iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

100 let Československa: "Od Jasini do Aše" - 2. díl

Chceš přispívat na eStopu a sám/sama psát další články?
Nejprve se zaregistruj a pak nás kontaktuj buď v zóně iKlubovna, nebo e-mailem!

7.8.2018 23:13
Autor: Rolf, Počet přečtení: 1105

Obrázek ke článku 100 let Československa: Po první polovině cesty, kdy jsme směřovali na východ z nejzápadnějšího bodu ČR přes Čechy a Moravu (Slezsko jsme minuli), nás čekaly další dvě části bývalého Československa. Tou první bylo Slovensko a hranice překračujeme ve dvou skupinách mezi Břeclaví a Kúty vlakem. Nejdříve se v Eurocity 173 Hungaria do Bratislavy dostává trio Rolf - Lukáš - Jirka a pár hodin později přijíždí přímo z parníku Morava ze Spytihněvi Čáp s Drobkem. V hlavním městě našich východních sousedů zůstává však jen již Rolf s Čápem, kteří se vydávají na letiště, ostatní jedou s koly ve vlaku do Košic. 

5. den - středa 1. srpna 2018

aš1Po noclehu na travičce vedle odbavovací haly nás čeká zřejmě nejinteresantnější dopravní prostředek na naší cestě - letadlo. Linkou letecké společnosti ČSA, která si letos připomíná 95 let svého vzniku (je tedy jen o 5 let mladší jak ČSR), vzlétáme z Letiska M. R. Štefánika a po 55 minutách v čase 9:05 jsme již na samotném východě Slovenské republiky. K samotnému přesunu z letiště Košice do města jsme se rozhodli využít tramvajovou linku R, která jezdí z Východoslovenských železáren do města. Ovšem mé tušení se naplnilo, když po 1,5 kilometrové cestě se dočítáme, že provoz je zde pouze v období směn VSŽ a všichni železáři a oceláři už jsou dávno u strojů a soustruhů. Nakonec chytáme místní autobus a po přestupu na tramvaj již máme na Slovensku čtvrtý dopravní prostředek. Na Staničném námestí se stretáváme s Drobkem, Jirkou a Lukášem a náš tým je kompletní. Doplňujme zásoby jídla, pneumatik a další nezbytnosti, loučíme se s Drobkem, kterou čekal návrat domů, a v počtu čtyř odvážlivců na bicykloch se vydáváme před 11 dopoledne dále směrem na východ. Po 22 kilometrovém výšlapu do Ruskova nás čeká částečný přesun vlakem do Pribeníku s ohledem na to, že musíme stihnout přijet do 19:00 na hraniční přechod. Čeká nás ještě cestou zastávka v zajímavé obci Leles, kde kromě posilnění v místním bistru máme možnost spatřit klášter premostrátů z roku 1182 či gotický most ze 14. století. Po koupačce v řece Latorici projíždíme Velké Kapušany za kterými je v dáli vidět velká tepelná elektrárna ve Vojanech. Poté náš již čeká předhraniční finiš, ve kterém projíždíme mimo jiné obcí Ruská, kde pobíhaly nedaleko své dřeveno-plechové osady desítky malých ušmudlaných dětí. Přechod přes slovensko-ukrajinskou hranici byl bezproblémový, sám ukrajinský pohraničník, který uměl docela obstojně česky nám oznamoval, že letos je 100. výročí vzniku ČSR a že na to mnoho lidí zde vzpomíná, a že Češi tu mnoho dobrého za svých 20 let existence vybudovali a zařídili... My však spěcháme dále a to přes obce Galoč, či Botfalva, kde se nachází železniční trať z Užhorodu do V. Kapušan používaná pouze nákladními vlaky. Cesta byla sice plná děr a výmolů, ale po osmé hodině jsme s 68 kilometry na kontě nakonec úspěšně v bývalém hlavním městě Podkarpatské Rusi. Ubytování jsme měli zařízené v příjemném prostředí hostelu Alina, což ocenil zejména Čáp, jinak občanským jménem Kalina. Vydáváme se i k pomníku TGM na nábřeží řeky Už a do restauračního zařízení "Kaktus", kde ochutnáváme tradiční ukrajinskou kuchyni  - борщ, бограч, риба, картопля a nechyběl ani lahodný nápoj живчик.

aš30Letisko Bratislava nese jméno generála Milana Rastislava Štefánika, jednoho ze zakladatelů ČSR

aš2Po vlaku,trolejbusu, přívozu, metru či staré Škodovce nás nyní čekalo letadlo ČSA. 

