete nesrovnalosti přepsaného textu s předlohou, prosím, napište to do komentářů. Získaná kopie dopisu není kvalitní. Kopii dopisu předá Badatelská skupina SPJF do Skautského archivu, který o ni projevil před několika dny zájem.




Soudruh Dr. Gustav Husák, Praha-Hradčany             Praha 29. 8. 1989 

 

Vážený a drahý soudruhu prezidente ČSSR!

Ve dnech 45. výročí SNP vsichni prožíváme chvíle vzpomínek a zamyšlení nad historii našich národů, ve které jste sehrál tak významnou úlohu Vy osobně. Také ve Vašich odpovědích Rudému právu 26. srpna 1989 jsme našli slova neobvyklé hřejivosti ke všemu našemu lidu. Skutečně jimi dokazujete, že nejen Vy jemu, ale že i on (lid) Vám byl učitelem po celý Váš život. Pozorně jste vždy vnímal jeho city a reagování. Zračí se to např. ve Vaší vzpomínce, kdy jste se v SNP pohyboval po mnoha místech Slovenska. Cituji z RP: "Všude vlály československé prapory. Slovenské obyvatelstvo v tom vidělo symbol přihlášení se k Československé republice. Byla to spontánní reakce..." Ale i jiné Vaše věty nás upozorňují na hluboké kořeny naší slovensko-české sounáležitosti a věrnosti v kterémkoliv období našich dějin. V souvislosti s pražským fričovským revolučním rokem 1848 a pohnutým sjezdem Slovanů ze všech končin Evropy připomínáte statečného slovenského Štúra a štúrovce, které v českých zemích se snažíme poznat nejen z učebnic, ale i přímým kontaktem s dnešními štúrovskými následovníky v řadách mladé generace v Bratislavě a kdekoliv v naší dvojjediné československé socialist. vlasti. 

 

Vždy jsme slovenské, husitské, rolnické, dělnické, obrozenecké i osvobozenecké tradice našich národů spojovali a spojujeme s vědeckotechnickým, socialistickým a internacionálním rozvojem v současnosti i naprosto upřímně celým srdcem v nastupujících přestavbách, demokratizaci, glasnosti a uvolnění všech čestných tvůrčích iniciativ našeho lidu včetně mladé a nejmladší generace. Píší sice jménem stovek a tisícovek osobních a oddílových přátel z Prahy ale i jejího širokého okolí ve všech krajích, ale povinen držet se země a psát především za sebe, jestliže chci dosáhnout určité Vaší osobní pomoci, musím se alespoň co nejstručněji představit. 

 

Jsem Jan Šimáně, Ruská 194, 100 00 Praha 10, naroz. 1. 10. 24. Veden duchovně svou babičkou Bohumilou Smolařovou-Čapkovou, zakladatelkou Jednoty slovenských žen už ve dvacátých letech našeho století, její dcerou - mou maminkou, a českobratrsky-chelčicky laděným tatínkem, prošel jsem v dětství sokolstvím, junáctvím a ymkařstvím ve sportu i na táborech; násilně nasazen jako příslušník ročníku 1924 do "říše", poznal jsem zajaté slovenské, francouzské a jiné vojáky, zejména však ve venkovském lágru nahnané ukrajinské dívky, s nimiž jsem v r. 1944 za baráky tábora vzdorně s dalšími českými chlapci slavil jejich svátek VŘSR květinami, vyprávěním a hrou v šachy, neměl jsem v hlavě a srdci už nic jiného na mysli, než jak "svůj", tedy náš protifašistický ilegální klub KPN - Klub partu nerozlučných, vzrostlý během války na 50 členů, začlenit do osvobozování a nové výstavby vlasti. (Nerespektoveli jsme zrušení a  zákaz Foglarova časopisu "Mladý hlasatel" a jeho kolektivů gestapem). První číslo Mladé fronty 9. 5. 45 jsme oslavili padesáti přihláškami do SČM, tehdejšího Svazu české mládeže, a teprve po měsíci se dověděli, že můžeme být jen kolektivními členy Svazu prostřednictvím členství v Junáku – to protože 95 % našich dětí nedosahovalo ještě 15 let. Uposlechli jsme tohoto usnesení NF z popudu KSČ byli rádi junáky a skautkami, i když jsme si zachovali znečné odchylky ze zvyklostí této organizace: Koedukaci (asi jediní v republice mezi Junáky), slovanství, demokratické orgány v klubovnách a na táborech - společně hlasující rady oddílů včetně dívčího živlu. Četli jsme Zdeňka Nejedlého a později, když vyšly české překlady, jsme hltali knihy A. S. Makarenka a prohlásili se za jeho žáky. Tím vším jsme byli u od r. 1945 více pionýry než bedenpowelovskými skauty

a není divu, že v r. 1948, ano pokusně už rok před oficiálním ustavením, jsme založili první oddíly skupiny pionýrského režení s rudými šátky. Působil jsem pak jako tajemník pražského a středočeského řízení PO ČSM a v armádě i jako politruk z povolání.

