iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

41 fotek z 26. Orohně na ostrově

Chceš přispívat na eStopu a sám/sama psát další články?
Nejprve se zaregistruj a pak nás kontaktuj buď v zóně iKlubovna, nebo e-mailem!

1.10.2017 22:55
Autor: Čáp, Počet přečtení: 360

Již tradičně patřil poslední zářijový víkend setkání členů a příznivců adamovských klubů Orion a Eridan na campu Prasklý džbán na ostrově Kozlově nad hladinou Dalešické přehrady. Ve stručné reportáži můžete s námi nakouknout, jak 26. výročí Orionu proběhlo.

Po mnoha letech plánů někteří z nás letos konečně uskutečnili svůj dávný sen - vyrazili jsme na Oroheň lodí. V Kramolínském přístavišti nakládáme dvě nafukovací kánoe, kajak, pádla a několik pytlů zásob skoro jako pro plavbu na Yukon. Vstříc tábořišti na ostrově vyráží na horní palubě Doubravka, Drobek, Jerry a Čáp.

 

Na tomto snímku se had kouše do vlastního ocasu a přítomní Jerry, Drobek a Doubravka se tomu pobaveně smějí.

 

Wilsonova skála, sto metrů vysoká legenda moravských trampů je už téměř 40 let do poloviny své výšky zatopena. Parníky projíždí pomyslným prostorem nad hlavami tehdejších trampů a jejich campy v údolí řeky Jihlavy. Díky několikaletému scuhu letos skála vystoupila z vody o 5 m víc než obvykle.

 

A to je šíje pod hradem Kozlovem - úzký pruh země, střídavě zaplavovaný vodou, který dělá z poloostrova ostrov a naopak. Letos se na Prasklý džbán dá bez obav vstoupit suchou nohou.

 

Z konečného přístaviště v Koněšíně pokračujeme nádherným baboletním odpolednem ke campu na katamaránu ze dvou Pálav, které stačilo nafouknout za pomocí pumpy. Američtí zlatokopové to měli těžší, svoje kánoe si nad Chilkootem museli nejprve vytesat ze dřeva.

 

Zanedlouho přijíždí Žemle a taky Nancy, Roura a Ilič, takže se už v osmi lidech můžeme pustit do přebírání fotek z tábora. Pro každého táborníka jsme letos nechali vyvolat 60 nejhezčích obrázků.

 

Méně tradiční pohled na ostrov z nouzového přístaviště pod Kozlany. Celé čtyři dny bylo nádherně a tak nebyla o plavby na lodích a výlety do okolí nouze.

 

Ilič u ohně chvílemi ukulelil, častěji ale kytaroval. Slunko mu svítilo rovnou do zpěvníku.

 

Letošek byl výjímečný nejen nejhezčím počasím, jaké pamatujeme, extrémně nízkým stavem vody v přehradě, ale také množstvím hub. Hlavně o bedly jsme zakopávali doslova všude - rozložit si v lese celtu na spaní, aby při tom člověk nezalehl tři bedly, skoro nebylo možné.

 

Nancy a Roura se ihned pustili do jejich zpracování. Přece je tam nenecháme ležet! Jenže už po malé procházce jich přinesli tolik…

 

…že to vystačilo na sedm pánví, nepočítaje v to další bedlové řízky a přídavky do těstovin a dalších jídel. Se smaženicí jsme bojovali téměř do konce akce (úspěšně).

 

Druhý den nás žel musela opustit Žemle, která táhla za prací - Jerry a Doubravka ji ochotně svezli na nejlepší místo pod zelenou značkou a rovnou zašli k pumpě pro vodu. Letos jsme ale poprvé nebyli na vzdálenou studnu tak docela odkázáni - Drobek přivezla filtr, který nám umožnil pít vodu přímo z přehrady!

 

Součástí programu byla improvizovaná nástěnka se zvadly z předchozích ročníků Orohně od roku 2007. Slibujeme, že budeme ve vydávání zvadel pokračovat (aspoň ještě tak 50 let).

 

Po dvou letech nás s radostí přijeli navštívit taky staří známí - Metla z T. O. Tigres a Goga z T. O. Zlatá Aljaška. Mimo jiné nám darovali krásnou placku, kterou odvezeme letos v zimě na Boudu!

 

Každodenní ruch u ohniště na skále na místě bývalého hradního paláce.

 

Společná fotka v době, kdy už odešla Žemle, ale ještě nepřišli Sova, Ježek, Danča a Romain.

 

Vzpomněli jsme krátce také na Julu - šerifa T. O. Tigres, který před 50 roky tragicky zahynul na vojně a osada od té doby už pět desítek let nemá šerifa.

 

Pak ale přišlo i na rozloučení s Metlou a Gogou, kteří běžně stíhají za týden tak tři až čtyři potlachy a tak se nemohli zdržet déle.

