155. KBS Moravští Indiáni vydal k posvátné hoře Tulačce

Poprvé v říjnu roku 1995 se náš klub naposledy vydal do míst k posvátné hoře Tulačce, kde uložil do tajného ukrytu listinu svornosti a věrnosti. V ní se členové zavázali klub nikdy nezradit a být věrnými a dobrými kamarády. Naposledy byla listina vykopána před 8mi lety a tak byl nejvyšší čas tuto skutečnost napravit. Ještě však než jsme došli ke skalnímu městečku, čekalo nás několik her v lese a také tradiční zastávka u studánky Pavlíny, kde jsme si na ohýnku upekli uzeniny od mistra uzenáře. Po poledni se vydáváme tajnou stezkou mezi skalami až tajnému místu, kde díky bezchybné a neomylné Sokiho paměti nalézáme úkryt listiny téměř bez zaváhání. Ta však byla po letech v láhvi navlhlá a každý neopatrný dotyk hrozil jejímu roztržení. Nakonec vzácný dokument necháváme sušit na slunci a mezitím jsme si zahráli oblíbenou klubovní hru plíženou. Poté se již do listiny mohou zapsat také nováčci. A aby pravá klubovní atmosféra byla úplná, tak všechny děti pod svými novými přezdívkami, které dnes na výpravě dostali. Emmču sice již déle známe pod přízviskem Rychlonožka. Oliver se po dnešku bude pyšnit pseudonymem Rexík, podle tyranosaura rexe. Agátka bude zase slyšet na přezdívku Beruška. Když byla listina opět uzavřena v lahvi a ta zavoskována a ukryta, vydáváme se lesní cestou směrem na sever do obce Ruprechtov. Jelikož restaurační zařízení bylo zavřeno, míříme k zdejšímu rybníku, který zažil svá léta slávy v 80. letech, kdy zde bylo vyhlášené koupací středisko okresu i s bufetem, kde byli párky v rohlíku, sodovkou či ledňáky. Voda již na koupání nebyla, ale sluníčko příjemně hřálo a tak házíme na břehu sicnu. Dáváme něco na zub a děvčata si jako zábavu pro dlouhé odpoledne vybrala posezení na skluzavce, kde předváděla módní přehlídku. Leč módní molo se mi zdálo trochu krátké a tak jim dávám zkušenou radu, aby šla radši za námi na klidný břeh, což se s ohlasem nesetkalo. Naopak Rychlonožka, která je též členkou oddílu Bobří stopa Brno zřejmě plní úkoly svého vedoucího Čápa velmi zodpovědně a tak si řekla, že zabije čtyři mouchy jednou ranou. Do modrého života si splní okénko koupel ve studené vodě, okénko radostný prožitek a zároveň posune datum v soutěži Letos naposled – koupání ve volné přírodě na konec října. K tomu navíc bonus splnění koupacího dne a zároveň si ještě vyprala tepláky ušmudlané z lesa od listí. Tomu se říká matematické uvažování, no učí to hoši ty děti dobře… Poté už jsme běželi na autobus, výprava se velmi vydařila a do kroniky se zapsala barevným podzimním písmem.

Zápis z kroniky Moravských Indánů z října 1995, starý tedy 26 let

Linka číslo 157 směr Křtiny k ojdezdu připraveni Soki, Emmča, Olier a Agátka. 

Barevná příroda zavolala, barevná příroda řekla "Pojďte blíž platnážníci".

Český státní znak doplněn moravskou orlicí, to bylo znamení že jsme v rezervaci. 

Informační cedule nás informuje, že ve zdejších vodách žije např. Kamomil říční. 

Soki názorně ukazuje prvky, které se naučil při svém angažmá v cirkuse Berousek.

Oblíbenou podzimní hrou je soutěž ve sbírání listí, nejde však o jeho počet, ale.....

...vyhodit ho všechno do vzduchu a mít u toho ústa natažena od ucha k uchu.

Před osmi lety jsme videli Tulačku naposledy, to Emmča, Oli a Agi nebyli ještě na světě.

Tak jako Apači měli tajnou stezku k Nuggettsilu, my máme svoji k Tulačce.

Listina svornosti a věrnosti byla po 8 letech navhlá, ale přežila to!

Kompletní dnešní sestava Rolf, Rexík, Beruška, Rychlička a náčelník Soki.

Dámská přehlídka na mole, které znamená svět, potěšila nejen místního vodníka.

Boj o první místo, nebo to byla repríza souboje Rychlých šípů a Černých jezdců?

Klubovní pokřik na závěr: "My jsme praví Moraváci, bojujeme jako draci".