Tábor Rychlých Tygřic 2018

Tábor Rychlých Tygřic 2018

KDY? 23. 7. - 27. 7. 2018 / od pondělí do pátku

KDE? Na Kopci

KDO? Gaila, TeaBea, Maya, Kolibřík, Sloník, Mika, Ellix, Jana, Veronika a Cherry (fenka)

TÉMA TÁBORA? Indiáni

A JAK JSME SI TÁBOR UŽILY?

Na letošní tábor určitě ještě dlouho žádná z nás jen tak nezapomene…Bylo dobře, že nás bylo celkem 10, dalo se podniknout více věcí. Rozhodně jsme se nenudily, pořád bylo co dělat. Vařily jsme na ohni, chodily do lesa, na výlety po okolí a do blízké vesničky na nanuky a ke kašně. Jenom v době největšího vedra jsme sedávaly v nově postaveném přístřešku za ohništěm, kde byl stín nebo nahoře na kopci u ohrady, kde byl ten nejkrásnější výhled do krajiny.

A že se bylo na co dívat…lesy a kopce, kam jen člověk dohlédl, pole s dozrávajícím obilím, louky s barevným lučním kvítím a pasoucími se ovcemi, ranní východy a večerní ohnivé západy slunce, a pak noční obloha posetá hvězdami a dorůstající měsíc skoro v úplňku…(to člověk jen tak ve městě nevidí)…a jen kdesi v dálce světla nějakého vzdáleného města, kilometry vzdálené civilizace :-)

Po celou dobu tábora padaly teplotní rekordy. Pršelo až koncem týdne. Naštěstí ale tábor skončil dřív, než přišly opravdové bouřky. (Minulý rok jsme totiž na táboře zažily pořádnou bouřku v divočině a žádná z nás si to letos netoužila zopakovat. Bylo to tehdy víc než jen dobrodružné.)

Za deště seděla většina z nás ve velkém stanu, povídala si, hrála „Jaký, kdo, co dělal“ a výborně se u toho bavila.

Ve volném čase jsme plnily naše klubovní zkoušky tzv. Tygříky, při kterých byla taky legrace, dále jsme měly celotáborovou hru o poklad, vyráběly si indiánské čelenky, tvořily si náušnice a ozdoby z korálků a šnečích ulit, hrály nejrůznější hry, např. Lov bizonů, „Činčong“, tleskací hry, hry s míčem apod. Zkouška odvahy samozřejmě nechyběla a navíc na ty, které ji zvládly, čekala na konci odměna. Kvůli silnému větru ale nešly pořádat táboráky, tak snad příště.

Na závěr přidám jednu příhodu z výletu:

Hned druhý den tábora jsme vyrazily najít jeskyni, která prý je ukrytá někde v okolí. Díky lidem, kteří nám poradili, jsme ji našly. Představovaly jsme si nějakou velkou a tajemnou jeskyni plnou netopýrů nebo krápníku, ale co to…zvenku to vypadalo jen jako takový malý otvor ve skále a nejdřív jsme to přešly! No nevadí, i tak to stálo za to, protože jsme viděly nádhernou starou lípu, které mohlo být možná už několik set let. A cestou jsme ochutnávaly maliny, ostružiny, švestky, blumy a špendlíky, co rostly podél cesty. Nejvíc jsme si ale pochutnaly na malinkých slaďoučkých hruštičkách, které vypadaly přesně jako hrušky z pohádky Tři veteráni.

Tak to by bylo za mě asi všechno. Howgh.

Napsala: TeaBea