Slavkov

Doprava byla zahrnuta v cenně vstupenky, takže i když člověk nejel zrovna na představení, jel zdarma, protože lístky se kupovaly až na místě. Celý areál cca 50 ha byl oplocený, takže kdo chtěl něco vidět, musel chca nechca zaplatit, pokud nebyl V.I.P. nebo jinak prominentní.
Přišli jsme v 10.00 a bitva začínala v 13.00. Což znamená 3 hodiny stát bez hnutí (myšleno popocházení, nebo prohlížení atrakcí) na místě, nebo se jít podívat po jarmarku, ale to bychom asi už tak dobrá místa nenašli. No co? Tribuny byly vyprodané (místo dole stálo 1500,- a místo úplně nahoře až 10000,-) a lidé, jak jsme se přesvědčili, byly agresivní až hrůza.
Stály jsme u Pressboxu. Místě vyhrazeném pro novináře a sousedící (znemožňující divákům u zábran plný výhled) se zábranami pro diváky. Dokud byl prázdný, to šlo. Ale pak se začali trousit první fotografové, kameramani a pod. a tím taky trousit první námitky lidí. No, dobrý, to uvidím úplný h----. Tak to je dobrý, teď nic neuvidím. apod. Nakonec to došlo tak daleko, že odtud pořadatelé na tlak diváků vyhodily fotografa, který neměl PRESS průkaz.
Dalo by se to pochopit, někteří tam stály už dost dlouho, ale ne dost dlouho, aby zaujali strategické pozice u zábran a teď ještě tohle.. Byla zima a .. co mám povídat.
Mezi tím se jednotky vojáků formovaly do svých pozic a tak se postávající a zamrzající diváci mohly alespoň trošku pobavit. Fotoaparáty jen cvakaly a ruce nad hlavami tvořili slušný les.
K 12.30 minutě se zdálo, že se konečně něco začíná dít. Za prvé, v jednu mělo vše vypuknout a za druhé, vojáci se už pěkně zformovali do skupin a Napoleonův (budoucí vítězný) štáb se kdesi vzadu o něčem horečnatě domlouval.
Mohlo být něco kolem 13.hod, když se začaly ozývat první synchronizované salvy z děl spojeneckých armád a z míst, kde měly být (místo bylo za kopcem) armády zbylých dvou císařů se ozýval bojový ryk. Francouzi byli však stále klidní a jejich jednotky byly stále na místě. Dalo by se říct, že čekali, až si nepřítel dojde pro ránu.;=)
Nakonec se ale vydali na cestu vstříc nepříteli a bitva se rozeběhla na plné obrátky. Skupiny vojáků se pomalu rozmístili po celé šíři bojiště a jezdci na koních se pohybovali většinou po krajích pole, aby se nepletly mezi pěšáky, nebo děla.
Pěšáci střílely hlavně z pušek a na boj muže proti muži došlo jen zřídka. Vřava pak vypadala jako přetlačování se s lanem, jenže obráceně – tedy proti sobě. Zatímco před dvěma sty lety, se nad bojištěm držela hustá mlha, pro nás mlhu vytvářely mohutné salvy pušek a děl obou ´armád´. V mlze dýmu střelného prachu se ozýval bojový ryk a bubnování vojenského bubnu, oznamující co mají jednotky dělat v ten který okamžik. Po každé salvě se sice výhled na pole dost zhoršil a vojáky nebylo skoro vidět, ale dým se po chvíli rozplynul. Nicméně i tak, s tím zlomkem mužů (tehdy jich bylo přes sto tisíc) bylo možné si i když rámcově představit, co to tehdy muselo být za jatka a proč se bitvě u Slavkova přezdívá mlýnek na maso.
Bitvu nakonec nevydrželi dvě malé chaloupky, které vzplály bitevním plamenem, zato kostelík, byť dýmal o sto šest, nakonec vydržel a zůstal stát. Zraněný, až na malé pády z koně a možné oděrky způsobené tlačenicí při ztečích naštěstí nebyl nikdo a nikdo taky nezůstal na bojišti.


Napoleon alias Američan Mark Schneider.(druhý zleva v šedém plášti)


Ne, to na kopci (Santon) nejsou stromy, ale lidé.


Bitevní pole v akci. V pozadí hořící kostelík.

Připravil Ježek, foto autor.