AŠ3V Košicích jsme využili i tramvajové dopravy i když linka ze železáren žel nejela. 

aš4Ještě poslední porada nad mapou na Košickém nádraží před odjezdem Drobekové. 

aš5Cyklistické trio z Vyškova na Moravě - Rolf, Lukáš a Jirka míří neohroženě do Ruskova. 

aš6Co by to bylo za 100 leté výročí, kdybysme neudělali také zastávku v Pribeníku! 

aš6Neočekávanou zastávkou se stala obec Leles a místní klášter premonstátov.

aš7Ukrajinská hranice byla již na dosah pedálu, pouhé 3 km ze vsi Ruská.

aš8Nejdůležitější úkol dne jsme splnili, dorazili jsme na hranice před zavírací dobou. 

aš9Přejíždíme i žel. přejezd u obce Galoč, osobní vlaky tu však ve směru Kapušany nejezdí.

aš10Po prašné cestě přijíždíme k večeru konečně do cíle - města Užhorod. 

 

6. den - čtvrtek 2. srpna 2018

aš12Po včerejším nabitém dni se probouzíme kolem deváté a máme tedy hodinu na to vypravit se do města, koupit květiny a dojít k parčíku u mostu Tomáše Garrigue Masaryka. Zakupujeme pěkný pugét v barvách Československé trikolóry, stíháme i malou snídani a v čase 9:55 přicházíme na místo činu. A k našemu překvapení u pomníku TGM bylo více rušno než jsme čekali. Kromě nás čtyř tu byl i předseda Klubu T.G. Masaryka v Užhorodě pak Ivan Latko, jeho český kolega Petr Panák, několik místních pamětníků a také početná výprava turistů z Uherského Hradiště - celkem přesně 27 osob, což byl velmi slušný počin. Nejprve promluvil několik slov pan Latko a poté jsme památku našeho prezidenta osvoboditele a také 100 let ČSR uctili položením květin a zpěvěm národní hymny. Zapěli jsme jak českou část od J.K. Tyla "Kde domov můj", tak i druhou, slovenskou půli "Nad Tatrou sa blýská". Po společné fotografii se vydáváme na prohlídku čtvrti Nové Galago, neboli také Nové Dejvice, která se začala budovat v roce 1927. Za asitentce architektů Gočára či Krupky moderní funkcionalistická část města. Navštěvujeme i útulnou klubovnu Klubu TGM, kde jsme si mohli prohlédnou historické mapy, či publikace které pan Latko a kolektiv vydávají. Domluvili jsme se i na budoucí spolupráci a třeba vyjde i něco zajímavého o Jaroslavu Foglarovi, který na Zakarpatské Rusi se svým oddílem prožil zajímavé intermezzo. Po poledni nasedáme do rozpáleného osobního vlaku a čeká nás pekelná jízda 5,5 hodiny napříč regionem. Přes Čop, Baťovo a Korolevo dojíždíme s hodinovým zpožděním v 18 hodin do Chustu, kde po rychlém občerstvení nasedáme na naše dvoukolé oře a vyjíždíme ještě na 34 km dlouhý výjezd směrem ke kraji Nikoly Šuhaje loupežníka. Přes obce Iza, Nankovo, Zaberež a Drahovo nakonec den zakončujeme v obci Zabrid, kde jsme se utábořili na paloučku u řeky Těrebly, rozdělali oheň a mohli ze spacáku pozorovat nad hlavou nebe plné hvězd. 

aš13Předseda Klubu T.G. Masaryka Ivan Latko a zástupce SPJF Rolf s kytkami u pomníku. 

aš14Před položením květin ke 100. výročí ČSR u pomníku TGM ve čtvrti Galago. 

ač40Nakonec se nás u pomníku TGM sešlo 27 - hezké uctění 100 let první republiky.

aš14Zástupci SPJF v klubovně krajanského spolku Klubu T.G. Masaryka v Užhorodě. 

