19. místo pátrání:
Chceš přispívat na eStopu a sám/sama psát další články?
Nejprve se zaregistruj a pak nás kontaktuj buď v zóně iKlubovna, nebo e-mailem!
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Kategorie Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení
Kdysi dávno žila ve Stínadlech slepá holčička. Neviděla očima, ale srdcem prý viděla víc než dospělí. Jedné noci k ní přišlo děsivé vidění: někdo chce ukrást zlatý kalich z tamního chrámu!
Běžela za lidmi a prosila je, aby kalich hlídali. Nikdo jí však nevěřil — vždyť byla jen chudá slepá holčička. Klekla si tedy před oltář a prosila samotného Boha o pomoc. Ale noc byla tichá a žádný zázrak se nestal.
Byla statečné děvče ze Stínadel - a tak se rozhodla jednat sama.
Postavila se před vchod do chrámu, rozpažila ruce a čekala. Když zloděj s ukradeným kalichem vycházel ze dveří, prostě ji obešel… a v tom okamžiku se vedle vchodu zničehonic zvedla kamenná zeď. Zloděj byl uvězněn a kalich mu vypadl z rukou. Náhle se sám vznesl do výše a usadil se mezi věžemi chrámu, kde je dodnes.
A děvčátko?
Její tělo vyzdvihli andělé na Nebesa. Na místě, kde stála, se ve zdi objevila její kamenná hlavička.
Od té doby prý hlídá vstup do kostela. A Stínadelští si šeptají, že dohlíží na každého, kdo do chrámu vstupuje. A kdo přichází s nečistým úmyslem, tomu se v jejích kamenných očích zaleskne slza — a jeho srdce se sevře tak, že se musí obrátit a odejít.
Někdy se její hlas rozléhá i mimo Stínadla. I lidé z jiných koutů města ji poznávají. Díky její statečnosti zlatý kalich září do daleka.
Jaroslav Foglar: román Záhada hlavolamu:
“Pojďme, utečeme rychle…”, navrhoval zoufale Jindra, ale Mirek tiše odporoval: “To je taky nápad! Teď, když je dvůr plný lidí, nemůžeme se tam ani ukázat. Ale snad není ještě tak zle! Vždyť ani nevíme, jestli ten ruch tam venku na dvoře vznikl kvůli nám!”
Následující vteřiny ho však vyvedly z této nejistoty. Dvířka kůlny se najednou počala otřásat pod hlučnými a zběsile dopadajícími údery kladiva, nebo něčeho podobného - a každá ta rána byla píchnutím do morku kostí vylekaných chlapců. S úděsem poznávali, že kdosi zvenčí zatlouká dvířka kůlny hřebíky.
A pak se rozhlaholilo tmou na dvoře několik hlasů. Hoši v jejich změti jen s námahou rozeznávali jednotlivé výkřiky: “Konečně vás máme v pasti, zlodějská chátro! - Neutečete nám. - Hlídáme vás tu celý večer!”
Po dvoře přebíhalo několik postav se světly, ozýval se dále vzrušený hovor a hluk.
“Jsme v pěkné kaši,” ozval se jako první Mirek.
Foto:
Tvá písmena: Možná příhoda se zlodějem zlatého kalichu byla inspirací pro zatlučení dveří hřebíky v románu ze Stínadel. Proti hlavičce je na druhé stráně plácku dům, který má latinský nápis nad renesančním oknem. První dvě slova jsou:
Tajenka: zapiš si ji na papír a vyplniš ji až později na stinadla85.spjf.cz
Vyhledávání
