Večer na téma... Moravský kras

Zastavení první:
Karel Absolon - Dokument o jedné z nejvýznamnějších postav české vědy 1. poloviny 20. století, krasovém badateli a archeologovi.
režie P. Jirásek

Profesor Karel Absolon (1877-1960) patřil k nejpřednějším a ve světě nejznámějším zástupcům naší předválečné vědy. Prvním zájmem Absolona se stal výzkum jeskynního hmyzu, už v době studií na Karlově univerzitě v Praze však začal zkoumat nejen temnostní faunu, ale i krasové podzemí. Do roku 1908 probádal a zdokumentoval většinu jeskyní severní části Moravského krasu a Rudické propadání. Několikrát sestoupil s přáteli na dno Macochy, v mnohých známých jeskyních se mu podařilo proniknout do nových rozsáhlých prostor. Roku 1909 se Absolon a jeho spolupracovníci prokopali do prvních krápníkových dómů Punkevních jeskyní a do pokračování jeskyně Kateřinské. Už dva roky předtím se Karel Absolon habilitoval jako docent s prací, která se týkala podzemního toku Punkvy, a získal místo kustoda zoologického oddělení Moravského zemského muzea. Po roce 1916 se intenzivně zabýval také archeologií (Dolní Věstonice, Pekárna a další) a stal se průkopníkem moderního výstavnictví - pavilon "Člověk a jeho rod" na Brněnském výstavišti(1928). Právě díky Karlu Absolonovi se Brno může dodnes pyšnit unikátním muzeem pavilonem Anthropos (pro zaímavost uvadíme, že na výstavbu přispěl i T.G.Masaryk). Po celou dobu řídil práce na podzemní Punkvě, kde sváděl heroický zápas s nástrahami vodních sifonů. Bitva o Macochu byla i za pomoci těžké techniky v roce 1933 vítězně dobojována - téhož roku už se po hladině projížděly lodičky s prvními návštěvníky. Od roku 1960 odpočívá profesor Karel Absolon na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně - symbolicky pod mohutným vápencovým náhrobkem ve tvaru jeskynního vchodu.

Zastavení druhé:
Moravský kras 1970 - dokumet z cyklu Osudové okamžiky
Boj o život mladých speleologů přerostl v gigantickou záchrannou akci.
Režie J. Večeřa

Zastavení třetí:
Na dno Macochy
Archivní dokument ze 70. let zachycuje unikátní rekonstrukci potápěčského průzkumu sifonu, který vede na dno propasti.
Režie K. Fuksa

V polovině 70. let se potápěčům podařilo objevit vodní spojnici mezi koncovými partiemi Amatérské jeskyně a dnem propasti Macocha. Tímto heroickým počinem byly Punkevní jeskyně spolu s propastí Macocha definitivně začleněny do nejdelšího jeskynního systému u nás - systému Amatérské jeskyně, který v současnosti čítá přes 35 km zmapovaných chodeb (Amatérská na počest amatérských speleologů, kteří celý systém objevili). Téměř vzápětí se vydal do extrémních podmínek štáb Československé televize, vznikl tak jeden z našich nejzajímavějších speleologických dokumentů, který v rekonstrukci zachycuje cestu potápěčů na dno propasti.

Zastavení čtvrté, zastavení poslední:
Tajemství Amatérské jeskyně
Film, který natočili sami speleologové, zachycuje v poetickém sledu obrazů prostory největší jeskyně České republiky.
Režie P. Chmela a S. Chmela

Amatérská jeskyně patří k nejkrásnějším a nejpřísněji chráněným podzemním prostorám v Evropě. Už její celková známá délka (přes 35 km) je úctyhodná. Extrémní přírodní podmínky - části jeskyně jsou pravidelně zaplavovány vodou - společně s přísným režimem ochrany přírody znemožňují zpřístupnění této jeskyně veřejnosti. Ovšem i díky tomu jsou dnes podzemní prostory v neponičeném, přírodním stavu. Sami speleologové před několika lety zpracovali dokument, který je poctou gigantickým a nádherně vyzdobeným podzemním dómům a chodbám. Je to počin bezesporu unikátní - jeskyni, kterou objevili amatérští speleologové, mohou diváci obdivovat díky amatérskému (technicky však mimořádně povedenému) speleologickému filmu. Přijměte pozvání do temnoty věčně hrajících vod, rozhrňte závěsy bělostných krápníkových záclon a obdivujte umění, které vytvořila příroda během milionů let.


Zdroj: www.czech-tv.cz, redakčně uraveno.

Vzhledem k tomu, že se již nějakou dobu pohybuji mezi jeskyňáři a jsem občasným pomahatelem při badatelských pracech můžu zasvěceně říct, že průzkum v Moravském krasu je velmi náročný jak fyzicky, tak psychicky.

Býčí skála čítá ´jen´ 2,5 km hlavní chodby a její projití - jenom projití bez návštěvy postraních chodeb - jejichž celková, dosud oběvená délka činí cca 12 km zabere 4-5 hodin. Tohle už samo o sobě svědči o mnohém a lidé si tak můžou sami představit, jak rozsáhlý je svět pod zemí.