aš15Jako pozornost jsme dostali od pana Latka publikaci Klubu TGM a Živčik. 

aš16Dominantou Užhorodu je řeckokatolická katedrála, která ční nad všechny stavby.

aš17Obchůdek živnostníka Cyrila Fundamiče můžete najít v Olbrachtově ulici. 

aš18V čase 12:34 vyjíždíme osobním vlakem směrem na východ do stanice Baťovo. 

aš19Po 5,5 hodinách ve vlaku se dostáváme do Chustu a můžeme pokračovat na kole. 

aš20Po náročném výstupu před obcí Zabrež, dnes jsme ještě ujeli téměř 35 kilometrů.

aš21Šlapeme až do západu slunce, nocleh nakonec nacházíme v Zabrodu u řeky Těrebly.

 

7. den - pátek 3. srpna 2018

aš22Již v průběhu noci se nám zdálo, že řeka začala nějak více šumet a Čápovo tušení, že nahoře v přehradě upustili trochu více vody, se potvrdilo. Naštěstí nám nenateklo do spacáku ani do bot a můžeme kolem 9 dopoledne pokračovat dále. Čekalo nás ještě zbývajících 23 kilometrů do Koločavy a museli jsme tedy šlápnout do pedálů při stoupaní mezi obcemi Vilšany a Merešor. Čerpené fyzické síly však přece jen obnovoval pohled na místní krajinu a hory, to byla ta pravá pastva pro oči a jako by se k nám údolím Těrebly nesl dávný hlas Ivana Olbrachta: „Ano hoši, jeďte někam tam k Sinovíru, tam je to nádherné, tam je krásně“. Těsně po poledni zasedáme již v Četnické stanici, kde si objednáváme oběd, nabíjíme telefony, fotoaparáty a spřádáme nad mapou další plány. Koločava, která bývá nazývána Mekkou Čechů, byla opět nabitá českými výpravami, které zavítaly obdivovat krásy zdejšího kraje, či pátrat po stopách Nikoly Šuhaje loupežníka a starých československých dob. Do řeci se s námi opak dává manželský pár cestovatelů z Prahy a rodí se myšlenka pronajmout vozidlo s řidičem a udělat malý okruh po zdejších zajímavostech. Čáp, neboli hlava otevřená, hned uvedl mozkové závity do provozu a za chvíli nebylo pochyb, že neplánovaný zájezd k totemu by se mohl stát hitem dnešního dne. Když nám pan hostinský oznámil, že terénní vůz bude přistaven za hodinu a pár minut, rozhodli jsme se ještě mezitím pro exkurzi do skanzenu Staré selo, kde byly k vidění staré chaloupky a domky jako v Rožnově, ale navíc také kus staré úzkokolejky, starý vlak, či povoz Ivana Olbrachta. V čase 15:30 už v sestavě Čáp, Rolf, Lukáš, Jirka + Kuba a Nela z Prahy a také šofér Děrbak vyrážíme přes Něgrovec a Syněvir vozidlem až k muzeu plavby a vorařství, kde však po několika povodních zbylo jen málo. Poté se vydáváme 2 kilometry dále k hájovně a po žluté stezce až na palouk, kde v roce 1938 tábořil Jaroslav Foglar se svým oddílem Dvojka. Náš totem jsme zde nalezli již poškozen zubem času a tak již nebyl zatlučen v zemi, ale jen opřen o strom. Nebyli jsme však letos první návštěvníci. Již sem zavítal někdo z Prahy a na totemu zanechal tabulku s fotografiemi z onoho tábora před 80 lety a také snímky posledního žijícícho táborníka - Jíry Vodenky. Následně nás čekala ještě zajížďka k mědvědům a také k Siněvírskému jezeru, kam přijel za První republiky při své návštěvě Podkarpatské Rusi i prezident T.G. Masaryk. Ovšem zdroj který to uvádí, musím dohledat, tak snad budu úspěšnější, než Jirka Ovčáček s textem o Ferdinandu Peroutkovi. Přiliš pozdě jsme pak přijeli do Koločavy a teprve někdy ve 20:47 vyjíždíme a zahajujeme stoupačku k 11 km vzdálenému průsymku Prislop. Nakonec zdoláváme převýšení přes 400m a nalézáme pro dnešní noc útočiště v přístřešku v sedle nad Koločavou, která byla ještě zalitá červeno-oranžovou září ze západu slunce.

