Stínadla se bouří - vzkazuje Čáp

   Odnepaměti bouřil a klokotal život hochů v jejich uličkách a zákoutích jako nikde jinde. Ano, snad nikde jinde nežili chlapci způsobem tak zvláštním a tak divokým a neukázněným jako zde. Jen se zeptejte svých otců, kteří prožili své mládí zde na Druhé straně! Potvrdí vám, že i oni byli obětmi výpadů Stínadelských, že i oni s nimi válčili po všechna svá chlapecká léta.
   Jak běžel čas, stávala se pověst Stínadel stále špatnější. Všechny okolní čtvrti města Stínadly opovrhovaly, i když se jich v hloubi srdce bály. A tak jako dnes ani tehdy se nepěstovaly žádné přátelské styky mezi hochy stínadelskými a jinými.
   V žádné jiné čtvrti se nemohlo dařit tomu zvláštnímu způsobu života chlapců tak jako zde. Stínadla, to bludiště nejroztodivněji stavěných uliček, průchodů, dvorečků a plácků, vdechla svou ponurost, tajemnost a podivnost i celému životu chlapců, kteří se v nich narodili a zde žili.
   A každá ta ulička, každé to náměstíčko či řada domů, uzavřená okolnímu světu zdí, ze které vedou jen vrátka nebo nějaké schůdky, to všechno bylo království samo pro sebe. V každé té uličce žil chlapec, který jí byl náčelníkem, soudcem i trestající spravedlností zároveň. Co on řekl, to se dělalo, co on ustanovil, proti tomu nebylo odvolání. A rána, kterou dala jeho ruka, byla trestem, proti kterému potrestaný nesměl protestovat.
   Ale Stínadla nevedla války jen proti okolním čtvrtím! Rvala se a válčila i sama uvnitř sebe! Jedna ulička kula pikle proti druhé, každá pracovala na svou vlastní pěst a bitky mezi nimi byly na denním pořádku. Někdy spolu přátelily dvě či tři uličky nebo plácky, byla celá sdružení spřátelených ulic, která měla různé smlouvy o vzájemné pomoci, přísahy věrnosti a vůbec všelijaká ustanovení a zvláštní zvyky.
   Byly to veliké a slavné bitvy, které jednotlivá místa ve Stínadlech mezi sebou  vybojovávala! A vznikaly z důvodů, které my asi nikdy zplna nepochopíme! Příslušník jedné ulice byl například napaden příslušníkem uličky jiné. Ulice napadeného žádala veřejnou omluvu od ulice útočníka. Omluva nepřišla do předepsané hodiny a příští den už vzplála veliká a nelítostná bitva mezi oběma ulicemi. Každá ulice měla svoji vlajku. Ukořistit co největší počet cizích vlajek — to byla pýcha každé ulice. A podle počtu ukořistěných vlajek se měřila její udatnost. Bouřlivé a vzrušené dny měla Stínadla!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrázky obálek převzaty z Foglarweb.

 

Ukázka textu z knihy Stínadla se bouří (c) Jaroslav Foglar - SNJF.cz