 

Využiv snižování počtu důstojníků u vojsk v 50. letech vrátil jsem se k dětem a mládeži jako ředitel pražského a středočeského DPM v Karlíně a později jako redaktor ABC mladých techniků a přírodovědců i jiných časopisů MF. Byli to naši straníci v organech tak ve vedení Mladé fronty, kteří mě jmenovali do funkce šéfredaktora Junáka, když jsem asi ze šesti nebo sedmi uchazečů byl jediný členem KSČ a novinářem z kruhů MF. Neřešil jsem stranickou linii a dostal se do konfliktů s reakční částí Junáka a jejich funkcionářů, a přece  jsem v r. 1970, v xxxxxxx a nové integrace (kde jsem sehrál úlohy nikoliv zanedbatelné), byl nejenom zatčen na základě 26 lží vyšetřován a souzen. Skutečný viník - autor lží - většinu svých šílených “konstrukcí” přiznal a v r. 1975 spáchal sebevraždu, ale opravu mého poškození nespravedlivou perzekucí nikdo nenařídil, i když jsem o to několikrát písemně žádal státní i stranické orgány. Nechápu, že ani v nynějším období zbavování se chyb, k nápravě nedošlo.

 

Člověk se má očišťovat činy, nikoliv pouhými slovy. Ač jsem se ničeho trestného nedopustil, ba ani politicky neprovinil, pustil jsem se hned do práce na poli BSP, v patronátu nad pionýry ap. Byl jste mi vzorem, soudruhu prezidenta: Jako Vy, po dnech ve Vašem životě jistě nejsmutnějších, vždyť být od vlastních nezasloužené trestán, to může být až nesnesitelné. Vy jste však nezhořkl, takže jistě pochopíte totéž i u mne, i když pronásledování mé osoby je s Vaším nesrovnatelné jak ve velikosti řídících činů, tak v důsledcích...

 

Gagarinství, které jsme jako činnost prosadili hned po vzletu prvního člověka do Vesmíru  v hrách, odbornostech a soutěžích nejmladší generace, jsme spolu s přáteli přenesli mezi příslušníky dospělého věku, stalo se i záležitostí svazáckou, odborářskou, tělovýchovnou a svazarmovskou.

 

Přikládám o tom několik ukázek. Zejména cyklostylovaný přehled je i při vší stručnosti nejúplnější informací o obsahu a formách. Má prosincové datum 1983 a je zajímavý tím, že ukazuje objektivně nadšený vzestup našeho hnutí, i když žádná z redakcí už nám nepomáhala. Gagarinská spolupráce se prostě zakořenila mezi lidmi samými a stala se věcí oblíbenou. Tak oblíbenou, že se mnohým jevila jako "jen" soukromá iniciativa s radost. I tak jsme však usilovali o to, aby mohla sloužit nejširšímu okruhu dětí, mládeže i dospělých. Však bylo dokonce hmatatelným a velice povzbuzujícím prvkem velkého přátelství mezi věkovými generacemi - přesně podle trojplamenu v pionýrském znaku.

 

Navrhování nejrůznějším ústředním orgánům bylo však marné. Po roce 1984 a 1985 jako bychom byli znenáviděni právě našimi politickými a společenskými orgány. I mnohé z výsledků přehledu r. 1983 se pokazily, protože tabulka mnou předená svazáckým - pion. orgánům, se stala vodítkem kem koho pronásledovat, kde jsou lidé a organizátoři, které je třeba klepnout přes prsty (za co?) a odstranit z vedení mladých lidí. Nedělo se tak sice zákazy, ale vytrvalým nedoporučováním, varováním s kádrovými postihy, pokud někdo Gs - Gagarinskou soutěž neopustí. Ale i tak místo vystrašených a bázlivých nastoupili noví nadšenci, a to ze své vlastní iniciativy a chuti se něčeho tak pěkného zúčastnit, dokázat co nejdokonalejší činnost s oddíly a jejich družinami (a to přísné v dosavadních tradičních strukturách!!!), se spřátelenými rodinami a dalšími sociálně přirozenými celky. Je zajímavé, že Gs se nedala zdeptat ani postranními destruktivními opatřeními umělých útlumu, brzd taktických "likvidací fungování" vyhrožováním. Příčina neústupnosti? Čisté a vědomí !!!

 

Musel jsem uvést tyto skutečnosti, i když už šly a jdou i mimo mou osobu. Byl jsem jen rádcen, starším přítelem nadšenců a rád, velmi rád, jsem pomáhal a pomáhám těm, kteří o věc projevili zájem. Samozřejmě, že šlo a jde o lidi pokrokové, i když ne vždy členy strany, a také o lidi bez hlubší ideové orientace, kterou však spoluprací s námi získávali a získávají! Není tedy tato činnost gagarinského nebo mikrokolektivního či galaktického úsilí (přátelství na dálku jako hvězdné a planetární vztahy v kosmu) oddělitelná od mé osoby, i když někteří i z povolených činitelů naznačovali, že kdybych u toho nebyl, prošlo by všechno hladce. Taková urážlivá "rovnice" o někom, kdo z pohnutek nadšené socialistické ba komunistické výchovy a sebevýchovy celý život zasvětil mladé generaci a službě pro ni, je přece nepřípustná a příčí se jak společenskému a řekl bych i právnímu vědomí každého kulturně myslícího člověka. 