aš23V některých úsecích jsme museli řeku Těreblu překročit i po takových mostech. 

aš24Navštěvujeme i skanzen Stare selo, kde je k vidění i jedna z lesních úzkokolejek.

aš25Chybět nemůže ani koločavský loupežník Nikola Šuhaj, jenž zemřel před 97 lety.

aš26Koločavu si jako své útočiště ve 30. letech vybral spisovatel Ivan Olbracht. 

aš31Muzeum plavby a vorařství skončilo v troskách, po povodni zůstal jen tento domek.

aš27Hájovna za Siněvírem, místo nedaleko tábořiště Pražské Dvojky z léta 1938. 

aš35Jedinečná chvíle nasednout na bělouše zůstala bohužel promarněna....

aš27V okolních lesích se pohybují i živočichové zejména s hnědým kožichem.

 

8. den - sobota 4. srpna 2018

aš28Cílem předposledního dne pobytu na Ukrajině bylo dorazit do Jasini, která byla v sobotu ráno vzdálena 67 kilometrů těžkým horským terénem a stoupáním do průsmyku Okula. Na nic nečekáme a časně ráno sjížíme z Prislopu do obce Německa Mokra, která za sovětské éry byla přejmenována na Komsomolsk. Poté již po asfaltu klesáme podél řeky Mokrjanka až k městu Usť-Čorna, kde soutokem s Bysturjankou vzniká řeka Těresva. Zde se fotografujeme u pamjatkinu lesního pracovníka v nadživotní velikosti a možná těchto rozměrů dosahoval i veliký sovětský vůdce V.I. Lenin. Po příjemném sjezdu 14 kilometrů začíná již stoupat směrem k obci Lopuchiv, kde doplňujeme zásoby a kolem poledne jsme již v bodě zvaném Usť-Turbat, kde dáváme dnes již druhou koupačku v řece. Cesta sice mírně stoupá, obejvují se občas serpentiny, ale je to stále „jetelné“ jako jetelina. Obědovou pauzu dáváme u hájovny Turbat, kde kdysi dříve také vedla jedla z lesních úzkokolejek. Další zajímavostí je, že údolí Turbatu neslo za První republiky název „Masarykovo údolí“, ale zdali se sem do této drsné krajiny sám prezident dostal je spíše nepravděpodobné. Ve finiši našeho stoupání podél modré turistické značky potkáváme polského cyklokolegu Krzysztofa, který nám oznámil, že cesta je dále neprůchodná. Lesní pěšina byla smetena povodňovou vlnou, všude byly popadané velké stromy, místo cestičky tekl potok. Musíme se tedy vracet skoro 2 kilometry a najít alternativní trasu. Ta sice vedla oklikou skoro 5 kilometrů, ale podařilo se a sedlo Okula bylo zdoláno. Krzysztof stejně jako my slavil také 100. výročí své země, obnovení Polska po 1. světové válce a tak můžeme cestu do sedla Okula nazvat „cestou česko-polského přátelství“ stejně jako na pomezí těchto dvou zemí u Sněžky. Poté nás již čekal 15 km dlouhý kros lesní cestou stále dolů a v obci Čorna Tisa se napojujeme na příjemný asfalt. Před 20. hodinou večerní jsme stanuli v nejvýchodnější rychlíkové zastávce První republiky a tak jsme dostáli slovům sloganu „Od Jasiny do Aše, republika je naše“. Na nádraží už to tolik veselé nebylo. Únava z nás sice jako by s překonanými Karpaty a cílem dojet do Jasiny spadla, ale vlaková spojení nás moc nepotěšila. Osobní vlaky pro přepravu bicyklů jely pozdě odpoledne a do rychlíku s koly neberou. Zbývalo zkusit pozdní večerní vlak do Rachiva a nějak to ukecat. Stíháme ještě šašlik v restauračním zařízení v centru a pak již za tmy vyčkáváme na rychlík ze Lvova, který přijel ve 22:48. Průvodčí z toho nedělal žádnou vědu, hodili jsme kola do vlaku, zaplatili každej dvacku a jelo se. Před půlnocí jsme byli ve starém známém městě Rachiv, uléháme vedle nádražní budovy na zahrádce pod strom, vyspat se a načerpat síly na zítřejší cestu do Solotvyna. 

