Výprava s Mohulákem

Výprava s Mohulákem

20. – 22. 2. 2009

Pátek 20. 2. 2009
Cesta vlakem ubíhá za drobného dohadování co na nás asi tak čeká. Jinak bráškové víceméně mluvili o své hudební praxi Metalismů, o divných učitelkách a teoretizovali o děvčatech. Své zkušenosti hlavně dával v plac náš Kozlík. Beroun, vystupujeme, vše tomu chtělo, abychom ve vlaku zanechali pouze naše stíny a ne nějakou tu naší věc.

K víkendovému hotelu přicházíme po ujití několika tisíců cm, Vítá nás bratr Dan. Klubovna od naší poslední návštěvy doznala drobných změn. Na nástěnkách jsou jiné informace o celoroční hře Zlatá horečka a o dalších výpravách, každá družina má svou nástěnku a dobře se o ní stará.
Jsme ubytovaní, proto dáváme společně dohromady jídelníček. Každý Mohawk si k jídlu přál trochu něco jiného. Tak vznikl společný jídluschopný papírový stav.

Ke spánku je poměrně daleko, jdeme tedy nahlédnout do večerního světa města Berouna.
A jako v Příbrami i zde se po setmění zaplní ulice vybranými spoluobčany s nepracovní nemocí.
Vracíme se tedy do pevných zdí klubovny, začíná vaření večeře.

Mísíme strouhanku s vajíčkem, tuto směs potom měníme v placky, jenž skončí v horkém oleji.
Po svém počátečním pochodu v pánvi, přiberou na těle a dál jsou odveleny na naše talíře a do našich útrob.Mezitím Kuželka organizuje hry s písmeny. Samozřejmě před večeří.

Například kdo napíše nejvíce slov na písmeno K.V této hře vítězí bratr Kuželka, za ním jsou : Jasan, Kozlík, Sklíčko, Johánek a Komb. Večeře skončila, začínáme si číst úvod k další etapě v naší celoroční hře Lovci Mamutů. Tentokrát je Kopčem v zajetí.

Před desátou hodinou večerní, po hodince zpívání při kytaře se odebíráme postupně do koupelny.
Zde si někteří z nás dokonce vyčistí kly a umyjí se.

Někteří pouze projdou před zrcadlem a jiní použijí špinítko v podobě deodorantu s gelem, v přesvědčení že je to lepší než voda s mýdlem.
Nastal čas spánku. Uleháme na vrzavá lehátka a spíme až do rána.

Pouze tři z nás v noci občas promluví ze spánku.

Sobota 21. 2. 2009
Venku za okny nesvítí sluníčko, avšak v místnostech již není tma.

Skoro v osm hodin vstává první z nás. Jde vařit snídani. Když ji má už hotovou budí ostatní.
Neochotně vstáváme. Následuje převlečení ze spacího, opět navštěvujeme koupelnu a po nezbytném úklidu se scházíme u stolu se snídaní. Je zajímavé, že nikdo nemá hlad. Ale snídaně byla po pár minutách snězena.
Co teď ? Budeme asi sedět v klubovně a nic nebudeme dělat.

Ne, to se u Mohawků nikdy nestane. Oblékáme kožichy, boty z Mamutí kůže a jdeme do kopců kousek za Beroun. Přivezli jsme sebou i boby, tak je řádně využijeme.

Cestou se mnozí z nás dozvěděli, jak vypadá Topol Osika, Racek a které že to řeky se zde v Berouně do sebe vlévají. Na jedné louce směrem na sv. Ján, uskutečňujeme další etapu, naší celoroční hry.

Polovina je útočníků a polovina z nás se snaží utéci z vymezeného území. Hru opakujeme několikrát a i jednotlivci si zkusili své štěstí, proti přesile. Nakonec zvítězil bratr Jasan.
Tato výprava dostala název podle tří metrového sněhuláka. My Mohawkové jsme jej postavily a uvedli do života. Proto tedy Mohawský sněhulák – Mohulák.