 

Mám prosbu k Vám, soudruhu prezidente, a k Vaší kanceláři: 

Zachovejte, prosím, tento dopis a přílohy ve Vašem archivu. Hlavní myšlenky i stejné přílohy totiž už dávno ústřední orgány mají, a to zejména ÚV SSM (i při zdůraznění slůvka "dávno", týkající se starých dokumentů). Stejně tak je tomu s novým amatérským zpravodajem našich oddílů a růz. organizací; dověděl jsem se, že "SLUNKO rodin a družin" bylo přáteli zasláno znovu i na ÚV SSM a že odtud přišla  příznivá odpověď asi v tom smyslu, že věc se projedná. Tak tomu ovšem bylo i po všechna předešlá léta!!!!

 

Proto mou hlavní žádostí a prosbou na Vás, vážený a drahý soudruhu prezidente, je alespoň stručné několikavěté připomenutí zmíněným orgánům, aby slíbené projednání urychlily a vytěžily z něj více užitku pro širší veřejnost.

 

Při takovém charakterizování jakobychom byli jen "soukromá radost", by vbrzku mohlo dojít k označení ze neformální skupinu s dnes žel už obvyklým přívlastkem "protispolečenská" nebo "protistátní" či "nezákonná", což si naše myšlení a činnost v žádném případě nezasluhuje.

 

Pokud ovšem vadí má osoba jako překážka úplného nebo alespoň částečného uznání naší námahy, pak žádám s nejvyšší naléhavostí o Váš laskavý pokyn nebo popud k obnovení soudního projednání k nesprávnému rozsudka z roku 1971 (Nejvyššího soudu ČSR). O to už jsem žádal, ale nebylo mi vyhověno. Právě proto se obracím na Vaši prezidentskou autoritu (této cesty jsem ještě nepoužil), aby se zanedbaná věc v brzké dobe vyřídila.

 

Sám rozsudek z r. 1971 je bez vyjádření jakékoliv konkrétní viny a spočívá jen na nesprávném komentování mé normální činnosti. 

 

Kdybyste nebyl zaneprázdněn svými velkými povinnostmi, sám byste jako právník tento neblahý obsah i styl rozsudku rozeznal na první pohled. V tom na Vás nenaléhám, ovšem obnovení procesu by vše vyšetřilo.

 

S vědomím, že tak činím nejen ve svůj osobní prospěch a ve prospěch členů své rodiny, četných přátel, ale i přímo a především ve prospěch celé naší socialistické společnosti, Vás prosím o trpělivé uvážení mé stručné "zpovědi" a o dobrý lidský zásah ve prospěch J. A. Komenského, neustale námi /gagarinci/ převáděného do nového oboru - pedagogiky volného času.

 

Cítíme Vás a ctíme Vás jako zatím posledního v řadě úžasných prezidentských osobnosti v čele českého slovenského národa i státu. I proto jsme přesvědčeni a jsem přesvědčen, že tato věc se zakončí smírně a zdárně v rámci platné ústavy i dosavadních zákonů.

 

S přáním pevného zdraví i pracovní pohody na slavném českém Hradě i v Lánech a kdekoliv

 

Vás soudruh, ctitel Vašich knih, 

duchovně kritický ale především láskyplný přítel

Jan Šimáně

spoluzakladatel PO ČSM



Vpisky po krajích, různá zvýraznění a slova závěrem pro "pozorné čtenáře Poradní skály" doplnil Miroslav Chupík - Bílý Los (ve spisech STB veden jako Profesor) a nebyly součástí původního dopisu JŠG komunistickému prezidentovi Husákovi pár týdnů před Listopadem 1989.

 



PŘÍSPĚVEK BYL PSÁN PRO ZPRAVODAJSKÝ SERVER Bohousek.cz, KTERÝ MĚL O NĚJ ZÁJEM. Byl teto redakci poskytnut před týdnem - před 99. výročím narození JŠG (1. října), ale členové redakce Bohouška se následně rozhodli, že jej "zatím nezveřejní" a ani na dotaz, co znamená "zatím", neodpověděli.

Proto příspěvek o významné osobě mikrokolektivního hnutí zveřejňuje po týdnu, co jej dostala redakce Bohouška a nepublikovala, tedy 6. října 2023 Badatelská skupina SPJF na spolkovém webu iKlubovna.cz.



 

Vytvořil 27. září 2023 v 17:46:04 Menhart. Upravováno 7x, naposledy 7. října 2023 v 15:49:28, Menhart


Diskuze ke článku

Vložení nového komentáře
*
*
*