aš32V sedle Prislop za Koločavou skončil 7. a začal 8. den naší výpravy.

aš33U ukrajinského lesníka v Usť-Čorne se musí vyfotit každý komsomolskyj turist.

aš34Obyvatelé obce Lopuchiv si ke 100. výročí ČSR oblékli československé uniformy.

aš35V údolí řeky Turbat pokračuje těžba dřeva i bez úzkokolejek, které nahradily náklaďáky.

aš36Do sedla Okole nás čeká ještě dlouhých 17 kilometrů drsným terénem a do kopce!

aš37Za mostem u hájovny Turbat v bývalém Masarykově údolí byla pauza na oběd.

aš38Modrá značka nás zavedla do úzké soutěsky, kde se však cesta ztrácela v potoce.

aš39K naší výpravě se přidal i polský cyklista Krzysztof - 53. člen naší výroční akce! 

aš40Od Aše po Jasinu, máme svoji domovinu - nejvýchodnější město ČSR dobyto! 

 

8.den - neděle 5. srpna 2018

aš36Ač již byl cíl Jasiňa dobyt, čekala nás ještě napínavá zpáteční cesta. Vlak ze Solotvyna jel totiž v 10:57 a nás čekalo 46 kilometrů podél toku řeky Tisy. Stačilo píchnout duši, nebo jakékoliv neočekávané zdržení a všechny navazující vlaky by byly v čudu. Cestou, která začala v 7 ráno, si vytváříme postupně časový náskok a s hodinovým náskokem dorážíme do města proslulého ještě v nedávné minulosti těžbou soli. Tento nejvýchodnější region bývalého Československa má stejnou přitažlivost a kouzlo, jako celá Zakarpatská oblast. Hluboké údolí Karpat, kterým proudí divoká a hučící řeka Tisa, atmosféru pohraniční oblasti s Rumunskem dodávají navíc s ploty a ostnatými dráty. Za Velkým Bočkovem nás čeká již závěrečný finiš a před 11. pokračujeme směrem k hranicím dvěma osobními vlaky, to když jeden přestup jsme měli ve stanici Baťovo. Dvě hodiny v Čopu si krátíme nákupem a občerstvením v restauraci Oazis, kterou můžeme případným čekajícím doporučit. Ještě jeden rozhovor pro rádio Český rozhlas Plus a v 19:35 vyjíždíme do Čierne nad Tisou, která za dob socialismu platila za nejvýznamější železniční překladiště při hranici se Sovětským svazem. Dále pokračujeme osobním vlakem do Košic a v čase 23:45 nočním vlakem dále do Bratislavy. Při zpáteční cestě z Jasiny domů jsme jeli celkem 8 vlaky a cesta trvala 1,5 dne! 

aš37Probuizení v Rachově do mlhy, ovšem nebyl čas na to ptát se kdo je kdo!!! 

aš38Uspěli jsme! Vlak ze Solotvyna jsme stihli a pak nás stihla únava a 8 vlaků po sobě!

aš39Domovina je již na dohled - spoj z Čopu do Čierne nám jede v 19:35.

Vytvořil 7. srpna 2018 v 09:40:05 Rolf. Upravováno 13x, naposledy 9. srpna 2018 v 17:02:10, Čáp


Diskuze ke článku

16. srpna 2018, 19:46
Donald

Ladies

Ahoj!
Nemám nic proti "ladies" (takto dámám, vzdělaným ženám atp.). K "old bojsům" by se sice dle mého skromného mínění lépe hodily "old girls", ale ....
Důležité však, myslím si, je to, že byť "old", jsou duchem stále "young".
'Bo, jak pravil npor. Mazurek, "Tak je to spravne a tak to ma byt" '.

P.S. ... a pak se divme, co naši volení ... řeší ve sněmovně a v senátu (seníku?). :-))
16. srpna 2018, 16:04
Ježek

Absurdní

Tak, tohle jsem přesně čekal!

Nevím, jak by se Bobrovi líbilo, kdyby jej někdo označil - dobře; za girlsáka. Ladies je přece jen pro starší.