Sněhové řádění bylo všemi vítáno. Skončilo však velkým hladem. Odebíráme se tedy k místnímu vodojemu a zde následují svačinové hody. Hlad byl zažehnán. Startujeme boby a odjíždíme zpět do Berouna.

Jenom Komb jaksi přebral jídlo při svačině a natloukl si pozadí. Dlouho skučel.
Vítá nás opět klubovna. Svlékáme vše mokré, sušíme boty a dáváme dohromady oběd.
Kdo nic nemusí dělat, tak odpočívá. (Řádí jak hladový Mohulák.)

V klubovně mají pouze jenom jedem 5 litrový hrnec, my vaříme polévku, špagety, omáčku, čaj. Mohawkové si vždy poradí. Příprava oběda netrvá déle než obvykle.

U stolu se oblizujeme, a pokud by někdo něco nerad, tak by to jiní rádi dorazili.
O polední siestě si kluci zkouší jaké to je být kamennou sochou. Sedí nehnutě dvacet minut.
Jen tři z nás to nevzdali po první minutě.
S příjezdem náčelníka odcházíme do místního aqaparku. Zde využíváme všechny možné atrakce.
Kozlík využil i přítomnost dámských sprch – omylem. Sklíčko si zase chtěl odnést dvoumetrový nafukovací kruh, nevešel se mu však za plavky. I na plavecký trénink Mohawkové nezapomněli. Každý povinně odplaval pár bazénů. O několika bouračkách na tobogánech nebudeme psát.
Mohawkové si prostě užívali.

Večer v klubovně byl věnován čtení příběhu z knihy Lovci Mamutů a i z knihy od E.T.Setona – Duch lesa. Kytarové písně a chrapot mutujících se nesel klubovnou do desáté večerní hodiny.
Uléháme na svá lože. Spánek nám pomůže nabrat další síly.

Neděle 22. 2. 2009
Poslední den zde v Berouně je ve znamení příprav na florbalový zápas.

Jsme pozváni na turnaj. Nemáme však potřebné vybavení. Před odchodem na stadion přišla sms zpráva že jsou potřeba boty do sálu, jinak nic. Tak ze zápasu sešlo. Operativně měníme plán a odcházíme na vlak.

Jedeme až na Karlštejn. Šlapeme do kopců a u hradu si povídáme o architektonické zajímavosti, víte, že Karlštejn mněl padací most ? Cestou zpět Johánek skončil ve „třiceti kilometrové studni.“ Vylezl spodním otvorem s úsměvem na rtech a ani se nenamočil.

No nic šlapeme dál až k lomům okolo Ameriky. Navštěvujeme Pusťák, Modlitebnu i Malou Ameriku.
Každou chvilku projedou okolo nás boby a na každém bobu je ku podivu Mohawk.

Na jednom místě je mnoho sněhu. Příhodné to místo k vyzkoušení Mohawských dovedností.

Rozdělání ohně ve ztížených podmínkách. Každý se snaží přispět svou troškou, někdo nosí suché větvičky, někdo Březovou kůru a někdo jen stojí a povídá nebo řve dospívající nesmysli.

U některých Příbramských oddílů jsou prý Mohawkové mimo realitu, když rozdělávají oheň bez papíru a chemických podpalovačů, že nevozí vařiče a skládací stany. A že provozují klasický skauting dle E.T.Setona, L.B.Powela a A.B.Svojsíka. Bez počítačů, GPS, mobilů. Atd.
Uvařila se polévka, na čaj voda již nezbyla. Přírodní podmínky nám dovolily použít sníh.
Voda ze sněhu byla dobrá a lahodná. Kdo nevěří, ten to nezkusí.

Návrat do civilizace byl opět na bobech i klusmo. Vlak se stihnul s dvou minutovým předstihem.
V klubovně na nás čekala další činnost. Zabalení báglů, úklid klubovních prostor, vynesení odpadků a tak podobně. Přichází bratr Dan. Odevzdáváme mu klubovnu. Loučíme se a odcházíme na vlak. Ve vlaku volíme muže výpravy i známku výpravy.
Mužem výpravy se stal Johánek a známka je 1,17. Prostě pohodová a prímová výprava.

Atana