Být či nebýt ježkem v kleci?

Hrdiny knížky Žiju! Ježek v kleci jsou tři dvanáctileté děti. Ty se vypraví s určitými cíli do džungle, na jejímž okraji dosud žily, a putují k „srdci temnoty“, či kam, až se spolu s nimi takřka utopíme právě v onom srdečním svalu, který navíc je sám o sobě i srdcem imaginární knížky, již jistý otec Jakub předčítá před usnutím svým ještě malým synům.

Předčítá poté, co uspávání omrzelo jejich maminku Joriku.

Tito rodiče z prózy Žiju! Ježek v kleci však souběžně „fungují“ i jako jakási dospělá verze dětí z předčítaného dílka. A co „zatím“ provádějí ty děti?

Především nejsou jen dvě, ale tři, a jmenují se Sandy, Marvin a Jorika. Vypátrají prastaré město. Uvnitř se od věků schyluje ke střetu bytostí podobajících se obřím čolkům s tvory připomínajícími obdobně přerostlé ježky. 

Nestane se snad určitá ze zdejších ježur panu Foglarovi nevědomým předobrazem ježka v kleci?

Protože klec podobná jeho (i když větší) vyčkávala od věků nad Eryxem vestavěna do špičky ústředního minaretu; upřímně však dodejme, že Foglar sám neměl o existenci zdejšího ostnatého národa ponětí.

Ale to je to.

Nikdo netušíme, odkud se uvnitř nás rodí nápady.

A nikdo nechápeme, odkud přicházejí vnuknutí.

A zatímco se v Eryxu tohle děje (v dobrodružné knížce předčítané Jakubem), setká se už dospělá verze Joriky (utahaná ze svých synů a poté, co jim přestala číst) u kina v Plzni s autorem oněch dobrodružství osobně, aby spolu vzápětí i sledovali film podle dotyčného příběhu.

A jak tomu bývá často, tři děti ve fikci spolupracují o něco méně žárlivě než tři dospělí v realitě.

Kniha Žiju! Ježek v kleci navíc přetiskuje autentický rozhovor Jaroslava Foglara a Karlem Hvížďalou (Mladá fronta, 1992) a stejně adekvátně cituje pozoruhodnou Foglarovu báseň Měsíční noci (1920), která fakticky zůstává jeho debutem.

A složil ji jako náhodou ve stejném věku, v jakém ji v románu Žiju! ježek v kleci zpívá džungli dvanáctiletý Sandy.

Žiju! Ježek v kleci - odkaz na pdf verzi ke stažení