Co je na tom špatného souhlasit s někým kdo upozorní na zjevný nesmysl!? A PŘESTO!
16. srpna 2018, 11:38
Čáp (administrátor)

A mimochodem - muzeum lesa a vorařství se po dlouhých více něž 20 letech opravuje. Ukrajinské ministerstvo životního prostředí a těžby sehnalo peníze na rekonstrukci a v údolí říčky už duní bagry. Na Velikonoce se tak už možná vykoupeme v nové klauze.

16. srpna 2018, 11:37
Čáp (administrátor)

Značka k totemu

Původní značka k totemu měla modrou barvu a začínala u polozbořeného muzea lesa a vorařství. Později, poté, co ukrajinští turisté vyznačili hlavní modrou značku údolím Ozerjanky vzhůru, nedávalo smysl, aby odbočovala z modré značky modrá značka, proto jsme ji přeznačili na žlutou, dlouhou jen něco okolo kilometru od odbočky k totemu. Nicméně značka je ve špatném stavu, potřebovala by přeznačit, stejně jako obnovu nutně potřebuje totem. Proto svolávám na Velikonoce 2019 akci za opravu totemu u Synevyru - přidejte se!

16. srpna 2018, 09:57
MUDr. Chocholoušek

Léčba na klinice

Dobrý den pane Žďárský, máte-li nějaké psychické potíže, jsme vám v naší léčebně k dispozici, stačí se ohlásit u vrátnice, kde se vás ujmou naši zřízenci.
16. srpna 2018, 04:46
Ježek

čzeština

Jsem za; Bobře - snad ladies.
15. srpna 2018, 12:28
Rolf (administrátor)

Voják ze Siněvíru

v roce 2006 jsme s Čápem potkali starého může, který byl ještě pamětníkem válečných operací z roku 1945, kdy bojoval po boku generála Ludvíka Svobody. Tento už je z jiné generace, ale byl s bunďoškou i v 40 stupňovém vedru zřejmě spokojen. Já bych si to ale neoblékl :) 

15. srpna 2018, 10:36
Menhart (administrátor)

Bundoška

...byla strašná - silonová - fujtajbl.

Já na ni rozhodně nevzpomínám v dobrém. Bobře, ty snad ano? Hlavně ať si nezaslouží také kartičku. :-)

15. srpna 2018, 07:08
Poslední Velký Vont

bojte se

Bojsek!!!

S MVBobrem se ale jistě není čeho obávat!

ČSLA - ČeskoSlovenská Lidová Armáda
14. srpna 2018, 17:22
MVBobr (administrátor)

Historická cesta foglarovců

Akce SPJF vejde do dějin foglarismu, děti těchto boys a bojsek budou hrdé na to co jejich otcové a mámy dokázali (Rolf, Čáp, Drobek a další). Skvělé čtení, foto výstižné. Totem s bobříky by měl mít kartičku (Rolf jistě zašle obratem Bobrovi). Vidět po letech u pána z Ukrajiny bundokošili bývalé ČSLA (naší armády) je uchvatné! Kdo ji neměl na sobě neví jak se nosila. Díky všem účastníkům cesty od Aše po Jasinu i Siněvír!

11. srpna 2018, 19:59
Rolf (administrátor)

Žlutá značka

tak himbajs teď kdyby mě Čáp natáhl na skřipec a začal zkoušet ze slovenské hymny, tak bych si nebyl jist zda ta značka byla opravdu žlutá... Dokonce jsem si ji i fotil a snímek nikde! Ale dle turistického značení na mapě vede kolem tábořiště žlutá, tak tu modrou zřejmě členové ČKT nebo Brontosauři přebarvili.... :) 

11. srpna 2018, 15:07
Winoga

Tak toto

byl úžasný projekt a jsem rád, že se jej podařilo naplnit téměř do posledních útržků plánu. Jen jsem mírně zmaten, že k totemu nyní vede žlutá značka, myslím, že jsme ji vyznačili jako modrou.
9. srpna 2018, 17:04
Čáp (administrátor)

Přesně tak to bylo. Díky za moc hezký zápis - jen to, že, Rolfe, zpíváš ve slovenské hymně „Nad Tatrú sa blýská“ ti teda neodpustím :-D

Vložení nového komentáře
*
*
*