 

V pátek večer se Jerrymu podařilo zachytit taky autora článku - Čápa společně s Drobkem na lodi, jež později získala jméno Hluboký žal.

 

Sobota patřila práci a práce patřila Sovovi. Pracovali tedy i všichni ostatní, ale Sova jako vždycky nejvíc - postavili jsme sváteční hranici, Roura opravil rouru od kamen (z kontejneru v Kozlanech donesl famózní dvoumetrový kanón, díky kterému získal srub komín jak lokomotiva), vyrobili jsme faguli a dohodli se, že příští rok zkusíme vyrobit totem.

 

Ježek byl letos dokonale stylový a při řezání dřeva měl výkon jako menší parní pila.

 

Doubravka zase udělala všem radost svými úžasnými indiánskými copánky. Zjistili jsme ale, že když si je plete na hlavě, je docela bezbranná.

 

A pak přijeli Danča a Romain - pan kolega se ukázal být jedinečným modelem, pozérem a manekýnem pro strojené fotky (to nahoře není Danča a to dole taky ne).

 

A samozřejmě se hned pustil do poměřování se svým nedostižným vzorem…

 

Rybáři byli letos obzvláště dotěrní. V nestřeženou chvíli pronikli až do tábořuště a ze svého ulepeného ešusu všem nabízeli k ochutnání návnadu na ryby z hub a ovesných vloček.

 

Sobotní podvečerní posezení na skále a Ježkova větrem ošlehaná tvář (doslova - a letos nejen větrem, ale taky ohněm).

 

Také Sova se nechá šlehat do tváře.

 

Doubravka se na ostrově ukázala po dvou letech a patří tak už mezi klasické účastníky.

 

Ilič tu byl letos poprvé, ale pro změnu drží rekord nejvzdálenějšího účastníka, když na Oroheň přijel až z Plzně!

 

Roura při podvečerní soutěži v hodu nožem na kůl.

 

A Nancy v téže soutěži.

 

Drobek se letos podezřele spřátelila s jedním z rybářů a ten jí jako výraz vděku za teplé lidské slovo připravil na malém ohni candáta na bedlách.

 

Poslední chvíle sobotního večera před vzplanutím slavnostního ohně a současně jediná fotka, kde je Danče vidět do tváře.

 

Díky Jerrymu jsme letos měli k dispozici 11 camrátek, co se jim má říkat cancátka. Každý vyrobil jedno, takže nápaditost i kvalita kolísaly stejně jako schopnosti a zkušenosti kamarádů okolo ohně.

 

A je to tady. 26. oroheň vzplál zapálen Ježkem a jeho udržování se ujal ohnivec Jerry. Dvojice kytar promluvila a slova písní se nesla nad ztichlou hladinou jezera.

 

Později dokonce vyšel mezi listy pokroucených buků bledý kotouč měsíce.

 

Jerry a Ilič vytáhli z archivů písničky, které jsme nehráli už roky. Díky tomu jsme se mimo jiné mohli pustit do hlasování o obsahu a dokonce i do výroby čtvrtého dílu táborového zpěvníku Bobří stopy. Je najetej!

 

A ráno přišlo svítání, my vstávali jsme z ranní rosy, ve vlnách se obraz slunce zatřpytil…

 

Ranní Drobek si nahřívá krk na sluníčku a větří snídani. Už je říjen, hřeje už jen tak symbolicky.

 

Kdo ví, zda za to mohla víc desetikilometrová plavba po nehybné hladině jezera nebo protivítr, který se zvedl od jihovýchodu. Jisté je, že na zpáteční cestě pojmenoval Jerry svoji loď, na které plul s Ježkem, Věčné utrpení. Druhá kanoe si vysloužila přezdívku Hluboký žal a nerozdílně pak vybojovaly s Drobkem, Ježekem, Jerrym a Čápem na palubě zpáteční cestu do Koněšína.

 

Plavba to byla ve všech významech toho slova vyčerpávající. Teprve v pokročilém odpoledni jsme přirazili ke břehu, vylili vodu z lodí a řekli si poslední Ahoj Orohně roku 2017.

 

Vytvořil 1. října 2017 ve 23:04:41 Čáp. Upravováno 4x, naposledy 2. října 2017 ve 23:13:42, Čáp


Diskuze ke článku

9. října 2017, 22:24
Jezek

Drobky z Orohně 2017

www.prostoremacasem.cz/?p=505
6. října 2017, 09:48
Čáp (administrátor)

Ukládám si do oblíbené složky „fotky mých kamarádů“.

3. října 2017, 15:35
Ilič (administrátor)

Přijedu zas!

Moc pěkná akce. Sníst za 4 dny více hub jak za poslední 4 roky se vám jen tak nepoštěstí. Fotky jsou super, hlavně ta s Romainem a Sovou je legendární.
Vložení nového komentáře
*
*
*