2. tábor Rychlých Tygřic 1. část

Není to tak dávno, co se dva hoši, Majoránka a Tuňák rozhodli vzít nám vlajku.

Zrovna byla na hlídce Gaila, když tu uviděla něčí nohy, jak prchají přes můstek do zahrady. Nemeškala a ihned seběhla ze schodů. ,,Zahodila“ své jméno Gaila a vzala si bojové jméno Wayana. V běhu volala ostatní Tygřice a vydala se za prvním útočníkem Majoránkou do sadu (Tuňák zdrhl do zahrady). Běžela sama, ostatním řekla, ať hlídají vlajku. Nakonec se jí podařilo zahnat ho zpět na dvůr. Tam ho svázala, pomalovala a nechala holky, ať na něho vylijí 3 lahve s vodou. Řval na Tuňáka, ať mu přijde pomoct a popisoval mu místo s vlajkou. Wayana poslala holky do domu jedním vchodem a Tuňák vyběhl druhým vchodem. Pokusil se vzít vlajku, jenže to dopadlo bídně: vzal místo toho RUČNÍK! Majoránka pak vlajku popadl a běžel s ní pryč. Wayana se za ním zase rozběhla. Tuňák běžel hned za ní. Ostatní Tygřice byly zatím v domě. Zase se běželo do sadu. Tentokrát Wayanu honil Tuňák. Zastoupil jí cestu ale ona ho oběhla. Když byl Majoránka v zatáčce, rozběhla se za ním. Nakonec zpomalila a Tuňák sklapl svou past: začal na Wayanu mluvit. Ona ho po chvíli prokoukla a vyběhla zpátky. Proti ní vyskočil Majoránka. SKORO ho dostala, ale byli v přesile, navíc oba starší. Házeli si s vlajkou, i když měl Majoránka svázané ruce. Jednou byla Wayana rychlejší. Popadla vlajku a nepustila, i když ji skoro rozdrtil tunový Tuňák a smýkal s ní po trávě i hlíně. Nakonec tam přiběhly ostatní Tygřice a útočníci je dosmýkali skoro do potoka a skoro až k hranici, kde se odehrál poslední velký boj o naši vlajku. Byla to velká řež. Nakonec to Tuňák vzdal. Říkal: ,,Máro, já chci na ten koláč, tak už toho nechme“. Nakonec jsme se domluvili na remíze, takže jsme vlajku ubránili.

Je však nutno říct, že koláč nedostali. Místo něho dostali sirup a sušenky...

Zdraví Gaila